Jan 10 | Bible, překlad 21. století

Bible, překlad 21. století

Dobrý pastýř

1 „Amen, amen, říkám vám: Kdo nevchází do ovčince dveřmi, ale vniká jinudy, je zloděj a lupič, 2 kdo ale vchází dveřmi, to je pastýř ovcí 3 a tomu vrátný otvírá. Ovce slyší jeho hlas a on své ovce volá jménem a vyvádí je. 4 Když je všechny vypustí, jde před nimi a ovce jdou za ním, neboť znají jeho hlas. 5 Za cizím nikdy nepůjdou, ale utečou od něj, neboť neznají hlas cizích.“ 6 Ježíš jim to řekl obrazně, ale oni nepochopili, co jim tím chtěl říci. 7 Ježíš k nim tedy znovu promluvil: „Amen, amen, říkám vám: Já jsem dveře ovcí. 8 Všichni, kolik jich přišlo přede mnou,^[1] jsou zloději a lupiči, ale ovce je neposlechly. 9 Já jsem dveře. Kdokoli vejde skrze mne, bude spasen a bude vcházet i vycházet a nalezne pastvu. 10 Zloděj přichází, jen aby kradl, zabíjel a ničil; já jsem přišel, aby měly život – život v plnosti. 11 Já jsem dobrý pastýř. Dobrý pastýř za ovce pokládá svůj život. 12 Nádeník ale není pastýř a ovce mu nepatří; když vidí přicházet vlka, opouští ovce a utíká. Když se pak vlk vrhá na ovce a rozhání je, 13 nádeník utíká, protože je nádeník a na ovcích mu nezáleží. 14 Já jsem dobrý pastýř. Znám své ovce a mé ovce znají mě, 15 jako mě zná Otec a já znám Otce; a pokládám svůj život za ovce. 16 Mám však i jiné ovce, které nejsou z tohoto ovčince. I ty musím přivést. Uslyší můj hlas, a tehdy bude jedno stádo a jeden pastýř. 17 Otec mě miluje, protože pokládám svůj život, abych ho zase přijal. 18 Nikdo mi ho nebere, sám ho pokládám. Mám moc ho položit a mám moc ho zase přijmout. Takový příkaz jsem přijal od svého Otce.“ 19 Kvůli těm slovům se mezi Židy strhla hádka. 20 Mnozí z nich říkali: „Je posedlý démonem a blázní! Co ho posloucháte?“ 21 Jiní říkali: „Posedlý člověk takhle nemluví. Může snad démon otvírat oči slepým?“

Jsme jedno

22 Přišla zima a v Jeruzalémě se konal svátek Zasvěcení chrámu.^[2] 23 Ježíš se procházel v chrámě, v Šalomounově sloupoví. 24 Tam ho obstoupili Židé se slovy: „Jak dlouho nás budeš napínat? Jestli jsi Mesiáš, řekni nám to jasně.“ 25 „Řekl jsem vám to, a nevěříte,“ odpověděl jim Ježíš. „Skutky, které dělám ve jménu svého Otce, o mně vydávají svědectví. 26 Vy ale nevěříte, protože nejste z mých ovcí. 27 Mé ovce slyší můj hlas a já je znám a následují mě. 28 Já jim dávám věčný život a nezahynou navěky a z mé ruky je nikdo nevyrve. 29 Můj Otec, který mi je dal, je větší nade všechny^[3] a nikdo je nemůže vyrvat z ruky mého Otce. 30 Já a Otec jsme jedno.“ 31 Židé tedy znovu vzali kamení, aby ho ukamenovali. 32 Ježíš jim řekl: „Ukázal jsem vám mnoho dobrých skutků od Otce. Za který z nich mě chcete kamenovat?“ 33 „Nechceme tě kamenovat za dobrý skutek, ale za rouhání,“ odpověděli mu Židé. „Jsi člověk, a děláš ze sebe Boha!“ 34 Ježíš odvětil: „Není ve vašem Zákoně psáno: ‚Řekl jsem: Jste bohové‘?^[4] 35 Jestliže ty, kteří dostali Boží slovo, nazval bohy – a Písmo nemůže být zrušeno – 36 proč mě, kterého Otec posvětil a poslal na svět, obviňujete z rouhání, když jsem řekl: ‚Jsem Boží Syn‘? 37 Nedělám-li skutky svého Otce, nevěřte mi. 38 Pokud je však dělám, i kdybyste nevěřili mně, věřte těm skutkům, abyste poznali a věděli, že Otec je ve mně a já v něm.“ 39 Chtěli ho tedy opět zatknout, ale unikl jim z rukou. 40 Vrátil se zpátky za Jordán, na místo, kde dříve křtil Jan, a zůstal tam. 41 Přicházelo tam za ním mnoho lidí. Říkali: „Jan sice nevykonal žádné znamení, ale všechno, co řekl o tomhle muži, byla pravda.“ 42 A mnozí tam v něho uvěřili.

Bible Kralická

1 Amen, amen pravím vám: Kdož nevchází dveřmi do ovčince ovcí, ale vchází jinudy, ten zloděj jest a lotr. 2 Ale kdož vchází dveřmi, pastýř jest ovcí. 3 Tomuť vrátný otvírá, a ovce hlas jeho slyší, a on svých vlastních ovec ze jména povolává, a vyvodí je. 4 A jakž ovce své vlastní ven vypustí, před nimi jde, a ovce jdou za ním; nebo znají hlas jeho. 5 Ale cizího nikoli následovati nebudou, ale utekou od něho; nebo neznají hlasů cizích. 6 To přísloví pověděl jim Ježíš, ale oni nevěděli, co by to bylo, což jim mluvil. 7 Tedy opět řekl jim Ježíš: Amen, amen pravím vám: Že já jsem dveře ovcí. 8 Všickni, kolikož jich koli přede mnou přišlo, zloději jsou a lotři, ale neslyšely jich ovce. 9 Já jsem dveře. Skrze mne všel-li by kdo, spasen bude, a vejde i vyjde, a pastvu nalezne. 10 Zloděj nepřichází, jediné aby kradl a mordoval a hubil; já jsem přišel, aby život měly, a hojně aby měly. 11 Já jsem ten pastýř dobrý. Dobrý pastýř duši svou pokládá za ovce. 12 Ale nájemník a ten, kterýž není pastýř, jehož nejsou ovce vlastní, vida vlka, an jde, i opouští ovce i utíká, a vlk lapá a rozhání ovce. 13 Nájemník pak utíká; nebo nájemník jest, a nemá péče o ovce. 14 Já jsem ten dobrý pastýř, a známť ovce své, a znajíť mne mé. 15 Jakož mne zná Otec, tak i já znám Otce, a duši svou pokládám za ovce. 16 A mámť i jiné ovce, kteréž nejsou z tohoto ovčince. I tyť musím přivésti, a hlas můj slyšeti budou. A budeť jeden ovčinec a jeden pastýř. 17 Protož mne Otec miluje, že já pokládám duši svou, abych ji zase vzal. 18 Nižádnýť jí nebéře ode mne, ale já pokládám ji sám od sebe. Mám moc položiti ji, a mám moc zase vzíti ji. To přikázání vzal jsem od Otce svého. 19 Tedy stala se opět různice mezi Židy pro ty řeči. 20 A pravili mnozí z nich: Ďábelství má a blázní. Co ho posloucháte? 21 Jiní pravili: Tato slova nejsou ďábelství majícího. Zdaliž ďábelství může slepých oči otvírati? 22 I bylo posvícení v Jeruzalémě, a zima byla. 23 I procházel se Ježíš v chrámě po síňci Šalomounově. 24 Tedy obstoupili jej Židé, a řekli jemu: Dokudž duši naši držíš? Jestliže jsi ty Kristus, pověz nám zjevně. 25 Odpověděl jim Ježíš: Pověděl jsem vám, a nevěříte. Skutkové, kteréž já činím ve jménu Otce svého, tiť svědectví vydávají o mně. 26 Ale vy nevěříte, nebo nejste z ovcí mých, jakož jsem vám pověděl. 27 Nebo ovce mé hlas můj slyší, a já je znám, a následujíť mne. 28 A jáť život věčný dávám jim, a nezahynouť na věky, aniž jich kdo vytrhne z ruky mé. 29 Otec můj, kterýž mi je dal, většíť jest nade všecky, a žádnýť jich nemůže vytrhnouti z ruky Otce mého. 30 Já a Otec jedno jsme. 31 Tedy zchápali opět kamení Židé, aby jej kamenovali. 32 Odpověděl jim Ježíš: Mnohé dobré skutky ukázal jsem vám od Otce svého. Pro který z těch skutků kamenujete mne? 33 Odpověděli jemu Židé, řkouce: Pro dobrý skutek tebe nekamenujeme, ale pro rouhání, totiž že ty, člověk jsa, děláš se Bohem. 34 Odpověděl jim Ježíš: Však psáno jest v Zákoně vašem: Já jsem řekl: Bohové jste. 35 Poněvadž ty nazval bohy, k nimžto řeč Boží stala se, a nemůžeť zrušeno býti Písmo, 36 Kterakž tedy o mně, kteréhož posvětil Otec a poslal na svět, vy pravíte, že se rouhám, že jsem řekl: Syn Boží jsem? 37 Nečiním-liť skutků Otce svého, nevěřte mi. 38 Pakliť činím, tedy byste pak mně nevěřili, aspoň skutkům věřte, abyste poznali a věřili, že Otec ve mně jest, a já v něm. 39 Tedy opět hledali ho jíti, ale on vyšel z rukou jejich. 40 I odšel opět za Jordán na to místo, kdež nejprv Jan křtil, a pozůstal tam. 41 I přišli k němu mnozí, a pravili: Jan zajisté žádného divu neučinil, ale všecko, cožkoli mluvil Jan o tomto, pravé bylo. 42 A mnozí tam uvěřili v něho.