1Proč vzbouřily se národy a lidé vymýšlejí marnosti?2Králové světa povstali, vládcové strojí spiknutí proti Hospodinu a jeho Pomazanému:3„Pojďme rozlámat jejich okovy, shoďme ze sebe jejich provazy!“4Směje se Ten, jenž trůní v nebesích, vysmívá se jim Hospodin.5Jednou k nim ale v hněvu promluví, ve svém rozlícení je vyděsí:6„Já sám jsem ustanovil svého krále na Sionu – své svaté hoře!“7Povím, co prohlásil Hospodin. Řekl mi: „Jsi můj syn, já jsem ode dneška Otcem tvým!8Požádej mě a já učiním národy země tvým dědictvím, nejzazší končiny tvým vlastnictvím.9Železnou holí je rozdrtíš, roztříštíš je jak hliněné nádoby.“10Proto, králové, buďte rozumní, soudcové země, nechte se poučit.11Služte Hospodinu s posvátnou bázní a veselte se s třesením.12Líbejte „syna“! Kdyby se rozlítil, na cestě byste zhynuli – jeho hněv může vzplanout ve chvíli! Blaze všem, kdo v něho doufají.
Žalm 2
Bible Kralická
1Proč se bouří národové, a lidé daremné věci přemyšlují?2Sstupují se králové zemští, a knížata se spolu radí proti Hospodinu, a proti pomazanému jeho,3Říkajíce: Roztrhejme svazky jejich, a zavrzme od sebe provazy jejich.4Ale ten, jenž přebývá v nebesích, směje se, Pán posmívá se jim.5Tehdáž mluviti bude k nim v hněvě svém, a v prchlivosti své předěsí je, řka:6Jáť jsem ustanovil krále svého nad Sionem, horou svatou mou.7Vypravovati budu úsudek. Hospodin řekl ke mně: Syn můj ty jsi, já dnes zplodil jsem tě.8Požádej mne, a dámť národy, dědictví tvé, a končiny země, vládařství tvé.9Roztlučeš je prutem železným, a jako nádobu hrnčířskou roztříštíš je.10A protož, králové, nyní srozumějte, vyučujte se, soudcové zemští.11Služte Hospodinu v bázni, a veselte se s třesením.12Líbejte syna, aby se nerozhněval, a zhynuli byste na cestě, jakž by se jen málo zapálil hněv jeho. Blahoslavení jsou všickni, kteříž doufají v něho.