1Žalm Davidův. Suď, Hospodine, ty, kdo mě soudí; bojuj proti těm, kdo se mnou bojují.2Vezmi svou pavézu a svůj štít, na pomoc povstaň mi!3Vytáhni oštěp a kopí proti těm, kdo táhnou proti mně. Řekni mi: „Já jsem tvůj zachránce!“4Ať jsou zahanbeni, ať se stydí ti, kdo mě chtějí o život připravit! Ať jsou zpět zahnáni, ať se hanbí ti, kdo vymýšlejí, jak mi uškodit!5Ať jsou jak větrem hnané plevy, Hospodinův anděl ať je dohoní!6Jejich cesta ať je temná a kluzká, Hospodinův anděl ať stíhá je.7Bez důvodu na mě svoji síť nastražili, bez důvodu pro mě jámu kopali.8Neštěstí ať na ně přijde znenadání, síť, kterou políčili, ať je uloví, jen ať se zřítí do svého neštěstí!9Má duše však bude v Hospodinu jásat, radovat se bude z jeho záchrany.10Všechny mé kosti tehdy řeknou: „Kdo se ti, Hospodine, vyrovná?“ Zachraňuješ chudáka z moci silnějšího, chudého ubožáka před tím, kdo ho vydírá!11Zákeřní svědkové povstávají, nevím o ničem, z čeho viní mě.12Za dobrotu mi zlobou odplácejí, jsem opuštěný jako sirotek!13Já přece, když oni churavěli, pytlovinou jsem se odíval, vlastní duši jsem postem trápil – modlitba se mi však vrací do klína!14Chodil jsem ve smutku jak nad přítelem či bratrem; jako bych oplakával matku obtížen zármutkem.15Když jsem však upadl, radostně se sběhli, seběhli se na mě, aby mě napadli. Ti, jež jsem ani neznal, rvali mě na kusy, přestat nechtěli.16Hroznými nadávkami se mi vysmívali, samou zlostí na mě zuby skřípěli!17Jak dlouho, Pane, se na to budeš dívat? Ochraň mou duši před jejich ranami, můj holý život před těmi lvy!18Ve velikém shromáždění tě pak budu chválit, před početným lidem tě oslavím.19Ať nade mnou nejásají mí zrádní protivníci, ti, kdo mě bez důvodu mají v nenávisti, ať oči nemhouří!20Nechtějí totiž mluvit o pokoji, proti mírumilovným vymýšlejí lsti.21Ústa si na mě otvírají, volají: „Hohó! Co jsme to viděli!“22Vidíš to, Hospodine? Nezůstaň mlčet, nevzdaluj se mi, Pane můj!23Probuď se, Bože můj, k mojí obhajobě, povstaň, Pane můj, na soudu!24Ve své spravedlnosti právo mi zjednej, Hospodine, Bože můj, ať nejásají nade mnou!25Ať si nemyslí: „Hohó! To jsme chtěli!“ Ať neříkají: „Už jsme ho dostali!“26Ať jsou zahanbeni a stydí se všichni, kdo se radují z mého neštěstí! Studem a hanbou ať jsou oblečeni ti, kdo se proti mně zvedají!27Ti, kdo mi ale spravedlnost přejí, ať prozpěvují zvesela, ať navždy říkají: „Veliký je Hospodin, jenž svému služebníku pokoj dopřává!“28Můj jazyk ať mluví o tvé spravedlnosti, ať zpívá tvé chvály po všechny dny!
Žalm 35
Bible Kralická
1Žalm Davidův. Suď se, Hospodine, s těmi, kteříž se se mnou soudí; bojuj proti těm, kteříž proti mně bojují.2Pochyť štít a pavézu, a povstaň mi ku pomoci.3Vezmi i kopí, a vyjdi vstříc těm, kteříž táhnou proti mně. Rciž duši mé: Spasení tvé jáť jsem.4Nechať se zahanbí a zapýří ti, kteříž hledají duše mé; zpět ať jsou obráceni a zahanbeni ti, kteříž mi zlé obmýšlejí.5Ať jsou jako plevy před větrem, a anděl Hospodinův rozptylujž je.6Cesta jejich budiž temná a plzká, a anděl Hospodinův stihej je.7Nebo jsou bez příčiny polékli v jámě osídlo své, bez příčiny vykopali jámu duši mé.8Připadniž na ně setření, jehož se nenadáli, a sít jejich, kterouž ukryli, ať je uloví; s hřmotem ať do ní vpadnou.9Duše má pak ať se veselí v Hospodinu, a ať raduje se v spasení jeho.10A tuť všecky kosti mé řeknou: Hospodine, kdo jest podobný tobě, ješto vytrhuješ ztrápeného z moci toho, kterýž nad něj silnější jest, tolikéž chudého a nuzného od toho, kterýž ho násilně loupí?11Povstávají svědkové lživí, a na to, o čemž nevím, dotazují se mne.12Zlým za dobré mi se odplacují, duše mé zbaviti mne chtíce,13Ježto já v nemoci jejich pytlem jsem se přiodíval, duši svou postem trápil, a sám u sebe za ně často se modlil.14Jako k příteli, jako k bratru vlastnímu jsem chodíval; jakožto ten, kterýž po matce kvílí, smutek nesa, tak jsem se ponižoval.15Ale oni z mého zlého radovali se, a rotili se; shromažďovali se proti mně i ti nejnevážnější, o čemž jsem nevěděl; utrhali mi, a nemlčeli.16S pokrytci, posměvači, fatkáři škřipěli na mne zuby svými.17Pane, dlouho-liž se dívati budeš? Vytrhni duši mou od zhouby jejich, od lvů jedinkou mou.18I budu tě oslavovati v shromáždění velikém, ve množství lidu tebe chváliti budu.19Nechažť se nade mnou neradují ti, kteříž bezprávně ke mně se nepřátelsky mají; ti, kteříž mne nenávidí bez příčiny, ať nemhourají očima.20Neboť nemluví ku pokoji, ale proti pokojným na zemi slova lstivá vymýšlejí.21Anobrž rozdírají proti mně ústa svá, a říkají: Hahá, hahá, jižť vidí oko naše.22Vidíš ty to, Hospodine, neodmlčujž se, Pane, nevzdalujž se ode mne.23Probudiž se a prociť k soudu mému, Bože můj a Pane můj, k obhájení pře mé.24Suď mne podlé spravedlnosti své, Hospodine Bože můj, ať se neradují nade mnou.25Ať neříkají v srdci svém: Měhoděk duši naší; ať neříkají: Sehltili jsme jej.26Ale ať se zahanbí a zapýří všickni radující se mému zlému, v stud a hanbu ať jsou oblečeni ti, kteříž se zpínají proti mně.27Ti pak, kteříž mi přejí mé spravedlnosti, ať plésají, a radují se, a ať říkají vždycky: Veleslaven budiž Hospodin, kterýž přeje pokoje služebníku svému.28I můj jazyk ohlašovati bude spravedlnost tvou, a na každý den chválu tvou.