1Pro předního zpěváka. Žalm Davidův.2Spoléhám na tebe, Hospodine, kéž nejsem nikdy zahanben, pro svoji spravedlnost zachraň mě!3Nakloň mi prosím ucho své, pospěš mi na pomoc, buď mojí skálou mohutnou, opevněnou tvrzí, mou záchranou!4Jsi přece má skála a má tvrz, pro své jméno mě veď a provázej.5Vyveď mě z pasti, kterou mi nastražili, vždyť jsi mou posilou!6Do tvých rukou svěřuji svého ducha, Hospodine, věrný Bože, vykup mě!7Nesnesu ctitele marných nicotností, mou nadějí je Hospodin.8Jásat a radovat se budu z tvé lásky, že jsi pohlédl na mé trápení, žes poznal mou duši uprostřed úzkosti.
II.
9Nevydáš mě napospas mému nepříteli, svobodu daruješ nohám mým!10Smiluj se, Hospodine, je mi tak úzko, zármutkem oči hasnou mi, rovněž má duše, mé útroby!11Můj život stravuje trápení, má léta samé sténání, má síla slábne strádáním,[1] mé údy ochably.12Všem svým protivníkům jsem pro zábavu, pro své sousedy jsem pohromou, i svým přátelům jsem za příšeru, ti, kdo mě potkají, prchají přede mnou!13Padl jsem v zapomnění tak jako mrtvý, rozbitému hrnci se podobám.14Od tolika lidí slyším pomluvy – hrůza ze všech stran! Už se proti mně spolu domlouvají, chtějí mě zbavit života!15Já ale, Hospodine, doufám v tebe, o tobě říkám: „Můj Bůh jsi ty!“16Můj osud v ruce máš, vysvoboď mě z ruky nepřátel, kteří mě stíhají!17Rozjasni svou tvář nad svým služebníkem, pro svoji lásku zachraň mě!18Ať nejsem zahanben, Hospodine, když k tobě zní mé volání! Ať jsou však zahanbeni oni darebáci, do hrobu ať klesnou v mlčení!
III.
19Ať už oněmí ty lživé rty – o nevinném mluví tak tvrdě, pyšně a potupně!20Jak veliká je tvá dobrota, kterou jsi zachoval těm, kdo tě ctí! Dokázals ji těm, kdo v tebe doufají, všem lidem na odiv!21Skrýváš je v úkrytu svojí tváře před lidskou hrubostí, chováš je v bezpečí svého stanu před hádavými jazyky.22Požehnán buď Hospodin – svou úžasnou lásku ke mně projevil, když jsem byl ve městě obklíčen.23Tehdy jsem řekl ve svém rozrušení: „Od očí tvých jsem zavržen!“ Ty jsi však vyslyšel moje prosby, když k tobě volal jsem.24Milujte Hospodina, všichni jeho zbožní, Hospodin své věrné ochrání! Bohatě ale odplatí těm, kdo se pyšně chovají.25Buďte silní a v srdci stateční, všichni, jichž nadějí je Hospodin!
Žalm 31
Bible Kralická
1Přednímu zpěváku, žalm Davidův.2V tebe, Hospodine, doufám, nedejž mi zahanbenu býti na věky, pro spravedlnost svou vysvoboď mne.3Nakloň ke mně ucha svého, rychle vytrhni mne; budiž mi pevnou skalou a domem ohraženým, abys mne zachoval.4Nebo skála má a hrad můj ty jsi, protož pro jméno své veď i doveď mne.5Vyveď mne z leči, kterouž polékli na mne; nebo síla má ty jsi.6V ruce tvé poroučím ducha svého, nebo jsi mne vykoupil, Hospodine, Bože silný a věrný.7Nenávidím těch, kteříž následují pouhých marností, nebo já v Hospodinu naději skládám.8Plésati a radovati se budu v milosrdenství tvém, že jsi vzezřel na mé trápení, a poznal jsi v ssoužení duši mou.9Aniž jsi mne zavřel v ruce nepřítele, ale postavil jsi na širokosti nohy mé.10Smiluj se nade mnou, Hospodine, nebo jsem ssoužen, tak že usvadla zámutkem tvář má, duše má, i život můj.11Žalostí zajisté zhynulo zdraví mé, a léta má od úpění, zemdlena bídou mou síla má, a kosti mé vyprahly.12U všech nepřátel svých jsem v pohanění, a nejvíce u sousedů, známým pak svým jsem strašidlem; kteříž mne vídají vně, utíkají přede mnou.13Vyšel jsem z paměti tak, jako mrtvý, učiněn jsem jako nádoba rozražená.14Nebo slýchám utrhání mnohých, strach odevšad, když se proti mně spolu puntují, lstivě přemýšlejíce, jak by odjali duši mou.15Ale já v tobě naději skládám, Hospodine; řekl jsem: Bůh můj jsi ty.16V rukou tvých jsou časové moji, vytrhni mne z ruky nepřátel mých a těch, kteříž mne stihají.17Osvěť tvář svou nad služebníkem svým, zachovej mne pro milosrdenství své.18Hospodine, ať nejsem zahanben, nebo jsem tě vzýval; nechať jsou zahanbeni bezbožníci, a skroceni v pekle.19Oněmějte rtové lživí, kteříž mluví proti spravedlivému tvrdě, pyšně a s potupou.20Ó jak veliká jest dobrotivost tvá, kterouž jsi odložil těm, jenž se bojí tebe, a kterouž jsi činíval doufajícím v tebe před syny lidskými.21Ty je skrýváš v skrýši oblíčeje svého před vysokomyslností člověka, skrýváš je jako v stanu před jazyky svárlivými.22Požehnaný buď Hospodin, nebo prokázal ke mně divné milosrdenství své jako v městě ohraženém.23Já zajisté když jsem pospíchal, řekl jsem: Zavrženť jsem od očí tvých, ale ty jsi vyslyšel hlas pokorných modliteb mých, když jsem k tobě volal.24Milujtež Hospodina všickni svatí jeho, neboť ostříhá věřících Hospodin, a též odplací vrchovatě tomu, kdož pýchu provodí. [ (Psalms 31:25) Zmužile sobě čiňte, (a posilní Bůh srdce vašeho), všickni, kteříž naději máte v Hospodinu. ]