1Slyšte, synové, otcovské poučení, dávejte pozor a rozum získáte.2Skvělé poznání vám totiž nabízím; neopouštějte mé učení.3Sám jsem byl synem u svého otce, maličkým jedináčkem u matky své.4Když učíval mne otec, říkal: „Moje slova si vezmi k srdci, dbej na mé příkazy a budeš žít.5Získej moudrost, rozumnost získej, má slova nezapomeň, nezkomol.6Neopouštěj moudrost – bude tě chránit, miluj ji – bude o tebe pečovat.7Moudrost především! Získávej moudrost, za všechno své jmění získej rozumnost.8Važ si jí a ona vyvýší tě, poctí tě, když ji k sobě přivineš.9Svým půvabem ověnčí tvoji hlavu, korunuje tě krásou svou!“10Slyš, synu můj, mé výroky přijmi, léta života se ti prodlouží.11Cestě moudrosti chci tě učit, po přímých stezkách tě chci vést.12Půjdeš-li, tvůj krok nic nezastaví, jestliže poběžíš, nic tě nesrazí.13Poučení se chop a nepovoluj, opatruj je, vždyť je tvým životem!14Stezku darebáků se neodvažuj zkoušet, cestou zlosynů nikdy nekráčej.15Varuj se jí a nechoď po ní, odvrať se od ní a jdi pryč!16Neusnou, dokud někomu neublíží, nemohou spát, než někoho podrazí.17Takoví se chlebem darebáctví živí, opájejí se vínem násilí!18Stezka spravedlivých jak paprsek světla víc a víc září, až se rozední.19Cesta darebáků však tone ve tmách, o co klopýtnou, nikdy netuší.
Chraň své srdce
20Na má slova dej pozor, synu, k mým výrokům své ucho nakláněj,21nikdy z nich nespouštěj své oči, hluboko v srdci si je uchovej.22Životem jsou těm, kdo je nacházejí, celému jejich tělu zdraví dávají:23Především dobře chraň své srdce – právě z něj všechen život vychází.24Zbav se vší převrácené řeči, ústa, jež mluví zle, zapuď od sebe.25Tvé oči ať vždycky hledí přímě, svým pohledem miř rovnou před sebe.26Zvaž, kudy povedou tvé kroky, všechny tvé cesty pak budou bezpečné.27Neuchyluj se vpravo ani vlevo, své kroky vzdal od všeho zla!
Přísloví 4
Bible Kralická
1Poslouchejte, synové, učení otcova, a pozorujte, abyste poznali rozumnost.2Nebo naučení dobré dávám vám, neopouštějtež zákona mého.3Když jsem byl syn u otce svého mladičký, a jediný při matce své,4On vyučoval mne a říkal mi: Ať se chopí výmluvností mých srdce tvé, ostříhej přikázaní mých, a živ budeš.5Nabuď moudrosti, nabuď rozumnosti; nezapomínej, ani se uchyluj od řečí úst mých.6Neopouštějž jí, a bude tě ostříhati; miluj ji, a zachová tě.7Předně moudrosti, moudrosti nabývej, a za všecko jmění své zjednej rozumnost.8Vyvyšuj ji, a zvýšíť tě; poctí tě, když ji přijmeš.9Přidá hlavě tvé příjemnosti, korunou krásnou obdaří tě.10Slyš, synu můj, a přijmi řeči mé, a tak rozmnoží se léta života tvého.11Cestě moudrosti učím tě, vedu tě stezkami přímými.12Když choditi budeš, nebude ssoužen krok tvůj, a poběhneš-li, neustrčíš se.13Chopiž se učení, nepouštěj, ostříhej ho, nebo ono jest život tvůj.14Na stezku bezbožných nevcházej, a nekráčej cestou zlostníků.15Opusť ji, nechoď po ní, uchyl se od ní, a pomiň jí.16Neboť nespí, leč zlost provedou; anobrž zahánín bývá sen jejich, dokudž ku pádu nepřivodí,17Proto že jedí chléb bezbožnosti, a víno loupeží pijí.18Ale stezka spravedlivých jako světlo jasné, kteréž rozmáhá se, a svítí až do pravého dne.19Cesta pak bezbožných jako mrákota; nevědí, na čem se ustrčiti mohou.20Synu můj, slov mých pozoruj, k řečem mým nakloň ucha svého.21Nechať neodcházejí od očí tvých, ostříhej jich u prostřed srdce svého.22Nebo životem jsou těm, kteříž je nalézají, i všemu tělu jejich lékařstvím.23Přede vším, čehož se stříci sluší, ostříhej srdce svého, nebo z něho pochází život.24Odlož od sebe převrácenost úst, a zlost rtů vzdal od sebe.25Oči tvé ať k dobrým věcem patří, a víčka tvá ať přímě hledí před tebou.26Zvaž stezku noh svých, a všecky cesty tvé ať jsou spraveny.27Neuchyluj se na pravo ani na levo, odvrať nohu svou od zlého.