1Z často káraného se stane zatvrzelý, když náhle zhroutí se, nebude pomoci.2Z rozmachu spravedlivých lid se raduje, když vládnou darebáci, národ běduje.3Kdo miluje moudrost, působí otci radost, přítel nevěstek však mrhá majetek.4Spravedlností král posiluje zemi, kdo ale zvyšuje daně, ten ji pustoší.5Kdo svému bližnímu lichotí, prostírá před jeho nohy síť.6Zlý člověk vězí v pasti hříchu, spravedlivý je plný radostného smíchu.7Spravedlivý má zájem o právo ubohých, darebák o tom nechce vědět nic.8Drzouni dovedou vzbouřit město, mudrci dovedou odvrátit hněv.9S hlupákem když se moudrý dohaduje, pohrůžky, posměch, nic nikam nevede!10Krvelační poctivce nenávidí, upřímnému se sápou po krku.11Tupec dá průchod všem svým citům, moudrý se ale drží zpět.12Panovník, jenž dá na lživé řeči, bude mít za služebníky samé ničemy.13Chudák a vyděrač mají jedno společné: oběma dal Hospodin vidět světlo dne.14Soudí-li král i chudé poctivě, jeho trůn bude navěky upevněn.15Moudrosti dodává metla a domluva, rozpustilé dítě je pro matku ostuda.16Když přibývá darebáků, hříchu přibývá, spravedliví však spatří jejich pád.17Vychovávej syna, a dá ti odpočinutí, potěšením tvou duši nasytí.18Kde chybí zjevení, lid ztrácí zábrany, kdo ale plní Zákon, ten je blažený.19Netrestej otroka pouhými slovy; rozumí sice, ale neodpoví!20Viděl jsi člověka, co v řeči pospíchá? Více se dá čekat od hlupáka!21Když někdo otroka odmalička hýčká, bude mít z něho nevděčníka.22Hněvivý člověk vzbuzuje různice, kdo je vznětlivý, hřeší velice.23Vlastní povýšenost člověka poníží, kdo je poníženého ducha, dojde uznání.24Zlodějův společník sám sobě škodí, když ani pod přísahou nic nepoví.25Strach z lidí člověka nakonec ochromí, kdo doufá v Hospodina, však žije v bezpečí.26Kdekdo si touží mocné naklonit, soudcem všech lidí je však Hospodin.27Spravedlivým se hnusí, kdo křivdy páchají, darebákům se hnusí poctiví.
Přísloví 29
Bible Kralická
1Člověk, kterýž často kárán bývaje, zatvrzuje šíji, rychle potřín bude, tak že neprospěje žádné lékařství.2Když se množí spravedliví, veselí se lid; ale když panuje bezbožník, vzdychá lid.3Muž, kterýž miluje moudrost, obveseluje otce svého; ale kdož se přitovaryšuje k nevěstkám, mrhá statek.4Král soudem upevňuje zemi, muž pak, kterýž béře dary, boří ji.5Člověk, kterýž pochlebuje příteli svému, rozprostírá sít před nohama jeho.6Výstupek bezbožného jest jemu osídlem, spravedlivý pak prozpěvuje a veselí se.7Spravedlivý vyrozumívá při nuzných, ale bezbožník nemá s to rozumnosti ani umění.8Muži posměvači zavozují město, ale moudří odvracují hněv.9Muž moudrý, kterýž se nesnadní s mužem bláznivým, buď že se pohne, buď že se směje, nemá pokoje.10Vražedlníci v nenávisti mají upřímého, ale upřímí pečují o duši jeho.11Všecken duch svůj vypouští blázen, ale moudrý na potom zdržuje jej.12Pána toho, kterýž rád poslouchá slov lživých, všickni služebníci jsou bezbožní.13Chudý a dráč potkávají se, obou dvou však oči osvěcuje Hospodin.14Krále toho, kterýž soudí právě nuzné, trůn na věky bývá utvrzen.15Metla a kárání dává moudrost, ale dítě sobě volné k hanbě přivodí matku svou.16Když se rozmnožují bezbožní, rozmnožuje se převrácenost, a však spravedliví spatřují pád jejich.17Tresci syna svého, a přineseť odpočinutí, a způsobí rozkoš duši tvé.18Když nebývá vidění, rozptýlen bývá lid; kdož pak ostříhá zákona, blahoslavený jest.19Slovy nebývá napraven služebník; nebo rozuměje, však neodpoví.20Spatřil-li bys člověka, an jest kvapný v věcech svých, lepší jest naděje o bláznu, než o takovém.21Kdo rozkošně chová z dětinství služebníka svého, naposledy bude syn.22Člověk hněvivý vzbuzuje svár, a prchlivý mnoho hřeší.23Pýcha člověka snižuje jej, ale chudý duchem dosahuje slávy.24Kdo má spolek s zlodějem, v nenávisti má duši svou; zlořečení slyší, však neoznámí.25Strašlivý člověk klade sobě osídlo, ale kdo doufá v Hospodina, bývá povýšen.26Mnozí hledají tváři pánů, ješto od Hospodina jest soud jednoho každého.27Ohavností spravedlivým jest muž nepravý, ohavností pak bezbožnému, kdož upřímě kráčí.