1Oslavujte Hospodina, jeho jméno vzývejte,[1] jeho činy rozhlašujte mezi národy!2Zpívejte mu, hrajte mu, rozvažujte o všech jeho zázracích!3Jeho svatým jménem chlubte se, ze srdce ať se radují, kdo Hospodina hledají!4Po Hospodinu se ptejte, po jeho síle, jeho tvář vždycky hledejte.5Pamatujte, jaké divy provedl, jaké zázraky a co rozhodl.6Vy, símě Abrahama, jeho služebníka, jste jeho vyvolení, děti Jákoba.7On je Hospodin, Bůh náš, celá zem jeho soudu podléhá!8Na svoji smlouvu pamatuje věčně, na slovo tisíci pokolení svěřené,9na smlouvu, již uzavřel s Abrahamem, na přísahu, již složil před Izákem.10Jákobovi ten výrok potvrdil za věčnou smlouvu pro Izrael:11„Tobě dám kanaánskou zem, bude tvým dědičným údělem!“[2]12Přitom jich tenkrát bylo jen trochu, byli jenom hrstkou cizinců.13Z národu do národu když bloudili, od jednoho k jinému království,14nikoho nenechal, aby jim ublížil. I krále kvůli nim varoval:15„Mé pomazané nechte být! Mým prorokům nepůsobte žal!“ II.16Když potom přivolal na zem hlad a odřízl je od chleba,17poslal před nimi jistého Josefa, jehož prodali jako otroka.18Nohy měl sevřené v okovech, hrdlo uvězněné v železech.19Když se pak splnila jeho předpověď, když jej protříbila Hospodinova řeč,20král ho pak nechal propustit z okovů, vládce národů dal mu svobodu.21Správcem svého paláce jej učinil – vládl nade vším jeho bohatstvím!22Jeho dvořanům poroučel[3] podle libosti, jeho poradce vedl k moudrosti.23Do Egypta tenkrát přišel Izrael, Jákob byl hostem v zemi Chámově.24Svůj lid tam Hospodin velmi rozplodil, bylo jich víc, než jejich protivníci unesli!25Nechal je nenávidět jeho lid, na jeho služebníky aby vymýšleli lsti. III.26Poslal k nim svého služebníka Mojžíše se svým vyvoleným, Áronem.27Ti jim předváděli jeho znamení, v Chámově zemi konali zázraky!28Poslal tmu a přišlo zatmění, jeho příkazům se totiž vzepřeli.[4]29Jejich vody ve krev obrátil, zahubil všechny ryby v nich.30Jejich země se hemžila žabami – byly i v královských ložnicích!31Na jeho rozkaz mouchy přilétly, po celé říši byli komáři.32Místo deště je zasypal kroupami, nad jejich zemí se blesky míhaly.33Potloukl jejich révu i jejich fíkoví, po celé jejich říši stromy roztříštil!34Na jeho rozkaz přilétly kobylky, nemožné bylo spočítat housenky!35Sežraly jim v zemi všechny rostliny, pohltily vše, co půda urodí.36Všechno prvorozené pak v té zemi bil, všechen výkvět mládí jim zahubil.37Svůj lid pak vyvedl se stříbrem a zlatem, v žádném z jeho kmenů nikdo neumdlel!38Z jejich odchodu měli radost v Egyptě, strach z Izraele totiž svíral je! IV.39Rozestřel oblak, aby jim dal stín, noc jim svým ohněm prozářil.40Na jejich žádost dal jim křepelky, sytil je svým chlebem nebeským.41Otevřel skálu, vody vytryskly, proudem se valily po poušti!42Pamatoval na to, co svatě zaslíbil svému služebníku Abrahamovi.[5]43Svůj lid tehdy vyvedl s veselím, svoje vyvolené s jásáním!44Potom jim daroval země pohanů, dědičně získali úsilí národů,45aby se řídili jeho pravidly a dodržovali jeho zákony. Haleluja!
Žalm 105
Český ekumenický překlad
CHVÁLU VZDEJTE HOSPODINU A VZÝVEJTE JEHO JMÉNO
1 Chválu vzdejte Hospodinu a vzývejte jeho jméno, uvádějte národům ve známost jeho skutky, 2 zpívejte mu, pějte žalmy, přemýšlejte o všech jeho divech, 3 honoste se jeho svatým jménem, ať se zaraduje srdce těch, kteří hledají Hospodina! 4 Dotazujte se na vůli Hospodinovu a jeho moc, jeho tvář hledejte ustavičně. 5 Připomínejte divy, jež vykonal, jeho zázraky a rozsudky jeho úst, 6 potomkové Abrahama, jeho služebníka, Jákobovi synové, jeho vyvolení! 7 Je to Hospodin, náš Bůh, kdo soudí celou zemi. 8 Věčně pamatuje na svou smlouvu, na slovo, jež přikázal tisícům pokolení. 9 Uzavřeli ji s Abrahamem, přísahou ji stvrdil Izákovi, 10 stanovil ji Jákobovi jako nařízení, Izraeli jako smlouvu věčnou: 11 „Dám ti kenaanskou zemi za dědičný úděl!“ 12 Na počet jich byla malá hrstka, byli tam jen hosty. 13 Putovali od jednoho pronároda ke druhému, z jednoho království dál k jinému lidu. 14 On však nedovolil nikomu, aby je utlačoval, káral kvůli nim i krále: 15 „Nesahejte na mé pomazané, ublížit mým prorokům se chraňte!“ 16 Než přivolal na zemi hlad, než každou hůl chleba zlomil, 17 vyslal už před nimi muže, Josefa, který byl prodán do otroctví. 18 Sevřeli mu nohy do okovů, do želez se dostal, 19 až do chvíle, kdy došlo na jeho slovo, když řeč Hospodinova ho protříbila. 20 Poslal pro něj král a pout ho zbavil, vládce národů ho osvobodil. 21 Učinil ho pánem svého domu, vládcem veškerého svého jmění, 22 aby jeho velmože k sobě připoutal a moudrosti učil jeho starce. 23 Pak přišel Izrael do Egypta, v zemi Chámově byl Jákob hostem. 24 Hospodin velice rozplodil svůj lid, dopřál mu, aby zdatností předčil protivníky, 25 jejichž srdce změnil, takže začali jeho lid nenávidět a záludně jednat s jeho služebníky. 26 Poslal k nim Mojžíše, svého služebníka, s Áronem, jehož si zvolil. 27 Jeho znamení jim předváděli, zázraky v Chámově zemi. 28 Seslal temnotu a zatmělo se, a nikdo se neodvážil vzepřít jeho slovu. 29 Jejich vody proměnil v krev, ryby nechal leknout. 30 V zemi se jim vyrojila žabí havěť, nalezla i do královských komnat. 31 Rozkázal a přiletěly mouchy a na celé jejich území komáři. 32 Přívaly dešťů jim změnil v krupobití, ohnivými plameny bil jejich zemi. 33 Potloukl jim vinice a fíkovníky, v jejich území polámal stromy. 34 Rozkázal a snesly se kobylky, nesčetné roje žravého hmyzu. 35 Sežraly jim vše, co v zemi rostlo, sežraly jim plody polí. 36 Všechno prvorozené jim v zemi pobil, každou prvotinu jejich plodné síly. 37 Ale své vyvedl se stříbrem a zlatem, nikdo z jejich kmenů neklopýtl. 38 Egypt se radoval, že už táhnou, neboť strach z nich na něj padl. 39 Jako závěs rozestíral oblak, ohněm svítíval jim v noci. 40 Žádali a přihnal jim křepelky, chlebem nebeským je sytil. 41 Otevřel skálu a vody tekly proudem, valily se jako řeka vyprahlými kraji. 42 Neboť pamatoval na své svaté slovo a na Abrahama, svého služebníka. 43 Vyvedl svůj lid – a veselili se, svoje vyvolené – a plesali. 44 Daroval jim země pronárodů, výsledek námahy národů obdrželi, 45 aby dbali na jeho nařízení a zachovávali jeho zákony. Haleluja.