1Dbej na mé výroky, můj synu, příkazy mé jak poklad opatruj.2Dbej na mé příkazy a najdeš život, učení mé jak oko v hlavě chraň.3Připoutej si je k prstům, vyryj do srdce.4Moudrosti řekni: „Buď mi sestrou!“ rozumnost nazvi svou příbuznou.5Bude tě chránit před cizí ženou, před svůdnicí a její řečí vábivou.6Jednou jsem z okna svého domu skrze mřížoví ven vyhlížel.7Mezi prosťáčky, mládeží nezkušenou, spatřil jsem mladíka, co zřejmě zešílel.8Když prošel ulicí kolem jejího rohu, k jejímu domu náhle vykročil.9Bylo to večer, po setmění, když přišla noc a padla tma.10Vtom náhle žena v ústrety mu míří v nevěstčím hávu, v srdci protřelost.11Jak jen je bujná a jak rozpustilá, její nohy doma stání nemají.12Hned je na ulici, hned zas na náměstí, za každým rohem číhá na oběť.13Už se ho zmocnila a už ho líbá, bez uzardění už mu povídá:14„Pořádám hostinu z čerstvého masa, dnes jsem obětovala, co jsem slíbila.15To proto jsem ti naproti vyšla, sháněla jsem tě, a už tě mám.16Pokrývkami jsem lože obložila, pestrými přehozy z vláken egyptských.17Svoji ložnici jsem myrhou provoněla, aloe je tam, skořice nechybí.18Pojď, opijeme se milováním, do rána kochejme se laskáním!19Mužský dnes totiž není doma, na cestu odjel někam daleko;20měšec s penězi odvezl s sebou, do konce měsíce se nevrátí!“21Proudem těch slov jej nakonec svedla, úlisnými rty jej zlákala.22Jako vůl na porážku šel hned za ní, jak jelen,[1] když se vrhá do pasti,23než padne skolen střelou do slabin. Jak ptáče do osidla vletěl, netušil, že mu jde o život!24Proto, synové, poslyšte mne, dávejte pozor na mé výroky.25Na její cesty ať nevkročí tvé srdce; po jejích stezkách se nikdy netoulej.26Tak mnozí podlehli jejím ranám, všech jejích obětí je bezpočet!27Cesta do pekel vede jejím domem, do síní smrti se prudce svažuje!
Přísloví 7
Bible Kralická
1Synu můj, ostříhej řečí mých, a přikázaní má schovej u sebe.2Ostříhej přikázaní mých, a živ budeš, a naučení mého jako zřítelnice očí svých.3Přivaž je na prsty své, napiš je na tabuli srdce svého.4Rci moudrosti: Sestra má jsi ty, a rozumnost přítelkyní jmenuj,5Aby tě ostříhala od ženy cizí, od postranní, jenž řečmi svými lahodí.6Nebo z okna domu svého okénkem vyhlédaje,7Viděl jsem mezi hloupými, spatřil jsem mezi mládeží mládence bláznivého.8Kterýž šel po ulici vedlé úhlu jejího, a cestou k domu jejímu kráčel,9V soumrak, u večer dne, ve tmách nočních a v mrákotě.10A aj, žena potkala ho v ozdobě nevěstčí a chytrého srdce,11Štěbetná a opovážlivá, v domě jejím nezůstávají nohy její,12Jednak vně, jednak na ulici u každého úhlu úklady činící.13I chopila jej, a políbila ho, a opovrhši stud, řekla jemu:14Oběti pokojné jsou u mne, dnes splnila jsem slib svůj.15Protož vyšla jsem vstříc tobě, abych pilně hledala tváři tvé, i nalezla jsem tě.16Koberci jsem obestřela lůže své, s řezbami a prostěradly Egyptskými,17Vykadila jsem pokojík svůj mirrou a aloe a skořicí.18Poď, opojujme se milostí až do jitra, obveselíme se v milosti.19Nebo není muže doma, odšel na cestu dalekou.20Pytlík peněz vzal s sebou, v jistý den vrátí se do domu svého.21I naklonila ho mnohými řečmi svými, a lahodností rtů svých přinutila jej.22Šel za ní hned, jako vůl k zabití chodívá, a jako blázen v pouta, jimiž by trestán byl.23Dokudž nepronikla střela jater jeho, pospíchal jako pták k osídlu, nevěda, že ono bezživotí jeho jest.24Protož nyní, synové, slyšte mne, a pozorujte řečí úst mých.25Neuchyluj se k cestám jejím srdce tvé, aniž se toulej po stezkách jejích.26Nebo mnohé zranivši, porazila, a silní všickni zmordováni jsou od ní.27Cesty pekelné dům její, vedoucí do skrýší smrti.