1Jednoho dne, když učil lid v chrámě a zvěstoval evangelium, přišli vrchní kněží, znalci Písma a starší2se slovy: „Řekni nám, jakým právem to děláš? Kdo tě k tomu zmocnil?!“3Odpověděl jim: „Já se vás také na něco zeptám. Povězte mi,4byl Janův křest z nebe, nebo z lidí?“5Začali se spolu dohadovat: „Když řekneme, že z nebe, řekne nám: ‚Tak proč jste mu nevěřili?‘6Když řekneme, že z lidí, všechen lid nás ukamenuje, protože jsou přesvědčeni, že Jan je prorok.“7Nakonec mu řekli: „Nevíme, odkud.“8„Ani já vám tedy neřeknu, jakým právem to dělám,“ odpověděl jim Ježíš.
O zlých vinařích
9Tehdy se obrátil k lidem a vyprávěl jim toto podobenství: „Jeden člověk vysadil vinici, pronajal ji vinařům a na dlouho odcestoval.10V příslušný čas pak poslal k těm vinařům služebníka, aby mu dali díl z úrody vinice. Vinaři ho však zbili a poslali pryč s prázdnou.11Poslal tedy dalšího služebníka. I toho však zbili, zohavili a poslali pryč s prázdnou.12Poslal tedy třetího, ale i toho zranili a vyhnali.13Nakonec si pán vinice řekl: ‚Co mám dělat? Pošlu svého milovaného syna. Snad se před ním zastydí.‘14Když ho ale vinaři uviděli, domluvili se spolu: ‚Tohle je dědic. Zabijme ho, a dědictví bude naše!‘15Pak ho vyvlekli z vinice ven a zabili. Co tedy s nimi udělá pán vinice?16Přijde, ty vinaře zahubí a vinici dá jiným.“ „To snad ne!“ zvolali, jakmile to uslyšeli.17Podíval se na ně a řekl: „Co tedy znamená to, co je psáno: ‚Kámen staviteli zavržený stal se kamenem úhelným‘?[1]18Kdokoli na ten kámen padne, ten se roztříští. Na koho ten kámen padne, toho rozdrtí.“19Znalci Písma a vrchní kněží se ho v tu chvíli chtěli chopit, ale báli se lidu. Poznali totiž, že to podobenství vyprávěl o nich.
Čí je ten obraz?
20Dali ho tedy sledovat. Poslali špehy, kteří se měli tvářit jako spravedliví a snažit se ho chytit za slovo, aby ho mohli vydat vládě a pravomoci římského prokurátora.21Zeptali se ho: „Mistře, víme, že mluvíš i učíš správně a že nikomu nestraníš, ale pravdivě vyučuješ Boží cestě.22Je správné dávat císaři daň, nebo ne?“23Ježíš poznal jejich záludnost. Řekl jim:24„Ukažte mi denár. Čí nese obraz a nápis?“ „Císařův,“ odpověděli.25„Dejte tedy císaři, co je císařovo, a Bohu, co je Boží,“ řekl jim.26A tak ho nedokázali veřejně chytit za slovo a v úžasu nad jeho odpovědí zmlkli.
Bůh je Bohem živých
27Tehdy k němu přišli někteří ze saduceů (kteří popírají vzkříšení) a zeptali se ho:28„Mistře, Mojžíš nám napsal, že když ženatý muž zemře bezdětný, má si jeho ženu vzít jeho bratr, aby svému bratru zplodil potomka.[2]29Bylo sedm bratrů. První se oženil a zemřel bezdětný.30Potom si ji vzal druhý,31třetí a tak dále. Všech sedm jich zemřelo, aniž by zanechali děti.32Nakonec pak zemřela i ta žena.33Kdo z nich ji tedy bude mít za manželku, až přijde vzkříšení? Vždyť ji mělo všech sedm!“34Ježíš jim odpověděl: „Synové tohoto věku se žení a vdávají.35Ti, kdo budou hodni dosáhnout příštího věku a vzkříšení z mrtvých, se už ale ženit a vdávat nebudou.36Také už nebudou moci zemřít – budou totiž jako andělé. Jsou to synové Boží, poněvadž jsou synové vzkříšení.37A to, že mrtví vstávají, ukázal už Mojžíš u onoho keře, když Hospodina nazývá Bohem Abrahama, Bohem Izáka a Bohem Jákoba.[3]38On přece není Bohem mrtvých, ale živých – pro něj jsou živí všichni!“39„Mistře, to jsi řekl dobře,“ poznamenali někteří znalci Písma.40Tamti už se ho totiž neodvažovali na nic ptát.
Syn, nebo Pán?
41Ježíš se jich zeptal: „Jak mohou říkat, že Mesiáš je Davidův syn?42Sám David říká v knize Žalmů: ‚Hospodin řekl mému Pánu: Seď po mé pravici,43než ti tvé nepřátele k nohám položím.‘[4]44Když ho tedy David nazývá Pánem, jak to může být jeho syn?“45Přede všemi lidmi pak řekl svým učedníkům:46„Dejte si pozor na znalce Písma, kteří rádi chodí ve slavnostních pláštích, milují zdravení na náměstích, přední sedadla ve shromážděních a čestná místa na večeřích47a kteří vyjídají vdovské domy pod záminkou dlouhých modliteb. Takové čeká nejtěžší trest!“
Lukáš 20
Bible Kralická
1I stalo se v jeden den, když on učil lid v chrámě a kázal evangelium, že přišli k tomu přední kněží a zákoníci s staršími,2I řekli jemu: Pověz nám, jakou mocí tyto věci činíš, aneb kdo tobě tuto moc dal?3I odpověděv, řekl jim: Otížiť se i já vás o jedné věci a odpověztež mi:4Křest Janův s nebe-li byl, čili z lidí?5Oni pak uvažovali to mezi sebou, řkouce: Jestliže bychom řekli: S nebe, díť nám: Pročež jste tedy neuvěřili jemu?6Pakli díme: Z lidí, lid všecken ukamenuje nás; neb oni cele tak drží, že Jan jest prorok.7I odpověděli: Že nevědí, odkud jest byl.8I řekl jim Ježíš: Aniž já vám povím, jakou mocí toto činím.9I počal lidu praviti podobenství toto: Člověk jeden štípil vinici, a pronajal ji vinařům, a sám odšed podál byl tam za mnohé časy.10A v čas slušný poslal k vinařům služebníka, aby z ovoce vinice dali jemu. Vinaři pak zmrskavše jej, pustili ho prázdného.11A on poslal druhého služebníka. Oni pak i toho zmrskavše a zohavivše, pustili prázdného.12I poslal třetího. Ale oni i toho zranivše, vystrčili ven.13Tedy řekl Pán vinice: Co učiním? Pošli svého milého Syna. Snad když toho uzří, ostýchati se budou.14Uzřevše pak vinaři, rozmlouvali mezi sebou, řkouce: Tentoť jest dědic; pojďte, zabijme jej, aby naše bylo dědictví.15A vystrčivše jej ven z vinice, zamordovali ho. Což tedy učiní jim Pán vinice?16Přijde a vyhladí vinaře ty, a dá vinici jiným. To uslyšavše, řekli: Odstup to.17A on pohleděv na ně, řekl: Co jest pak to, což napsáno jest: Kámen, kterýmž pohrdli dělníci, ten učiněn jest v hlavu úhelní.18Každý, kdož padne na ten kámen, rozrazí se; a na kohož by on upadl, potřeť jej.19I hledali přední kněží a zákoníci, jak by naň vztáhli ruce v tu hodinu, ale báli se lidu. Nebo porozuměli, že by na ně mluvil podobenství to.20Tedy ukládajíce o něm, poslali špehéře, kteříž by se spravedlivými činili, aby ho polapili v řeči, a potom jej vydali vrchnosti a v moc hejtmanu.21I otázali se ho oni, řkouce: Mistře víme, že právě mluvíš a učíš, a nepřijímáš osoby, ale v pravdě cestě Boží učíš.22Sluší-li nám daň dávati císaři, čili nic?23Ale Ježíš rozuměje chytrosti jejich, dí jim: Co mne pokoušíte?24Ukažte mi peníz. Čí má obraz a nápis? I odpověděvše, řekli: Císařův.25On pak řekl jim: Dejtež tedy, co jest císařova, císaři, a což jest Božího, Bohu.26I nemohli ho za slovo popadnouti před lidem, a divíce se odpovědi jeho, umlkli.27Přistoupivše pak někteří z saduceů, (kteříž odpírají býti vzkříšení,) otázali se ho,28Řkouce: Mistře, Mojžíš napsal nám: Kdyby bratr něčí umřel, maje manželku, a umřel by bez dětí, aby ji pojal bratr jeho za manželku, a vzbudil símě bratru svému.29I bylo sedm bratří, a první pojav ženu, umřel bez dětí.30I pojal ji druhý, a umřel i ten bez dětí.31A třetí pojal ji, též i všech těch sedm, a nezůstavivše semene, zemřeli.32Nejposléze po všech umřela i žena.33Protož při vzkříšení kterého z nich bude manželka, poněvadž sedm jich mělo ji za manželku?34A odpovídaje, řekl jim Ježíš: Synové tohoto světa žení se a vdávají.35Ale ti, kteříž hodni jmíni budou dosáhnouti onoho věku a vzkříšení z mrtvých, ani se ženiti budou ani vdávati.36Nebo ani umírati více nebudou moci, andělům zajisté rovni budou. A jsou synové Boží, poněvadž jsou synové vzkříšení.37A že mrtví vstanou z mrtvých, i Mojžíš ukázal při onom kři, když nazývá Pána Bohem Abrahamovým a Bohem Izákovým a Bohem Jákobovým.38Bůhť pak není mrtvých, ale živých, nebo všickni jsou jemu živi.39Tedy odpověděvše někteří z zákoníků, řekli: Mistře, dobře jsi pověděl.40I neodvážili se jeho na nic více tázati.41On pak řekl jim: Kterak někteří praví Krista býti synem Davidovým?42A sám David praví v knihách Žalmových: Řekl Pán Pánu mému: Seď na pravici mé,43Ažť i položím nepřátely tvé v podnož noh tvých.44Poněvadž David jej Pánem nazývá, i kterakž syn jeho jest?45I řekl učedlníkům svým přede vším lidem:46Varujte se od zákoníků, kteříž rádi chodí v krásném rouše a milují pozdravování na trzích a přední stolice v školách a první místo na večeřích,47Kteříž zžírají domy vdovské pod zámyslem dlouhé modlitby. Tiť vezmou těžší odsouzení.