1Když s mocným člověkem k jídlu sedáš si, dobře si uvědom, co se ti nabízí.2Neukrotíš-li svoji chuť, sám si do krku vrazíš nůž.3Po jeho lahůdkách nedychti – ten pokrm je totiž ošidný!4Nenič se honbou za bohatstvím, měj rozum a rychle přestaň s tím.5Jen je zahlédneš, bohatství už tu není, jak orel křídla rozepne, k nebi uletí!6Raději nejez pokrm lakomce, po jeho lahůdkách nedychti.7V duchu jen počítá – je už takový, když říká: „Jez a pij,“ není upřímný.8Sousta, jež snědl jsi, vyzvracíš, tvoje lichotky budou zmařeny!9Cokoli říkat tupci je zbytečné, moudrostí tvých slov jen pohrdne.10Neposunuj dávné mezníky, od pole sirotků dej ruce pryč!11Jejich Zastánce je totiž mocný – sám proti tobě povede jejich při.12Veď svoji mysl ke vzdělání, své uši k řečem poučným.13Své dítě učit kázni neváhej, dáš-li mu metlou, neumře!14Když mu sám metlou nabiješ, jeho duši z pekla vytrhneš.15Bude-li, synu, tvé srdce moudré, mé srdce zajásá, to mi věř.16Celé mé nitro se zaraduje, budou-li tvé rty mluvit poctivě.17Závist k hříšníkům v srdci nechovej, v úctě k Hospodinu žij každý den.18Budoucnost totiž patří tobě – tvá naděje tě nezklame!19Poslouchej, synu, a buď moudrý, na cestu zaveď srdce své:20Nepatři k těm, kdo se opíjejí vínem, k hltounům masa neřaď se.21Pijáka i žrouta přece čeká bída, ospalost člověka do hadrů obléká!22Poslouchej otce, který tě zplodil, nepohrdej svou matkou, až zestárne.23Pravdu získej, za nic ji neprodávej, rovněž tak moudrost, kázeň, rozumnost.24Otec spravedlivého je naplněn štěstím, rodič moudrého má důvod k radosti.25Tvůj otec i matka ať tedy mají radost, tvoji rodičku ať štěstí naplní!26Věnuj mi, synu můj, své srdce, nespouštěj oči z cesty mé:27Nevěstka je jak bezedná jáma, těsnou studnou se stane svůdkyně.28Jak lupič ve skrytu na kořist číhá, řady nevěrníků spěchá rozmnožit!29Čí to „au“ a čí to „oj“? Čí ten křik a čí ten boj? Čí boulí bezpočet? Čí oči zarudlé?30Těch, kdo u vína vysedávají, těch, kdo vyhledávají nápoje!31Do vína nezahleď se – jak rudé je, jak v poháru jen jiskří, jak hladce klouže do hrdla!32Nakonec ale jako zmije uštkne, dokáže otrávit jako had.33Tvé oči uvidí prapodivně, tvé srdce bude mluvit spleteně.34Bude ti, jako bys usnul na moři, jako bys ulehl stožáru na špici.35Prý: Dostal jsem ránu? Nebolí! Že zbili mě? Už nevím kdy! Až se proberu, dám si víc!
Přísloví 23
Bible Kralická
1Když sedneš k jídlu se pánem, pilně šetř, co jest před tebou.2Jinak vrazil bys nůž do hrdla svého, byl-li bys lakotný.3Nežádej lahůdek jeho, nebo jsou pokrm oklamavatelný.4Neusiluj, abys zbohatl; od opatrnosti své přestaň.5K bohatství-liž bys obrátil oči své? Poněvadž v náhle mizí; nebo sobě zdělalo křídla podobná orličím, a zaletuje k nebi.6Nejez chleba člověka závistivého, a nežádej lahůdek jeho.7Nebo jak on sobě tebe váží v mysli své, tak ty pokrmu toho. Díť: Jez a pí, ale srdce jeho není s tebou.8Skyvu svou, kterouž jsi snědl, vyvrátíš, a zmaříš slova svá utěšená.9Před bláznem nemluv, nebo pohrdne opatrností řečí tvých.10Nepřenášej mezníku starodávního, a na pole sirotků nevcházej.11Silnýť jest zajisté ochránce jejich; onť povede při jejich proti tobě.12Zaveď k učení mysl svou, a uši své k řečem umění.13Neodjímej od mladého kázně; nebo umrskáš-li jej metlou, neumřeť.14Ty metlou jej mrskávej, a tak duši jeho z pekla vytrhneš.15Synu můj, bude-li moudré srdce tvé, veseliti se bude srdce mé všelijak ve mně;16A plésati budou ledví má, když mluviti budou rtové tvoji pravé věci.17Nechť nezávidí srdce tvé hříšníku, ale raději choď v bázni Hospodinově celý den.18Nebo poněvadž jest odplata, naděje tvá nebude podťata.19Slyš ty, synu můj, a buď moudrý, a naprav na cestu srdce své.20Nebývej mezi pijány vína, ani mezi žráči masa.21Nebo opilec a žráč zchudne, a ospánlivost v hadry obláčí.22Poslouchej otce svého, kterýž tě zplodil, aniž pohrdej matkou svou, když se zstará.23Pravdy nabuď, a neprodávej jí, též moudrosti, umění a rozumnosti.24Náramně bývá potěšen otec spravedlivého, a ten, kdož zplodil moudrého, veselí se z něho.25Nechať se tedy veselí otec tvůj a matka tvá, a ať pléše rodička tvá.26Dej mi, synu můj, srdce své, a oči tvé cest mých ať ostříhají.27Nebo nevěstka jest jáma hluboká, a studnice těsná žena cizí.28Onať také jako loupežník úklady činí, a zoufalce na světě rozmnožuje.29Komu běda? komu ouvech? komu svady? komu křik? komu rány darmo? komu červenost očí?30Těm, kteříž se zdržují na víně; těm, kteříž chodí, aby vyhledali strojené víno.31Nehleď na víno rdící se, že vydává v koflíku záři svou, a přímo vyskakuje.32Naposledy jako had uštípne, a jako štír ušťkne.33Oči tvé hleděti budou na cizí, a srdce tvé mluviti bude převrácené věci,34A budeš jako ten, kterýž spí u prostřed moře, a jako ten, kterýž spí na vrchu sloupu bárky.35Díš: Zbili mne, a nestonal jsem, tloukli mne, a nečil jsem; když procítím, dám se zase v to.