1Poučný žalm Asafův. Proč jsi na nás, Bože, tolik zanevřel? Budeš se na své ovce hněvat bez konce?2Vzpomeň si na svůj lid, jenž kdysi získal jsi, na kmen, jenž vykoupils jako své dědictví, na horu Sion, kde bydlel jsi!3Zaveď své kroky k troskám bez konce – všechno ve svatyni zničil nepřítel!4Ve tvém stánku zněl nepřátelský řev, na znamení tam nechali své korouhve.5Jako dřevorubci se chovali, sekerami kolem sebe jak v lese máchali.6V jediné chvíli všechny rytiny rozbili sekerami a krumpáči.7Do základů vypálili tvoji svatyni, příbytek tvého jména zprznili.8V srdci si řekli: „Zničme je úplně!“ Všechny Boží stánky vypálili ze země.9Znamení nevídáme, proroky nemáme, nikdo z nás neví, jak dlouho to zůstane.10Jak dlouho se, Bože, smí rouhat protivník? Bude se tvému jménu vysmívat navěky?11Proč svoji ruku ještě zdržuješ? Copak svou pravici z klína nezvedneš?12Ty přece, Bože, jsi dávno mým králem, ty jsi původcem spásy na zemi!13Ty jsi svou silou rozdělil moře, vodním obludám jsi hlavy roztříštil.14Ty jsi rozdrtil hlavy leviatana,[1] nakrmil jsi jím smečku na poušti.15Ty jsi dal průchod pramenným vodám, mohutné řeky ty jsi vysušil.16Tobě patří den – i noc je tvá, měsíc[2] i slunce ty jsi umístil.17Ty jsi vymezil všechny zemské hranice, léto i zimu sám jsi vytvořil.18Vzpomeň si, Hospodine, na rouhání nepřátel, na to, jak národ bláznů tvé jméno urážel!19Nedávej šelmám duši své hrdličky, nikdy nezapomeň na život chudých svých!20Na svoji smlouvu se ohlédni, země je plná tmy, stala se doupětem násilí!21Ať už utlačení nejsou zahanbeni, ať chválí tvé jméno nuzní a ubozí!22Povstaň už, Bože, a veď svou při, vzpomeň, jak se ti blázni denně rouhají!23Nezapomínej na řev svých nepřátel, křik tvých protivníků stále vzmáhá se!
Žalm 74
Bible Kralická
1Vyučující, Azafův. Proč, ó Bože, nás tak do konce zamítáš? Proč roznícena jest prchlivost tvá proti stádci pastvy tvé?2Rozpomeň se na shromáždění své, jehož jsi od starodávna dobyl a vykoupil, na proutek dědictví svého, na Sion horu tuto, na níž přebýváš.3Přispějž k hrozným pustinám. Jak všecko pohubil nepřítel v svatyni!4Řvali nepřátelé tvoji u prostřed shromáždění tvých, a na znamení toho zanechali množství korouhví svých.5Za hrdinu jmín byl ten, kterýž co nejvýše zdvihl sekeru, roubaje vazbu dříví jeho.6A nyní již řezby jeho napořád sekerami a palicemi otloukají.7Uvrhli oheň do svatyně tvé, na zem zřítivše, poškvrnili příbytku jména tvého.8Řekli v srdci svém: Vyhubme je napořád. Takž vypálili všecky stánky Boha silného v zemi.9Znamení svých nevidíme, jižť není proroka, aniž jest mezi námi, kdo by věděl, dokud to stane.10I dokudž, ó Bože, útržky činiti bude odpůrce? A nepřítel ustavičně-liž rouhati se bude jménu tvému?11Proč zdržuješ ruku svou, a pravice své z lůna svého nevzneseš?12Však jsi ty, Bože, král můj od starodávna, působíš hojné spasení u prostřed země.13Ty silou svou rozdělil jsi moře, a potřels hlavy draků u vodách.14Ty jsi potřel hlavu Leviatanovi, dal jsi jej za pokrm lidu na poušti.15Ty jsi otevřel vrchoviště a potoky, ty jsi osušil i řeky prudké.16Tvůjť jest den, tvá jest také i noc, světlo i slunce ty jsi učinil.17Ty jsi založil všecky končiny země, léto i zimy ty jsi sformoval.18Rozpomeniž se na to, že útržky činil ten odpůrce Hospodinu, a lid bláznivý jak se jménu tvému rouhal.19Nevydávejž té zběři duše hrdličky své,na stádce chudých svých nezapomínej se na věky.20Ohlédni se na smlouvu; nebo plní jsou i nejtmavější koutové země peleší ukrutnosti.21Nechažť bídní neodcházejí s hanbou, chudý a nuzný ať chválí jméno tvé.22Povstaniž, ó Bože, a veď při svou, rozpomeň se na pohanění, kteréžť se děje od nesmyslných na každý den.23Nezapomínej se na vykřikování svých nepřátel, a na hluk proti tobě povstávajících, kterýž se silí ustavičně.