1Brzy ráno prvního dne v týdnu vzaly připravené vonné masti a vydaly se s dalšími ženami ke hrobu.2Našly však kámen odvalený od hrobu,3a když vešly dovnitř, nenašly tělo Pána Ježíše.4Nevěděly, co si o tom myslet, když vtom před nimi stanuli dva muži v zářícím rouchu.5Vylekané ženy sklonily tváře k zemi, ale oni jim řekli: „Proč hledáte živého mezi mrtvými?6Není tu, vstal! Vzpomeňte si, jak vám ještě v Galileji říkal:7‚Syn člověka musí být vydán do rukou hříšných lidí a být ukřižován, ale třetího dne vstane z mrtvých.‘“[1]8Tehdy si vzpomněly na jeho slova,9a když se vrátily od hrobu, vyprávěly to všechno jedenácti učedníkům i všem ostatním.10Byly to Marie Magdaléna, Johana, Marie Jakubova a ostatní, které byly s nimi. Řekly to apoštolům,11ale oni ta slova považovali za tlachání a nevěřili jim.12Petr však vstal a rozběhl se ke hrobu. Když se naklonil dovnitř, spatřil tam jen plátna. Vrátil se tedy domů v údivu nad tím, co se stalo.
Na cestě do Emauz
13Téhož dne se dva z nich vydali do vesnice jménem Emauzy, vzdálené od Jeruzaléma šedesát honů,[2]14a povídali si o všem, co se stalo.15Zatímco si povídali a probírali to, sám Ježíš se přiblížil a připojil se k nim.16Něco však bránilo jejich očím, aby ho poznali.17Ježíš se jich zeptal: „O čem si to cestou povídáte, že jste tak smutní?“18Jeden z nich, jménem Kleofáš, mu odpověděl: „Ty jsi snad jediný návštěvník Jeruzaléma, který neví o tom, co se tam v těchto dnech stalo!“19„O čem?“ zeptal se jich. „O Ježíši Nazaretském,“ odvětili. „Byl to prorok mocný ve skutcích i slovech před Bohem i přede vším lidem.20Vrchní kněží a naši vůdcové ho vydali, aby byl odsouzen k smrti, a nechali ho ukřižovat.21My jsme ale doufali, že to je on, kdo má vykoupit Izrael. Navíc je to už třetí den, co se to všechno stalo.22Také nás překvapily některé z našich žen. Ráno byly u hrobu23a nenašly jeho tělo. Pak přišly a říkaly, že dokonce měly vidění. Andělé jim prý řekli, že žije.24Někteří z našich šli ke hrobu a našli všechno tak, jak to ženy vyprávěly, ale jeho neviděli.“25Tehdy jim řekl: „Jak jste nechápaví! Jak je vám zatěžko věřit všemu, co pověděli proroci!26Copak to všechno nemusel Mesiáš vytrpět, než vejde do své slávy?“27Počínaje Mojžíšem a všemi proroky jim pak vykládal, co o něm bylo napsáno ve všech Písmech.28Když došli k vesnici, do níž mířili, naznačil, že půjde dál.29Oni ho však přemlouvali: „Zůstaň s námi, už se připozdívá; chýlí se už k večeru.“ Šel tedy dovnitř, že s nimi zůstane.30Když byli za stolem, vzal chléb, požehnal, lámal a podával jim.31Vtom se jim otevřely oči a poznali ho, ale on jim náhle zmizel.32Tehdy jeden druhému řekli: „Copak nám nehořelo srdce, když s námi na cestě mluvil a otvíral nám Písma?“33Ihned vstali a vrátili se do Jeruzaléma. Tam našli oněch jedenáct shromážděných s ostatními,34jak říkají: „Pán opravdu vstal z mrtvých. Ukázal se Šimonovi!“35Vyprávěli jim tedy, co se jim stalo na cestě a jak se jim dal poznat při lámání chleba.
Dotkněte se mě
36Zatímco o tom mluvili, stanul uprostřed nich Ježíš. „Pokoj vám,“ řekl.37Oni si ale v hrozném úleku mysleli, že vidí ducha.38Řekl jim tedy: „Proč jste tak vylekaní? Proč jste na pochybách?39Podívejte se na mé ruce a nohy – jsem to já! Dotkněte se mě a přesvědčte se: duch přece nemá maso a kosti; jak vidíte, já je mám!“40Po těch slovech jim ukázal ruce i nohy.41Když stále nemohli samou radostí uvěřit a jen se divili, zeptal se jich: „Máte tu něco k jídlu?“42Podali mu tedy kus pečené ryby,43on si ji vzal a pojedl před nimi.
Jste svědkové
44Potom jim řekl: „Právě o tomto jsem mluvil, dokud jsem ještě byl s vámi: Musí se naplnit všechno, co je o mně psáno v Mojžíšově zákoně, v Prorocích a Žalmech.“45Tehdy jim otevřel mysl, aby porozuměli Písmům.46Řekl jim: „Tak je psáno – Mesiáš musel trpět a třetího dne vstát z mrtvých.47Počínaje od Jeruzaléma pak v jeho jménu musí být kázáno pokání a odpuštění hříchů všem národům.48Vy jste toho svědkové.49Hle, já na vás sešlu zaslíbení svého Otce. Zůstaňte ale ve městě, dokud nebudete oblečeni mocí shůry.“50Potom je odvedl až k Betanii. Zvedl ruce, aby jim požehnal,51a zatímco jim žehnal, začal se jim vzdalovat, jak byl unášen vzhůru do nebe.52Klaněli se mu a potom se s velikou radostí vrátili do Jeruzaléma.53Všechen čas trávili v chrámu, kde oslavovali Boha.
Lukáš 24
Bible Kralická
1První pak den po sobotě, velmi ráno vyšedše, přišly k hrobu, nesouce vonné věci, kteréž byly připravily, a některé jiné byly spolu s nimi.2I nalezly kámen odvalený od hrobu.3A všedše tam, nenalezly těla Pána Ježíše.4I stalo se, když ony se toho užasly, aj, muži dva postavili se podle nich, v rouše stkvoucím.5Když se pak ony bály, a sklonily tváři své k zemi, řekli k nim: Co hledáte živého s mrtvými?6Neníť ho tuto, ale vstalť jest. Rozpomeňte se, kterak mluvil vám, když ještě v Galilei byl,7Řka: Že Syn člověka musí vydán býti v ruce hříšných lidí, a ukřižován býti, a třetí den z mrtvých vstáti.8I rozpomenuly se na slova jeho.9A navrátivše se od hrobu, zvěstovaly to všecko těm jedenácti učedlníkům i jiným všechněm.10Byly pak ženy ty: Maria Magdaléna a Johanna a Maria matka Jakubova, a jiné některé s nimi, kteréž vypravovaly to apoštolům.11Ale oni měli za bláznovství slova jejich, a nevěřili jim.12Tedy Petr vstav, běžel k hrobu, a pohleděv do něho, uzřel prostěradla, ana sama leží. I odšel, divě se sám v sobě, co se to stalo.13A aj, dva z nich šli toho dne do městečka, kteréž bylo vzdálí od Jeruzaléma honů šedesáte, jemuž jméno Emaus.14A rozmlouvali vespolek o těch všech věcech, kteréž se byly staly.15I stalo se, když rozmlouvali a sebe se otazovali, že i Ježíš, přiblíživ se k nim, šel s nimi.16Ale oči jejich držány byly, aby ho nepoznali.17I řekl k nim: Které jsou to věci, o nichž rozjímáte vespolek, jdouce, a proč jste smutní?18A odpověděv jeden, kterémuž jméno Kleofáš, řekl jemu: Ty sám jeden jsi z příchozích do Jeruzaléma, ještos nezvěděl, co se stalo v něm těchto dnů?19Kterýmžto on řekl: I co? Oni pak řekli jemu: O Ježíšovi Nazaretském, kterýž byl muž prorok, mocný v slovu i v skutku, před Bohem i přede vším lidem,20A kterak jej vydali přední kněží a knížata naše na odsouzení k smrti, i ukřižovali jej.21My pak jsme se nadáli, že by on měl vykoupiti lid Izraelský. Ale nyní tomu všemu třetí den jest dnes, jakž se to stalo.22Ale i ženy některé z našich zděsily nás, kteréž ráno byly u hrobu,23A nenalezše těla jeho, přišly, pravíce, že jsou také vidění andělské viděly, kteřížto praví, že by živ byl.24I chodili někteří z našich k hrobu, a nalezli tak, jakž pravily ženy, ale jeho neviděli.25Tedy on řekl k nim: Ó blázni a zpozdilí srdcem k věření všemu tomu, což mluvili Proroci.26Zdaliž nemusil těch věcí trpěti Kristus a tak vjíti v slávu svou?27A počav od Mojžíše a všech Proroků, vykládal jim všecka ta písma, kteráž o něm byla.28A vtom přiblížili se k městečku, do kteréhož šli, a on potrh se, jako by chtěl dále jíti.29Ale oni přinutili ho, řkouce: Zůstaň s námi, nebo se již připozdívá, a den se nachýlil. I všel, aby s nimi zůstal.30I stalo se, když seděl s nimi za stolem, vzav chléb, dobrořečil, a lámaje, podával jim.31I otevříny jsou oči jejich, a poznali ho. On pak zmizel od očí jejich.32I řekli vespolek: Zdaliž srdce naše v nás nehořelo, když mluvil nám na cestě a otvíral nám písma?33A vstavše v tu hodinu, vrátili se do Jeruzaléma, a nalezli shromážděných jedenácte, a ty, kteříž s nimi byli,34Ani praví: Že vstal Pán právě, a ukázal se Šimonovi.35I vypravovali oni také to, co se stalo na cestě, a kterak ho poznali v lámání chleba.36A když oni o tom rozmlouvali, postavil se Ježíš uprostřed nich, a řekl jim: Pokoj vám.37Oni pak zhrozivše se a přestrašeni byvše, domnívali se, že by ducha viděli.38I dí jim: Co se strašíte a myšlení vstupují na srdce vaše?39Vizte ruce mé i nohy mé, žeť v pravdě já jsem. Dotýkejte se a vizte; neboť duch těla a kostí nemá, jako mne vidíte míti.40A pověděv to, ukázal jim ruce i nohy.41Když pak oni ještě nevěřili pro radost, ale divili se, řekl jim: Máte-li tu něco, ješto by se pojedlo?42A oni podali jemu kusu ryby pečené a plástu strdi.43A vzav to, pojedl před nimi,44A řekl jim: Tatoť jsou slova, kteráž jsem mluvil vám, ještě byv s vámi: Že se musí naplniti všecko, což psáno jest v Zákoně Mojžíšově a v Prorocích i v Žalmích o mně.45Tedy otevřel jim mysl, aby rozuměli Písmům.46A řekl jim: Že tak psáno jest a tak musil Kristus trpěti, a třetího dne z mrtvých vstáti,47A aby bylo kázáno ve jménu jeho pokání a odpuštění hříchů mezi všemi národy, počna od Jeruzaléma.48Vy jste pak svědkové toho.49A aj, já pošli zaslíbení Otce svého na vás. Vy pak čekejte v městě Jeruzalémě, dokudž nebudete oblečeni mocí s výsosti.50I vyvedl je ven až do Betany, a pozdvih rukou svých, dal jim požehnání.51I stalo se, když jim žehnal, bral se od nich, a nesen jest do nebe.52A oni poklonivše se jemu, navrátili se do Jeruzaléma s radostí velikou.53A byli vždycky v chrámě, chválíce a dobrořečíce Boha. Amen.