1Vyprávěl jim také podobenství, jak je potřeba stále se modlit a nevzdávat se:2„V jednom městě byl jeden soudce, který se Boha nebál a člověka si nevážil.3V tom městě byla také jedna vdova. Pořád za ním chodila a říkala: ‚Zjednej mi právo proti mému odpůrci!‘4Dlouho se mu nechtělo, ale potom si řekl: ‚Boha se nebojím, člověka si nevážím,5ale ta vdova na mě tak dotírá, že jí zjednám právo – jinak mě snad už úplně umoří!‘“6Tehdy Pán řekl: „Slyšeli jste, co řekl ten nespravedlivý soudce?!7A Bůh snad nezjedná právo svým vyvoleným, kteří k němu volají dnem i nocí? Myslíte, že jim bude otálet pomoci?8Říkám vám, že jim zjedná právo, a to rychle. Až ale přijde Syn člověka, najde na zemi víru?“
O farizeovi a výběrčím daní
9Také některým z těch, kdo spoléhali na svou vlastní spravedlnost a ostatními pohrdali, vyprávěl podobenství:10„Dva lidé se šli do chrámu modlit; jeden byl farizeus a druhý výběrčí daní.11Farizeus se postavil a takto se sám pro sebe modlil: ‚Bože, děkuji ti, že nejsem jako ostatní lidé, vydřiduchové, nespravedliví, cizoložníci, třeba jako tenhle výběrčí daní.12Postím se dvakrát do týdne, desátky dávám ze všech svých příjmů…‘13Výběrčí daní zůstal úplně vzadu. Neodvažoval se ani vzhlédnout k nebi, ale bil se do prsou: ‚Bože, smiluj se nad hříšníkem, jako jsem já!‘14Říkám vám, že tento muž, nikoli tamten, odešel domů ospravedlněn. Každý, kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen.“
Kdo vejde do Království
15Přinášeli k němu také nemluvňata, aby se jich dotýkal. Když to uviděli učedníci, okřikovali je.16Ježíš si je ale zavolal a řekl: „Nechte děti přicházet ke mně a nebraňte jim – vždyť právě takovým patří Boží království!17Amen, říkám vám, že kdokoli nepřijme Boží království jako dítě, nikdy do něj nevejde.“18Tehdy se ho jeden přední muž zeptal: „Dobrý mistře, co mám udělat, abych se stal dědicem věčného života?“19Ježíš mu ale řekl: „Proč mi říkáš dobrý? Nikdo není dobrý – jen jediný, Bůh.20Přikázání znáš: ‚Necizolož, nezabíjej, nekraď, nelži, cti svého otce i matku.‘“[1]21On odpověděl: „To všechno jsem dodržoval odmalička.“22„Chybí ti jen jedno,“ řekl mu Ježíš, když to uslyšel. „Prodej všechno, co máš, rozdej to chudým, a budeš mít poklad v nebi. Pojď a následuj mě.“23Jeho však ta slova velice zarmoutila. Byl totiž nesmírně bohatý.24Když Ježíš uviděl, jak se velice zarmoutil,[2] řekl: „Jak nesnadno vejdou do Božího království ti, kdo mají bohatství!25To spíše projde velbloud uchem jehly než boháč do Božího království.“26„Kdo tedy může být spasen?“ ptali se ti, kdo to slyšeli.27„Co je u lidí nemožné, je možné u Boha,“ odpověděl jim.28„Pohleď,“ ozval se tehdy Petr, „my jsme všechno opustili a šli jsme za tebou.“29„Amen, říkám vám,“ odpověděl jim Ježíš, „že není nikdo, kdo by opustil dům nebo ženu nebo bratry nebo rodiče nebo děti kvůli Božímu království30a nepřijal by v tomto čase mnohem více a v nadcházejícím věku věčný život.“
Blížíme se k Jeruzalému
31Tehdy vzal k sobě svých Dvanáct a řekl jim: „Hle, blížíme se k Jeruzalému. Tam se naplní všechno, co je o Synu člověka psáno skrze proroky.32Bude vydán pohanům, bude zesměšněn, pohaněn a popliván.33Zbičují ho a zabijí, ale třetího dne vstane z mrtvých.“34Oni však nic z toho nepochopili. Smysl toho výroku jim zůstal skryt, takže nerozuměli, o čem mluví.
Pane, ať vidím!
35Když přicházel k Jerichu, jeden slepec tam seděl u cesty a žebral.36Uslyšel procházející zástup a ptal se, co se to děje.37Když mu pověděli, že tudy jde Ježíš Nazaretský,38začal křičet: „Ježíši, Synu Davidův, smiluj se nade mnou!“39Ti, kdo šli před Ježíšem, ho napomínali, ať mlčí, ale on křičel tím více: „Synu Davidův, smiluj se nade mnou!“40Ježíš se zastavil a nechal ho k sobě přivést. Když přistoupil, Ježíš se ho zeptal:41„Co mám pro tebe udělat?“ „Pane, ať vidím!“ zvolal.42„Prohlédni,“ řekl mu Ježíš. „Tvá víra tě uzdravila.“43A on ihned prohlédl. Potom šel za ním, oslavoval Boha a všechen lid, který to viděl, vzdal chválu Bohu.
Lukáš 18
Bible Kralická
1Pověděl jim také i podobenství, kterak by potřebí bylo vždycky se modliti a neoblevovati,2Řka: Byl jeden soudce v městě jednom, kterýž se Boha nebál a člověka nestyděl.3Byla pak vdova jedna v témž městě. I přišla k němu, řkuci: Pomsti mne nad protivníkem mým.4A on nechtěl za dlouhý čas. Ale potom řekl sám v sobě: Ač se Boha nebojím, a člověka nestydím,5Však že mi pokoje nedá tato vdova, pomstím jí, aby naposledy přijduci, neuhaněla mne.6I dí Pán: Slyšte, co praví soudce nepravý.7A což by pak Bůh nepomstil volených svých, volajících k němu dnem i nocí, ačkoli i prodlévá jim?8Pravímť vám, žeť jich brzo pomstí. Ale když přijde Syn člověka, zdaliž nalezne víru na zemi?9I řekl také k některým, kteříž v sebe doufali, že by spravedliví byli, jiných sobě za nic nevážíce, podobenství toto:10Dva muži vstupovali do chrámu, aby se modlili, jeden farizeus a druhý publikán.11Farizeus stoje soukromí, takto se modlil: Bože, děkuji tobě, že nejsem jako jiní lidé, dráči, nespravedliví, cizoložníci, aneb jako i tento publikán.12Postím se dvakrát do téhodne, desátky dávám ze všech věcí, kterýmiž vládnu.13Publikán pak zdaleka stoje, nechtěl ani očí k nebi pozdvihnouti, ale bil se v prsy své, řka: Bože, buď milostiv mně hříšnému.14Pravímť vám: Odšel tento, ospravedlněn jsa, do domu svého, a ne onen. Nebo každý, kdož se povyšuje, bude ponížen; a kdož se ponižuje, bude povýšen.15Přinášeli také k němu i nemluvňátka, aby se jich dotýkal. To viděvše učedlníci, přimlouvali jim.16Ale Ježíš svolav je, řekl: Nechte dítek, ať jdou ke mně, a nebraňte jim, nebo takovýchť jest království Boží.17Amen pravím vám: Kdož by koli nepřijal království Božího jako dítě, nevejdeť do něho.18I otázalo se ho jedno kníže, řka: Mistře dobrý, co čině, život věčný obdržím?19I řekl jemu Ježíš: Co mne nazýváš dobrým? Žádný není dobrý, než sám toliko Bůh.20Však umíš přikázání: Nezcizoložíš, nezabiješ, nepokradeš, nepromluvíš křivého svědectví, cti otce svého i matku svou.21On pak řekl: Toho všeho ostříhal jsem od své mladosti.22Slyšav to Ježíš, řekl mu: Ještěť se jednoho nedostává. Všecko, což máš, prodej, a rozdej chudým, a budeš míti poklad v nebi, a pojď, následuj mne.23On pak uslyšav to, zarmoutil se; byl zajisté bohatý velmi.24A viděv jej Ježíš zarmouceného, řekl: Aj, jak nesnadně ti, kdož statky mají, do království Božího vejdou!25Snáze jest zajisté velbloudu skrze jehelnou dírku projíti, nežli bohatému vjíti do království Božího.26Tedy řekli ti, kteříž to slyšeli: I kdož může spasen býti?27A on dí jim: Což jest nemožného u lidí, možné jest u Boha.28I řekl Petr: Aj, my opustili jsme všecko, a šli jsme za tebou.29On pak řekl jim: Amen pravím vám, že není žádného, kterýž by opustil dům, neb rodiče, neb bratří, neb manželku, nebo dítky, pro království Boží,30Aby nevzal v tomto času mnohem více, v budoucím pak věku míti bude život věčný.31Tedy pojav Ježíš dvanácte, řekl jim: Aj, vstupujeme do Jeruzaléma, a naplníť se všecko to, což psáno jest skrze Proroky o Synu člověka.32Nebo vydán bude pohanům, a bude posmíván, a zlehčen i uplván.33A ubičujíce, zamordují jej, ale on třetího dne z mrtvých vstane.34Oni pak tomu nic nerozuměli, a bylo slovo to skryto před nimi, aniž věděli, co se pravilo.35I stalo se, když se přibližoval k Jericho, slepý jeden seděl podle cesty, žebře.36A slyšev zástup pomíjející, otázal se, co by to bylo?37I oznámili jemu, že Ježíš Nazaretský tudy jde.38I zvolal, řka: Ježíši, synu Davidův, smiluj se nade mnou!39A ti, kteříž napřed šli, přimlouvali mu, aby mlčal. Ale on mnohem více volal: Synu Davidův, smiluj se nade mnou!40Tedy zastaviv se Ježíš, rozkázal ho k sobě přivésti. A když se přibližoval, otázal se ho,41Řka: Co chceš, ať tobě učiním? On pak dí: Pane, ať vidím.42A Ježíš řekl jemu: Prohlédni. Víra tvá tě uzdravila.43A ihned prohlédl, a šel za ním, velebě Boha. A všecken lid viděv to, vzdal chválu Bohu.