1Jakmile kněz Pašchur, syn Imerův, který byl vrchním správcem Hospodinova chrámu, uslyšel Jeremiáše prorokovat tyto věci,2nechal proroka Jeremiáše zbičovat a vsadit do klády v Horní Benjamínské bráně Hospodinova chrámu.3Když ho Pašchur druhého dne z klády propustil, Jeremiáš mu řekl: „Hospodin tě nenazývá Pašchur, ale Magor-misaviv, Hrůza všude kolem.4Tak praví Hospodin: Hle, vydávám tě hrůze – tebe i všechny tvé přátele, kteří před tvýma očima padnou mečem tvých nepřátel. Všechen lid Judy vydám do rukou babylonského krále, který je odvleče do Babylonu a pobije mečem.5Všechno bohatství tohoto města vydám do rukou jejich nepřátel – všechen jeho zisk, všechny cennosti i všechny judské královské poklady. To všechno ukořistí, uloupí a odnese do Babylonu.6A ty, Pašchure, i všichni tvoji domácí půjdete do zajetí. Přijdeš do Babylonu a tam zemřeš; tam budeš pohřben ty i všichni tvoji přátelé, kterým jsi prorokoval lež!“[1]
Oheň v kostech
7Sváděl jsi mě, Hospodine, a já se nechal svést. Zmocnil ses mě a zdolals mě. Vysmívají se mi celé dny, každý má ze mě legraci.8Křičím, kdykoli promluvím, vykřikuji: „Zkáza! Násilí!“ Slovo Hospodinovo mi přináší celé dny hanbu a posměšky.9Říkám si: „Už se o něm ani nezmíním, jeho jménem už nepromluvím!“ Jeho slovo mi ale hoří v srdci, je jako oheň v mých kostech zavřený; nemohu ho v sobě zadržet, neovládnu se!10Od tolika lidí slyším nařčení: „Hrůza všude kolem, Magor-misaviv![2] Udejte ho! Pojďme ho nahlásit!“ Všichni mí přátelé čekají na můj pád: „Třeba se nechá nachytat – pak se ho zmocníme, pak se mu pomstíme!“11Hospodin je ale se mnou, ten udatný bojovník, a tak ti, kteří mě pronásledují, padnou a nic nezmohou. Pro jejich neúspěch je stihne hanba, věčná nezapomenutelná potupa.12Hospodine zástupů, jenž spravedlivé zkoušíš a vidíš do srdce i svědomí, kéž uvidím tvou pomstu nad nimi – vždyť jsem ti svěřil svoji při.[3]13Zpívejte Hospodinu, vzdejte mu chválu! On zachraňuje život ubohému z rukou zločinců.14Ať je zlořečený den, kdy jsem byl narozen![4] Den, kdy mě matka rodila, ať není požehnán!15Ať je zlořečený ten, kdo mému otci oznámil: „Narodil se ti chlapec,“ a naplnil ho radostí.16Ať ten muž skončí tak jako města, jež Hospodin bez lítosti vyvrátil. Ať zrána slyší naříkavý pláč a v poledne bojový pokřik!17Proč mě nezabil ještě v lůně, aby se mi matka stala hrobem a břicho jí zůstalo navždy těhotné?18Proč jen jsem vyšel z lůna matčina? Abych zakoušel jen trápení a žal? Aby mi život v hanbě vyprchal?
Jeremjáš 20
Bible Kralická
1Tedy slyšev Paschur syn Immerův, kněz, kterýž byl přední správce v domě Hospodinově, Jeremiáše prorokujícího o těch věcech,2Ubil Paschur Jeremiáše proroka, a dal jej do vězení v bráně Beniaminově hořejší, kteráž byla při domě Hospodinově.3Stalo se pak nazejtří, když vyvedl Paschur Jeremiáše z vězení, že řekl jemu Jeremiáš: Nenazval Hospodin jména tvého Paschur, ale Magor missabib.4Nebo takto praví Hospodin: Aj, já pustím na tebe strach, na tebe i na všecky přátely tvé, kteříž padnou od meče nepřátel svých, načež oči tvé hleděti budou, když všecken lid Judský vydám v ruku krále Babylonského, kterýž zavede je do Babylona, a mečem je pobije.5Vydám i všelijaké bohatství města tohoto, a všecko úsilé jeho, i všelijakou věc drahou jeho, i všecky poklady králů Judských vydám v ruku nepřátel jejich, a rozchvátají je, i poberou je, a dovezou je do Babylona.6Ty pak Paschur i všickni, kteříž bydlí v domě tvém, půjdete do zajetí, a do Babylona se dostaneš, a tam umřeš, i tam pochován budeš ty i všickni milující tebe, jimž jsi prorokoval lživě.7Namlouvals mne, Hospodine, a dalť jsem se přemluviti; silnějšís byl nežli já, protož zmocnils se mne. Jsem v posměchu každý den, každý se mi posmívá.8Nebo jakž jsem začal mluviti, úpím, pro ukrutenství a zhoubu křičím; slovo zajisté Hospodinovo jest mi ku potupě a ku posměchu každého dne.9I řekl jsem: Nebuduť ho připomínati, ani mluviti více ve jménu jeho. Ale jest v srdci mém jako oheň hořící, zavřený v kostech mých, jehož snažuje se zdržeti, však nemohu,10Ačkoli slýchám utrhání mnohých, i Magor missabiba, říkajících: Povězte něco na něj, a oznámíme to králi. Všickni, kteříž by měli býti přátelé moji, číhají na poklesnutí mé, říkajíce: Snad někde podveden bude, a zmocníme se ho, a pomstíme se nad ním.11Ale Hospodin jest se mnou jakožto rek udatný, protož ti, kteříž mne stihají, zurážejí se, a neodolají; styděti se budou náramně, nebo se jim šťastně nezvede, aniž potupa věčná v zapomenutí dána bude.12Protož ó Hospodine zástupů, kterýž zkušuješ spravedlivého, kterýž spatřuješ ledví a srdce, nechť se podívám na pomstu tvou nad nimi, tobě zajisté zjevil jsem při svou.13Zpívejte Hospodinu, chvalte Hospodina, že vytrhl duši nuzného z ruky nešlechetných.14Zlořečený ten den, v němžto zplozen jsem, den, v němž porodila mne matka má, ať není požehnaný.15Zlořečený ten muž, kterýž zvěstoval otci mému, chtěje zvláštně obradovati jej, řka: Narodiloť se dítě pohlaví mužského.16A nechť jest ten muž podobný městům, kteráž podvrátil Hospodin, a neželel; nebo slyšel křik v jitře, a provyskování v čas polední.17Ó že mne neusmrtil od života, ješto by mi matka má byla hrobem mým, a život její věčně těhotný.18Proč jsem jen z života vyšel, abych okoušel těžkosti a zámutku, a aby stráveni byli v pohanění dnové moji?