1V Efraimských horách byl jeden muž jménem Míkajáš.2Ten řekl své matce: „Víš, jak ti někdo vzal těch jedenáct set šekelů stříbra? Slyšel jsem, jak jsi kvůli nim vyslovila kletbu. Nuže, to stříbro mám já. To já je vzal, teď ti je ale vracím.“[1] „Hospodin ti žehnej, můj synu!“ zvolala jeho matka.3Jakmile jí těch jedenáct set stříbrných vrátil, prohlásila: „To stříbro slavnostně zasvěcuji Hospodinu za svého syna a nechám z něj odlít modlu.“4Poté, co jí to stříbro vrátil, vzala jeho matka 200 šekelů[2] stříbra a dala je kovotepci, který z něj odlil modlu. Tu pak měl Míkajáš v domě.5Tento muž, Míka, měl doma svatyni. Vyrobil také efod a bůžky a pověřil jednoho ze svých synů, aby mu dělal kněze.6Izrael byl tenkrát bez krále. Každý si dělal, co chtěl.7V judském Betlémě byl jeden mladý levita, který bydlel v Judově rodu.8Ten muž ale z judského Betléma odešel hledat si jiné místo k bydlení. Přišel do Efraimských hor a doputoval až k Míkovu domu.9„Odkud jdeš?“ zeptal se ho Míka. „Jsem levita z judského Betléma. Hledám si místo k bydlení,“ on na to.10„Zůstaň u mě,“ řekl mu Míka. „Dělej mi otce a kněze za deset šekelů[3] stříbra ročně a k tomu ošacení a stravu.“11A levita u něj ochotně zůstal; ten mladík pak byl pro Míku jako jeden z jeho synů.12Míka ho pověřil, aby mu dělal kněze, a ten levitský mladík bydlel v jeho domě.13Míka si říkal: „Teď ke mně Hospodin určitě bude dobrotivý – vždyť mám za kněze levitu!“
Soudců 17
Bible Kralická
1Byl pak muž nějaký s hory Efraim, jehož jméno bylo Mícha.2Kterýž řekl matce své: Ten tisíc a sto stříbrných, kteříž vzati byli tobě, pro něž jsi zlořečila a mluvilas přede mnou, hle, stříbro to u mne jest, já jsem je vzal. I řekla matka jeho: Požehnaný jsi, synu můj, od Hospodina.3Navrátil tedy ten tisíc a sto stříbrných matce své. I řekla matka jeho: Jižť jsem zajisté posvětila stříbro to Hospodinu z ruky své, a tobě synu svému, aby udělán byl obraz rytý a slitý. Protož nyní dám je tobě.4On pak navrátil to stříbro matce své, z něhož vzala matka jeho dvě stě stříbrných, a dala zlatníku. I udělal z nich obraz rytý a slitý, kterýž byl v domě Míchově.5Měl pak ten Mícha chrám bohů, i udělal efod a terafim, a naplnil ruce jednoho z synů svých, aby mu byl knězem.6Toho času nebylo krále v Izraeli; jeden každý, což se mu za dobré vidělo, to činil.7Byl pak mládenec z Betléma Judova, totiž z čeledi Judovy, kterýž, jsa Levíta, byl tam pohostinu.8Odšel tedy člověk ten z města Betléma Judova, aby byl pohostinu, kdež by se mu koli nahodilo. I přišel na horu Efraim, až k domu Míchovu, jda cestou svou.9Jemuž řekl Mícha: Odkud jdeš? Odpověděl mu: Já jsem Levíta, z Betléma Judova beru se, abych byl pohostinu, kdež by mi se koli nahodilo.10I řekl jemu Mícha: Zůstaň u mne, a buď mi za otce a za kněze, a buduť dávati deset stříbrných na každý rok, a dvoje roucho i stravu tvou. I šel Levíta.11Líbilo se pak Levítovi zůstati u muže toho, a byl u něho mládenec ten, jako jeden z synů jeho.12I posvětil Mícha rukou Levíty, a byl mu mládenec ten za kněze; i bydlil v domě jeho.13Řekl pak Mícha: Nyníť vím, že mi dobře učiní Hospodin, proto že mám toho Levítu za kněze.