1Potom odtud odešel a přišel do svého domovského města; jeho učedníci šli s ním.2Když v sobotu začal učit v synagoze, mnozí z posluchačů žasli. „Odkud to má?“ ptali se. „Co to dostal za moudrost? A jak to, že se jeho rukama dějí takové zázraky?3Není to snad ten tesař, syn Marie a bratr Jakuba, Josefa, Judy a Šimona? Nejsou snad jeho sestry tady s námi?“ A tak se nad ním pohoršovali.4Ježíš jim odpověděl: „Prorok není beze cti; jedině ve své vlasti, u svých příbuzných a ve vlastním domě.“5A nemohl tam vykonat žádný zázrak, jen na několik nemocných vložil ruce a uzdravil je.6Překvapen jejich nevírou pak obcházel okolní vesnice a učil.
Nic si s sebou neberte
7Potom k sobě svolal dvanáct učedníků a začal je vysílat po dvou. Dal jim moc nad nečistými duchy8a uložil jim, ať si na cestu neberou nic kromě hole: ani mošnu ani chléb ani peníze do opasku;9ať mají obuté sandály, ale neberou si ani náhradní košile.10„Když vejdete do něčího domu,“ řekl jim, „zůstaňte tam, dokud neodejdete.11Kdyby vás ale někde nepřijali a neposlouchali, vyjděte odtud a setřeste z nohou prach na svědectví proti nim.“12A tak šli a vyzývali lidi k pokání.13Vymítali mnoho démonů a mnoho nemocných mazali olejem a uzdravovali.
Smrt Jana Křtitele
14Jak se jeho pověst šířila, uslyšel o něm i král Herodes.[1] Říkalo se:[2] „Jan Křtitel vstal z mrtvých! To proto se skrze něj dějí zázraky.“15Jiní říkali: „Je to Eliáš,“ a další: „Je to prorok jako jeden z dávných proroků.“16Když to Herodes uslyšel, řekl: „Je to Jan, kterého jsem nechal stít. Vstal z mrtvých!“17Herodes totiž osobně poslal pro Jana, dal ho zatknout, spoutat a uvěznit kvůli Herodiadě, s níž se oženil, ačkoli byla manželkou jeho bratra Filipa.18Jan Herodovi říkal: „Tvůj sňatek s bratrovou manželkou je nezákonný!“19Herodias mu to měla za zlé a chtěla ho zabít, ale nemohla.20Herodes se totiž Jana bál, neboť věděl, že je to spravedlivý a svatý člověk, a tak ho chránil. Když ho slyšel, býval velmi znepokojen, ale přesto mu rád naslouchal.21Příhodný den však přišel, když Herodes na oslavu svých narozenin uspořádal hostinu pro své velmože a velitele a pro přední muže Galileje.22Když přišla dcera té Herodiady a zatančila, zalíbila se Herodovi i jeho hostům natolik, že král dívce řekl: „Požádej mě, o co chceš, a dám ti to.“23Odpřísáhl: „Splním ti jakékoli přání až do polovice mého království.“24Šla tedy za svou matkou a ptala se jí: „O co mám žádat?“ „O hlavu Jana Křtitele!“ řekla jí matka.25A tak hned spěchala za králem a žádala: „Chci, abys mi hned teď přinesl na míse hlavu Jana Křtitele.“26Krále přepadla úzkost, ale kvůli svým přísahám a svým hostům jí to nechtěl odmítnout.27Hned poslal kata s příkazem, ať přinese Janovu hlavu. Ten odešel, sťal ho ve vězení28a přinesl jeho hlavu na míse. Dal ji té dívce a ta ji dala své matce.29Když o tom uslyšeli jeho učedníci, přišli, vzali jeho tělo a pohřbili ho.
Pět chlebů a dvě ryby
30Potom se apoštolové sešli k Ježíšovi a oznámili mu všechno, co dělali a co učili.31Tehdy jim řekl: „Pojďte jen vy sami stranou na opuštěné místo a trochu si odpočiňte.“ Těch, kdo k nim přicházeli a zase odcházeli, bylo totiž tolik, že neměli ani chvilku na jídlo.32Odpluli tedy lodí o samotě na pusté místo.33Ale když odcházeli, mnozí je uviděli a poznali. Seběhli se tam ze všech měst pěšky a předstihli je.34Když Ježíš vystoupil, uviděl veliký zástup lidí. Byl naplněn soucitem k nim, protože byli jako ovce bez pastýře. Tehdy je začal učit o mnoha věcech.35Když se už připozdilo, přišli za ním jeho učedníci. „Tohle místo je pusté a už je moc hodin,“ řekli.36„Propusť je, ať si jdou do okolních statků a vesnic koupit jídlo. Vždyť nemají co jíst.“37Odpověděl jim: „Vy jim dejte najíst.“ „To máme jít nakoupit chleba za dvě stě denárů[3] a dát jim najíst?“ namítli.38„Kolik máte chlebů?“ řekl jim. „Jděte se podívat.“ Když to zjistili, řekli: „Pět – a dvě ryby.“39Tehdy jim dal pokyn, aby všechny posadili v hloučcích na zelené trávě.40Když se rozložili ve skupinách po stu a po padesáti,41vzal těch pět chlebů a dvě ryby, vzhlédl k nebi, požehnal, lámal ty chleby a dával svým učedníkům, aby jim je předkládali. I ty dvě ryby rozdělil všem,42a tak se všichni najedli do sytosti.43Potom sebrali dvanáct košů plných kousků chleba a ryb.44A ty chleby jedlo pět tisíc mužů.
To jsem já!
45Hned potom přiměl své učedníky, ať nastoupí na loď a jedou napřed na druhou stranu k Betsaidě, než rozpustí zástup.46A když se s nimi rozloučil, odešel na horu, aby se modlil.47Pozdě večer byla loď uprostřed jezera a on sám na zemi.48Uviděl je, jak se dřou s veslováním, protože vítr vál proti nim. Krátce před svítáním[4] se k nim vydal pěšky po hladině a chtěl je minout.49Když ho uviděli, jak kráčí po jezeře, mysleli, že je to přízrak, a křičeli strachy.50Všichni ho totiž uviděli a vyděsili se. On ale na ně hned promluvil: „Vzchopte se, to jsem já! Nebojte se.“51Nastoupil k nim do lodi a vítr se utišil. Oni z toho byli úplně omráčení úžasem.52Nepochopili totiž nic ohledně těch chlebů; jejich srdce bylo tvrdé.53A když se přeplavili, přistáli u Genezaretu, kde zakotvili.54Jakmile vystoupili z lodi, lidé ho hned poznali.55Zběhali celý ten kraj a začali na nosítkách snášet nemocné tam, kde slyšeli, že je.56Ať přišel do vesnic, do měst nebo na venkov, lidé pokládali nemocné na ulice a prosili ho, aby se mohli dotknout aspoň cípu jeho roucha. A kdokoli se ho dotkl, byl uzdraven.
Marek 6
Bible Kralická
1I vyšel odtud a přišel do vlasti své, a šli za ním učedlníci jeho.2A když bylo v sobotu, počal učiti v škole, a mnozí slyšíce, divili se, řkouce: Odkud tento má tyto věci? A jaká jest to moudrost, kteráž jest jemu dána, že i takové moci dějí se skrze ruce jeho?3Zdaliž tento není tesař, syn Marie, bratr Jakubův a Jozesův a Judův a Šimonův? A zdaliž nejsou i sestry jeho zde u nás? I zhoršili se na něm.4I řekl jim Ježíš: Není prorok beze cti, jediné v vlasti své a v rodině své a v domu svém.5I nemohl tu znamení žádného učiniti, jediné málo nemocných, vzkládaje na ně ruce, uzdravil.6I podivil se jejich nevěře, a obcházel vůkol po městečkách, uče.7A svolav dvanácte, počal je posílati po dvou a dvou, a dal jim moc nad duchy nečistými.8A přikázal jim, aby ničehož nebrali na cestu, jediné toliko hůl, ani mošny, ani chleba, ani na pase peněz,9Ale jen obuté míti nohy v střevíce, a aby neobláčeli dvou sukní.10A pravil jim: Kdežkoli vešli byste do domu, tu ostaňte, dokudž nevyšli byste odtud.11A kdož by koli vás nepřijali, ani vás slyšeli, vyjdouce odtud, vyrazte prach z noh vašich na svědectví jim. Amen pravím vám: Lehčeji bude Sodomským a Gomorským v den soudný nežli městu tomu.12Tedy oni vyšedše, kázali, aby pokání činili.13A ďábelství mnohá vymítali, a mazali olejem mnohé nemocné, a uzdravovali je.14A uslyšev o tom Herodes král, (neb zjevné učiněno bylo jméno jeho,) i pravil, že Jan Křtitel vstal z mrtvých, a protož se dějí divové skrze něho.15Jiní pak pravili, že jest Eliáš; a jiní pravili, že jest prorok, aneb jako jeden z proroků.16To uslyšev Herodes, řekl: Kteréhož jsem já sťal, Jana, tenť jest. Ontě z mrtvých vstal.17Ten zajisté Herodes byl poslal a jal Jana a vsadil jej do žaláře pro Herodiadu manželku Filipa bratra svého, že ji byl za manželku pojal.18Nebo pravil Jan Herodesovi: Neslušíť tobě míti manželky bratra svého.19Herodias pak lest skládala proti němu, a chtěla jej o hrdlo připraviti, ale nemohla.20Nebo Herodes ostýchal se Jana, věda jej býti muže spravedlivého a svatého. I šetřil ho, a slýchaje jej, mnoho i činil, a rád ho poslouchal.21A když přišel den příhodný, že Herodes, pamatuje den svého narození, učinil večeři knížatům svým a hejtmanům a předním mužům z Galilee,22A dcera té Herodiady tam vešla a tancovala, zalíbilo se Herodesovi i spoluhodovníkům, i řekl král děvečce: Pros mne, zač chceš, a dámť.23I přisáhl jí: Že začkoli prositi budeš, dám tobě, by pak bylo až do polovice království mého.24Ona pak vyšedši, řekla mateři své: Zač budu prositi? A ona řekla: Za hlavu Jana Křtitele.25A všedši hned s chvátáním k králi, prosila ho, řkuci: Chci, abys mi dal hned na míse hlavu Jana Křtitele.26Král pak zarmoutiv se velmi, pro přísahu a pro spoluhodovníky nechtěl jí oslyšeti.27I poslav hned kata, rozkázal přinésti hlavu Janovu.28A on odšed, sťal jej v žaláři, a přinesl hlavu jeho na míse, a dal ji děvečce, a děvečka dala mateři své.29To uslyšavše učedlníci jeho, přišli a vzali tělo jeho, a pochovali je v hrobě.30Tedy sšedše se apoštolé k Ježíšovi, zvěstovali jemu všecko, i to, co činili, i co učili.31I řekl jim: Pojďte vy sami obzvláštně na pusté místo, a odpočiňte maličko. Nebo bylo množství těch, kteříž přicházeli a odcházeli, takže jsou ani k jídlu chvíle neměli.32I plavili se až na pusté místo soukromí.33A vidouce je zástupové, že jdou pryč, poznali jej mnozí. I sběhli se tam ze všech měst pěšky, a předešli je, a shromáždili se k němu.34Tedy vyšed Ježíš, uzřel zástup mnohý, a slitovalo mu se jich, že byli jako ovce, nemající pastýře. I počal je učiti mnohým věcem.35A když se již prodlilo, přistoupivše k němu učedlníci jeho, řekli: Pustéť jest toto místo, a již se prodlilo,36Rozpusť je, ať jdouce do okolních vesnic a městeček, nakoupí sobě chleba; nebo nemají, co by jedli.37On pak odpověděv, řekl jim: Dejte vy jim jísti. I řkou jemu: Co tedy, jdouce koupíme za dvě stě grošů chleba, a dáme jim jísti?38I dí jim: Kolik chlebů máte? Jděte a zvězte. A když zvěděli, řekli: Pět, a dvě rybě.39I rozkázal jim, aby se kázali posaditi všechněm po houfích na zelené trávě.40I usadili se rozdílně, místy po stu a místy po padesáti.41A vzav těch pět chlebů a ty dvě rybě, popatřiv do nebe, dobrořečil, i lámal chleby, a dal učedlníkům svým, aby kladli před ně. A dvě rybě rozdělil též mezi všecky.42I jedli všickni, a nasyceni jsou.43Potom sebrali drobtů dvanácte košů plných, i z ryb.44A bylo těch, kteříž jedli ty chleby, okolo pět tisíců mužů.45A hned přinutil učedlníky své vstoupiti na lodí, aby jej předešli přes moře do Betsaidy, až by on rozpustil zástup.46A rozpustiv je, šel na horu, aby se modlil.47A když bylo večer, byla lodí uprostřed moře, a on sám na zemi.48A viděl je, a oni se s těžkostí plavili; (nebo byl vítr odporný jim.) A při čtvrtém bdění nočním přišel k nim, chodě po moři, a chtěl je pominouti.49Oni pak uzřevše jej, an chodí po moři, domnívali se, že by obluda byla, i zkřikli.50(Nebo jej všickni viděli, a zstrašili se.) A hned promluvil k nim a řekl jim: Doufejtež, jáť jsem, nebojte se.51I vstoupil k nim na lodí, a utišil se vítr; a oni náramně sami v sobě se děsili a divili.52Nebo nerozuměli byli, co se stalo při chlebích; bylo zajisté srdce jejich zhrublo.53A když se přeplavili, přišli do země Genezaretské, a tu lodí přistavili.54A když vyšli z lodí, hned jej poznali.55A běhajíce po vší krajině té, počali na ložcích k němu nositi nemocné, kdežkoli zvěděli o něm, že by byl.56A kamžkoli vcházel do městeček neb do měst nebo do vsí, na ulicech kladli neduživé, a prosili ho, aby se aspoň podolka roucha jeho dotkli. A kolikož jich koli se jeho dotkli, uzdraveni byli.