1V ten den se v judské zemi bude zpívat tato píseň: Máme pevné město – on sám je jeho spásou, jeho valem a hradbou.2Otevřete brány, ať vejde spravedlivý lid, který se drží věrnosti.3Člověka s pevným postojem chráníš dokonalým pokojem, vždyť spoléhá se na tebe.4Doufejte v Hospodina vždycky, navěky – skálou věků je jen Hospodin!5On strhává dolů obyvatele výšin a nedobytné město boří; boří je až k zemi, až do prachu je sráží.6Bude zašlapáno pod nohy, pod nohy ztrápených, kroky ubohých.
Tví mrtví ožijí
7Cesta spravedlivého je poctivá, stezku spravedlivého vyrovnáš.8Na cestě tvých soudů, Hospodine, v tebe doufáme; po tvém jménu, po tvé připomínce v duši toužíme.9Má duše v noci touží po tobě, můj duch tě hledá s úsvitem. Když se tvé soudy dějí na zemi, obyvatelé světa se učí spravedlnosti.10Když se však prokazuje vlídnost lumpovi, spravedlnosti se neučí; v zemi práva pak páchá bezpráví, nevidí, jak vznešený je Hospodin.11Svou rukou, Hospodine, hrozíš jim, oni to ale nevidí. Ať vidí, jak horlíš pro svůj lid! Ať se zastydí! Ať všechny tvé nepřátele oheň pohltí!12Nám však, Hospodine, pokoj působíš; za vše, co jsme udělali, jsi nám odplatil.13Hospodine, Bože náš, jiní krom tebe vládli nám, my však jen na tebe chceme spoléhat, jen tvoje jméno uctívat.14Už jsou však mrtví, neožijí, nevstanou jejich mrtvoly – vždyť jsi je ztrestal, vyhladil, nenechal jsi po nich ani památky.15Rozmnožil jsi národ, Hospodine, rozmnožil jsi národ, oslavil ses, rozšířil jsi všechny naše hranice!16Hospodine, hledali tě ve svém soužení, když jsi je napomínal, šeptali modlitby.17Jako těhotná, když má porodit, trpí a sténá bolestí, tak jsme na tom před tebou byli my, tak jsme, Hospodine, trpěli.18Byli jsme těhotní, měli jsme bolesti, jen pouhý vítr jsme ale rodili: spásu jsme na zemi nezpůsobili, obyvatelé světa nepadli.19Tví mrtví ale ožijí, vstanou mé mrtvoly. Probuďte se, prozpěvujte, v prachu pohřbení! Tvá rosa je jako rosa svítání, zemi mrtvých s ní zavlažíš!20Vejdi, můj lide, do svých pokojů, zavři za sebou dveře. Schovej se na malou chviličku, než přejde jeho hněv.21Hle – Hospodin opouští svůj příbytek, aby ztrestal viny obyvatel země. Země odkryje na ní prolitou krev, přestane přikrývat své zabité.
Izajáš 26
Bible Kralická
1V ten den zpívána bude píseň tato v zemi Judské: Město máme pevné, sám Bůh spasením obdařil zdi a valy jeho.2Otevřete brány, ať vejde národ spravedlivý, ostříhající všeliké pravdy.3Člověka spoléhajícího na tě ostříháš v pokoji; v pokoji, nebo v tebe doufá.4Doufejtež v Hospodina až na věky; nebo v Hospodinu, v Hospodinu jest skála věčná.5Ale obyvatele vysokých míst snižuje, města vyvýšeného ponižuje, ponižuje ho až k zemi, sráží je až do prachu.6Pošlapává je noha, nohy chudého, krokové nuzných.7Cesta spravedlivého jest upřímá; stezku spravedlivého vyrovnáváš.8Také na cestě soudů tvých, Hospodine, očekáváme na tě; ke jménu tvému a k rozpomínání se na tě patří žádost duše.9Duše má touží po tobě v noci, nýbrž i duchem svým ve mně ráno tě hledám. Nebo když soudové tvoji dějí se na zemi, obyvatelé okršlku zemského učí se spravedlnosti.10Když se milost činí bezbožnému, neučí se spravedlnosti; v zemi pravosti neprávě činí, a nehledí na důstojnost Hospodinovu.11Hospodine, ačkoli vyvýšena jest ruka tvá, však toho nevidí. Uzříť a zahanbeni budou, závidíce lidu tvému; nadto i ohněm ty nepřátely své sehltíš.12Nám, Hospodine, způsobíš pokoj; nebo i všecko, cožkoli se dálo při nás, dělal jsi pro dobré naše.13Hospodine, Bože náš, panovaliť jsou nad námi páni jiní než ty, (my však toliko v tebe doufajíce, rozpomínali jsme se na jméno tvé).14Ale již zemřevše, neoživouť, mrtví jsouc, nevstanouť, proto že jsi je navštívil, a vyplénil, i zahladil všecku památku jejich.15Rozmnožil jsi národ, ó Hospodine, rozmnožil jsi národ, a oslaven jsi, ač jsi jej byl vzdálil do všech končin země.16Hospodine, v úzkosti hledali tebe, vylévali prosby, když jsi je trestával.17Jako těhotná, blížíc se ku porodu, svírá se, křičí v bolestech svých, tak jsme byli před tváří tvou, Hospodine.18Počali jsme, svírali jsme se, jako bychom rodili vítr: však jsme žádného vysvobození nezpůsobili zemi, aniž padli obyvatelé okršlku zemského.19Oživouť mrtví tvoji, těla mrtvá má vstanou. Prociťte a prozpěvujte, obyvatelé prachu. Nebo rosa tvá jako rosa na bylinách, ale bezbožné k zemi zporážíš.20Ej lide můj, vejdi do pokojů svých, a zavři dvéře své za sebou; schovej se na maličkou chvilku, dokudž nepřejde hněv.21Nebo aj, Hospodin béře se z místa svého, aby navštívil nepravost na obyvatelích země, a odkryje země zbité své, a nebude přikrývati více zmordovaných svých.