Lukáš 14 | Bible, překlad 21. století

Bible, překlad 21. století

Kdo se ponižuje, bude povýšen

1 Jednou, když v sobotu přišel jíst do domu jednoho z předních farizeů, pečlivě ho sledovali. 2 A hle, přímo před ním seděl člověk postižený vodnatelností. 3 Ježíš se přítomných znalců Zákona a farizeů zeptal: „Smí se v sobotu uzdravovat, nebo ne?“ 4 Mlčeli, a tak ho vzal, uzdravil a propustil. 5 Potom se jich zeptal: „Kdyby někomu z vás v sobotní den spadl syn^[1] anebo vůl do studny, copak byste ho hned nevytáhli?“ 6 Nezmohli se na žádnou odpověď. 7 Když si všiml, jak si hosté vybírají čestná místa, vyprávěl jim toto podobenství: 8 „Když jsi pozván na svatbu, nesedej si na čestné místo, neboť mohl být pozván někdo váženější než ty. 9 Tehdy by přišel váš hostitel a řekl ti: ‚Uvolni mu místo.‘ S ostudou by sis pak sedl úplně vzadu. 10 Když jsi pozván, raději si jdi sednout někam dozadu. Tvůj hostitel pak může přijít a říci ti: ‚Pojď dopředu, příteli.‘ Tak budeš poctěn před očima všech hostů. 11 Každý, kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen.“ 12 Potom se obrátil ke svému hostiteli: „Když pořádáš oběd nebo večeři, nezvi své přátele, bratry, příbuzné ani bohaté sousedy. Mohli by totiž na oplátku zase pozvat tebe. 13 Když pořádáš hostinu, raději pozvi chudé, chromé, zmrzačené a slepé. 14 Blaze tobě, neboť ti nemají čím odplatit, ale bude ti odplaceno při vzkříšení spravedlivých.“

Kdo bude hodovat v Království

15 Když to uslyšel jeden z hostů, řekl mu: „Blaze tomu, kdo bude hodovat v Božím království.“ 16 Ježíš odpověděl: „Jeden člověk vystrojil velikou večeři a pozval mnoho hostů. 17 V čas večeře pak poslal svého sluhu, aby pozvaným řekl: ‚Pojďte, vše už je připraveno.‘ 18 Všichni se ale jeden jako druhý začali vymlouvat. První řekl: ‚Koupil jsem pole a musím se na ně jít podívat. Prosím tě, omluv mě.‘ 19 Druhý řekl: ‚Koupil jsem pět párů volů a jdu je vyzkoušet. Prosím tě, omluv mě.‘ 20 Další řekl: ‚Oženil jsem se, a proto nemohu přijít.‘ 21 Sluha se tedy vrátil a vyřídil to svému pánovi. Hospodář se rozhněval. ‚Vyjdi rychle do ulic a uliček,‘ řekl sluhovi. ‚Přiveď sem chudé, chromé, zmrzačené a slepé.‘ 22 Sluha se vrátil se slovy: ‚Pane, stalo se, jak jsi přikázal, a ještě je místo.‘ 23 Pán tehdy sluhovi poručil: ‚Vyjdi na cesty a mezi ploty a přinuť lidi přijít, ať je můj dům plný. 24 Říkám vám, že nikdo z původně pozvaných neokusí mou večeři!‘“

Spočítej náklad

25 Šly s ním veliké zástupy lidí. Ježíš se obrátil a řekl jim: 26 „Kdo chce přijít ke mně, ale nepřestane lpět na svém otci a matce, ženě a dětech, bratrech a sestrách, a dokonce na vlastním životě, nemůže být mým učedníkem. 27 Kdo není ochoten nést svůj kříž a jít za mnou, nemůže být mým učedníkem. 28 Když někdo z vás bude chtít postavit věž, nesedne si nejdříve, aby spočítal náklad, zda má na její dokončení? 29 Jinak, kdyby položil základy, ale nemohl stavbu dokončit, všichni okolo by se mu posmívali: 30 ‚Tenhle člověk začal stavět a nemohl to dokončit!‘ 31 Anebo když nějaký král potáhne do boje proti jinému, nesedne si nejdříve, aby se poradil, zda může s deseti tisíci čelit tomu, kdo proti němu táhne s dvaceti tisíci? 32 Jinak totiž k němu pošle poselstvo, dokud bude ještě daleko, a bude vyjednávat o míru. 33 Tak tedy žádný z vás, kdo se nezřekne všeho, co má, nemůže být mým učedníkem. 34 Sůl je dobrá. Kdyby však i sůl ztratila svou chuť, čím se zas osolí? 35 Nehodí se do země ani do hnoje; musí se vyhodit. Kdo má uši k slyšení, slyš.“

Bible Kralická

1 I stalo se, když všel Ježíš do domu jednoho knížete farizejského v sobotu, aby jedl chléb, že oni šetřili ho. 2 A aj, člověk jeden vodnotelný byl před ním. 3 I odpověděv Ježíš, dí zákoníkům a farizeům, řka: Sluší-li v sobotu uzdravovati? 4 A oni mlčeli. Tedy on dosáh jeho, uzdravil a propustil. 5 A odpověděv k nim řekl: Čí z vás osel anebo vůl upadl by do studnice, a ne ihned by ho vytáhl v den sobotní? 6 I nemohli jemu na to odpovědíti. 7 Pověděl také i ku pozvaným podobenství, (spatřiv to, kterak sobě přední místa vyvolovali,) řka k nim: 8 Kdybys byl od někoho pozván na svadbu, nesedej na předním místě, ať by snad vzácnější nežli ty nebyl pozván od něho. 9 A přijda ten, kterýž tebe i onoho pozval, řekl by tobě: Dej tomuto místo. A tehdy počal bys s hanbou na posledním místě seděti. 10 Ale když bys byl pozván, jda, posaď se na posledním místě. A kdyby přišel ten, kterýž tebe pozval, aby řekl tobě: Příteli, posedni výše, tedy budeš míti chválu před spolustolícími. 11 Nebo každý, kdož se povyšuje, bude ponížen; a kdož se ponižuje, bude povýšen. 12 Pravil také i tomu, kterýž ho byl pozval: Když činíš oběd nebo večeři, nezov přátel svých, ani bratří svých, ani sousedů bohatých, ať by snad i oni zase nezvali tebe, a měl bys odplatu. 13 Ale když činíš hody, povolej chudých, chromých, kulhavých, slepých, 14 A blahoslavený budeš. Neboť nemají, odkud by odplatili tobě, ale budeť odplaceno při vzkříšení spravedlivých. 15 I uslyšav to jeden z přísedících, řekl jemu: Blahoslavený jest, kdož jí chléb v království Božím. 16 On pak řekl jemu: Člověk jeden učinil večeři velikou, a pozval mnohých. 17 I poslal služebníka svého v hodinu večeře, aby řekl pozvaným: Pojďte, nebo již připraveno jest všecko. 18 I počali se všickni spolu vymlouvati. První řekl jemu: Ves jsem koupil, a musím vyjíti a ohledati jí; prosím tebe, vymluv mne. 19 A druhý řekl: Patero spřežení volů koupil jsem, a jdu, abych jich zkusil; prosím tebe, vymluv mne. 20 A jiný dí: Ženu jsem pojal, a protož nemohu přijíti. 21 I navrátiv se služebník, zvěstoval tyto věci pánu svému. Tedy rozhněvav se hospodář, řekl služebníku svému: Vyjdi rychle na rynky a na ulice města, a chudé, i chromé, i kulhavé, a slepé uveď sem. 22 I řekl služebník: Pane, stalo se, jakož jsi rozkázal, a ještěť místo jest. 23 Tedy řekl pán služebníku: Vyjdiž na cesty a mezi ploty, a přinuť vjíti, ať se naplní dům můj. 24 Nebo pravímť vám, že žádný z mužů těch, kteříž pozváni byli, neokusí večeře mé. 25 Šli pak mnozí zástupové s ním. A on obrátiv se, řekl jim: 26 Jde-li kdo ke mně, a nemá-li v nenávisti otce svého, i mateře, i ženy, i dětí, i bratří, i sestr, ano i té duše své, nemůž býti mým učedlníkem. 27 A kdožkoli nenese kříže svého, a jde za mnou, nemůž býti mým učedlníkem. 28 Nebo kdo z vás jest, chtěje stavěti věži, aby prve sedna, nepočetl nákladu, bude-li míti dosti k dokonání toho díla? 29 Aby snad, když by položil grunt, a nemohl dokonati, nepřišlo na to, že všickni to vidouce, počali by se jemu posmívati, 30 Řkouce: Tento člověk počal stavěti, a nemohl dokonati. 31 Anebo který král bera se k boji proti jinému králi, zdaliž prve nesedne, aby se poradil, mohl-li by s desíti tisíci potkati se s tím, kterýž s dvadcíti tisíci táhne proti němu? 32 Sic jinak, když ještě podál od něho jest, pošle posly k němu, žádaje toho, což by bylo ku pokoji. 33 Tak zajisté každý z vás, kdož se neodřekne všech věcí, kterýmiž vládne, nemůž býti mým učedlníkem. 34 Dobráť jest sůl. Pakli sůl bude zmařena, čím bude napravena? 35 Ani do země, ani do hnoje se nehodí; ale vyvržena bude ven. Kdo má uši k slyšení, slyš.