1„Slyšte slovo, které k vám promlouvá Hospodin, dome izraelský.2Tak praví Hospodin: Pohanským způsobům se neučte a nebeských znamení se neděste, ačkoli se jich děsí pohané.3To, čím se řídí národy, jsou pouhé nesmysly: dřevo pokácené v lese, výtvor otesaný truhlářem,4ozdobený stříbrem a zlatem, zpevněný hřeby a kladivem, aby se nekácel.5Ty modly jsou jako strašáci v okurkovém poli. Neumějí mluvit a musejí se nosit, protože nechodí. Nebojte se jich, nedokážou nijak ublížit ani pomoci.“6Nikdo není, Hospodine, jako ty! Jsi veliký a velikou mocí jsi pověstný.7Kdo by se tě nebál, Králi národů? Jen ty zasloužíš úctu! Mezi mudrci všech národů a ve všech jejich královstvích není nikdo jako ty.8Do jednoho jsou to nechápaví tupci a jejich nauky jsou pouhé nesmysly: dřevo,9tepané stříbro ze zámoří a zlato dovezené z dálné ciziny. Ten výtvor truhláře a kovotepce pak oblékají purpurem a šarlatem – všechno je to dílo zručného umělce.10Ale Hospodin je pravý Bůh, je živý Bůh a věčný Král! Země se třese před jeho zlobou, národy neobstojí, když se rozhněvá.11Řekněte jim tohle: „Bohové, kteří nestvořili nebe a zemi, takoví ze země i zpod nebe vymizí!“[1]12On ale svou silou stvořil zem, svou moudrostí vybudoval svět, nebe rozepjal svým rozumem!13Svým hlasem rozezvučí vody na nebi, od obzoru nechá stoupat oblaky; k lijáku připojuje blesky, vypouští vítr ze svých pokladnic.[2]14Všichni ti tupci ničemu nerozumí, všichni kovotepci budou zklamáni svými modlami, protože jejich odlitky jsou podvod a ducha v sobě nemají.15Jsou to jen nesmysly, směšné výtvory; až na ně přijde čas zúčtování, budou zničeny.16Úděl Jákobův však není jako oni, neboť je všeho Stvořitel; kmen Izraele má za své dědictví, Hospodin zástupů se jmenuje.
Blížící se vřava
17Lide žijící v obleženém městě, seber si ranec, půjdeš ze země!18Neboť toto praví Hospodin: „Hle, tentokrát vymrštím obyvatele této země jako z praku a dopustím na ně soužení, aby byli zajati.“19Běda mi, má rána bolí, mé zranění se nehojí! Říkal jsem si: Tuhle bolest jistě vydržím.20Teď ale je můj stan zničen, zpřetrhány všechny provazy. Děti mě opustily a jsou pryč, už není, kdo by můj stan vztyčil, kdo by postavil mé přístřeší.21Pastýři, ti tupci, se Hospodina neptali, a proto se jim nedaří – celé stádo se jim rozuteklo pryč.[3]22Slyš, už přichází zpráva: Ze severní země se blíží vřava! Judská města se obrátí v trosky, kde žijí jen šakali.23Hospodine, vím, že nikdo nemá svou cestu v moci a že člověk po ní jdoucí své kroky neřídí.24Trestej mě, Hospodine, ale spravedlivě, ne ve svém rozhněvání, ať mě nezdrtíš.25Vylij svou zuřivost raději na národy, které se k tobě neznají, vylij ji na kmeny, které se k tvému jménu nehlásí. Vždyť právě oni Jákoba spolykali, pohltili, zhltali, jeho domovinu zničili!
Jeremjáš 10
Bible Kralická
1Slyšte slovo toto, kteréž mluví k vám Hospodin, ó dome Izraelský.2Takto praví Hospodin: Cestě pohanů neučte se, aniž se znamení nebeských děste, neboť se jich děsí pohané.3Ustanovení zajisté těch národů jsou pouhá marnost. Nebo setna dřevo sekerou v lese, dílo rukou řemeslníka,4Stříbrem a zlatem ozdobí je, hřebíky a kladivy utvrzují je, aby se neviklalo.5Jsou jako palmový špalek tvrdý, ani nemluví; nošeni býti musejí, nebo choditi nemohou. Nebojtež se jich, nebo zle učiniti nemohou, aniž také dobře učiniti mohou.6Z nichž není žádného tobě podobného, ó Hospodine; veliký jsi, i jméno tvé veliké jest v moci.7Kdož by se nebál tebe, králi národů? Na tebeť zajisté to sluší, poněvadž mezi všemi mudrci národů, i ve všem království jejich nikdá nebylo podobného tobě.8A však ze spolka zhlupěli, a blázni jsou; z dřeva učiti se jest pouhá marnost.9Stříbro tažené z zámoří přivážíno bývá, a zlato z Ufaz, dílo řemeslníka a rukou zlatníka; z postavce modrého a šarlatový jest oděv jejich, všecko to jest dílo umělých.10Ale Hospodin jest Bůh pravý, jest Bůh živý a král věčný, před jehož prchlivostí země se třese, aniž mohou snésti národové rozhněvání jeho.11(Takto říkejte jim: Bohové ti, kteříž nebe ani země neučinili, nechť zahynou z země, a nechť jich není pod nebem.)12Kterýž učinil zemi mocí svou, kterýž utvrdil okršlek světa moudrostí svou, a opatrností svou roztáhl nebesa.13Kterýžto když vydává hlas, ječení vod bývá na nebi, a kterýž působí to, aby vystupovaly páry od kraje země, blýskání s deštěm přivodí, a vyvodí vítr z pokladů svých.14Tak zhlupěl každý člověk, že nezná toho, že zahanben bývá každý zlatník pro rytinu; nebo slitina jeho jest faleš, a není ducha v nich.15Marnost jsou a dílo podvodů; v čas, v němž je navštívím, zahynou.16Neníť podobný těmto díl Jákobův, nebo on jest stvořitel všeho; Izrael tolikéž jest pokolení dědictví toho, jehož jméno jest Hospodin zástupů.17Sbeř z země koupi svou, ty kteráž bydlíš v pevnosti této.18Nebo takto praví Hospodin: Aj, já vyhodím z praku obyvatele země této pojednou, a ssoužím je, aby shledali toto:19Běda mně pro setření mé, přebolestná jest rána má, ješto jsem já byl řekl: Jistě tuto nemoc budu moci snésti.20Stan můj popléněn jest, a všickni provazové moji potrháni jsou. Synové moji odebrali se ode mne, a není žádného; není žádného, kdo by více rozbíjel stan můj, a roztáhl kortýny mé.21Nebo zhlupěli pastýři, a Hospodina se nedotazovali; protož nevede se jim šťastně, a všecko stádo pastvy jejich rozptýleno jest.22Aj, pověst jistá přichází, a pohnutí veliké z země půlnoční, aby obrácena byla města Judská v pustinu a v příbytek draků.23Vím, Hospodine, že není v moci člověka cesta jeho, aniž jest v moci muže toho, kterýž chodí, aby spravoval krok svůj.24Kárej mne, Hospodine, však milostivě, ne v hněvě svém, abys nesetřel mne.25Vylí hněv svůj na ty národy, kteříž tebe neznají, a na rodiny, kteréž jména tvého nevzývají; nebo zžírají Jákoba, a tak zžírají jej, aby jej všeho sežrali, a obydlí jeho v poustku obrátili.