1I. Oslavujte Hospodina – je tak dobrý! Jeho láska trvá navěky!2Hospodinovi vykoupení ať o tom vyprávějí, že je z nepřátelské moci vykoupil,3že je shromáždil z cizích zemí, z východu i ze západu, ze severu i zámoří!4Bloudili pouští po cestách opuštěných, nemohli najít město k bydlení.5Hladoví byli a trpěli žízní, až umdlévali slabostí.6Volali k Hospodinu tehdy v té tísni, a on je vysvobodil z jejich úzkostí.7Vedl je po cestě nejpřímější, aby dosáhli města k bydlení.8Sláva Hospodinu za jeho lásku, za divy, které dělá pro lidi!9On přece uspokojí duši lačnou, bohatě nasytí toho, kdo hladoví! II.10Žili v temnotě, ve stínu smrti, ve svém neštěstí sevřeni železy,11neboť se vzpírali výrokům Božím, záměry Nejvyššího pohrdli.12Proto jim zkrušil srdce útrapami, klesali a nebylo pomoci.13Volali k Hospodinu tehdy v té tísni, a on je zachránil z jejich úzkostí.14Ze tmy je vyvedl, ze stínu smrti, roztrhal jejich řetězy.15Sláva Hospodinu za jeho lásku, za divy, které dělá pro lidi!16On přece rozbíjí brány z bronzu, láme železné závory! III.17Blázni se vydali cestou zvrácenosti a za své viny trpěli.18Veškerý pokrm si ošklivili, až k branám smrti dospěli.19Volali k Hospodinu tehdy v té tísni, a on je zachránil z jejich úzkostí.20Poslal své slovo a byli uzdraveni, zachránil je od záhuby.21Sláva Hospodinu za jeho lásku, za divy, které dělá pro lidi!22Jako oběť ať mu přinášejí chválu, o tom, co učinil, ať zpívají! IV.23Ti, kdo se vydali na moře v lodích, na mocné vody za svým řemeslem,24takoví viděli skutky Hospodinovy, jeho zázraky na hlubině.25Na jeho slovo se strhla bouře, vítr vysoko vlny pozvedal.26Stoupali k nebi, padali do hloubek, hrůzou se rozplynula jejich odvaha.27Jak vratký opilec potáceli se, veškerá zkušenost byla ta tam.28Volali k Hospodinu tehdy v té tísni, a on je vyvedl z jejich úzkostí.29Proměnil onu bouři v šepot, mořské[1] vlny se zklidnily.30Radovali se, když nastalo ticho, dovedl je k přístavu, po němž toužili.31Sláva Hospodinu za jeho lásku, za divy, které dělá pro lidi!32Ať je vyvyšován ve shromáždění lidu, v radě starců ať jej oslaví! V.33Mohutné řeky obrací v pouště, vodní prameny v suchopár,34úrodnou zemi v solné pláně pro špatnost těch, kdo žili tam.35Pouště zas obrací na jezera, vyprahlou zemi ve vodní prameny.36Usazuje tam ty, kteří hladověli, aby založili město k bydlení.37Oseli pole, vinice vysadili, které pak vydaly hojný užitek.38Žehnal jim tak, že se velmi rozmnožili, před úbytkem chránil jejich dobytek.39Ubývalo jich, když byli poníženi ukrutnou bídou a trápením.40I přední muže vystavil hanbě, nechal je bloudit v pustotě bez cíle.[2]41Z trápení ale vyzvedl ubožáky, jejich rodinu jak ovce rozmnožil.42Poctiví radují se, když to vidí, ústa musejí zavřít všichni zlosyni!43Kdo je moudrý, ať se tohoto drží, o Hospodinově lásce ať přemýšlí!
Žalm 107
Bible Kralická
1Oslavujte Hospodina, nebo jest dobrý, nebo na věky milosrdenství jeho.2Nechť o tom vypravují ti, kteříž jsou vykoupeni skrze Hospodina, jak je on vykoupil z ruky těch, kteříž je ssužovali,3A shromáždil je z zemí, od východu a od západu, od půlnoci i od moře.4Bloudili po poušti, po cestách pustých, města k přebývání nenacházejíce.5Hladovití a žízniví byli, až v nich svadla duše jejich.6Když volali k Hospodinu v ssoužení svém, z úzkostí jejich vytrhl je,7A vedl je po cestě přímé, aby přišli do města k bydlení.8Nechať oslavují před Hospodinem milosrdenství jeho, a divné skutky jeho před syny lidskými,9Poněvadž napájí duši žíznivou, a duši hladovitou naplňuje dobrými věcmi.10Kteříž sedí ve tmě a v stínu smrti, sevříni jsouce bídou i železy,11Protože odporni byli řečem Boha silného, a radou Nejvyššího pohrdli.12Pročež ponížil bídou srdce jejich, padli, a nebylo pomocníka.13Když volají k Hospodinu v ssoužení svém, z úzkostí je vysvobozuje.14Vyvodí je z temností a stínu smrti, a svazky jejich trhá.15Nechať oslavují před Hospodinem milosrdenství jeho, a divné skutky jeho před syny lidskými,16Poněvadž láme brány měděné, a závory železné posekává.17Blázni pro cestu převrácenosti své, a pro nepravosti své v trápení bývají.18Oškliví se jim všeliký pokrm, až se i k branám smrti přibližují.19Když volají k Hospodinu v ssoužení svém, z úzkostí jejich je vysvobozuje.20Posílá slovo své, a uzdravuje je, a vysvobozuje je z hrobu.21Nechať oslavují před Hospodinem milosrdenství jeho, a divné skutky jeho před syny lidskými,22A obětujíce oběti chvály, ať vypravují skutky jeho s prozpěvováním.23Kteří se plaví po moři na lodech, pracujíce na velikých vodách,24Tiť vídají skutky Hospodinovy, a divy jeho v hlubokosti.25Jakž jen dí, hned se strhne vítr bouřlivý, a dme vlny mořské.26Vznášejí se k nebi, sstupují do propasti, duše jejich v nebezpečenství rozplývá se.27Motají se a nakloňují jako opilý, a všecko umění jejich mizí.28Když volají k Hospodinu v ssoužení svém, z úzkostí jejich je vysvobozuje.29Proměňuje bouři v utišení, tak že umlkne vlnobití jejich.30I veselí se, že utichlo; a tak přivodí je k břehu žádostivému.31Nechať oslavují před Hospodinem milosrdenství jeho, a divné skutky jeho před syny lidskými.32Nechť ho vyvyšují v shromáždění lidu, a v radě starců chválí jej.33Obrací řeky v poušť, a prameny vod v suchost,34Zemi úrodnou v slatinnou, pro zlost obyvatelů jejích.35Pustiny obrací v jezera, a zemi vyprahlou v prameny vod.36I osazuje na ní hladovité, aby stavěli města k bydlení.37Kteříž osívají pole, a dělají vinice, a shromažďují sobě užitek úrody.38Takť on jim žehná, že se rozmnožují velmi, a dobytka jejich neumenšuje.39A někdy pak umenšeni a sníženi bývají ukrutenstvím, bídou a truchlostí,40Když vylévá pohrdání na knížata, dopouštěje, aby bloudili po poušti bezcestné.41Onť vyzdvihuje nuzného z trápení, a rozmnožuje rodinu jako stádo.42Nechť to spatřují upřímí, a rozveselí se, ale všeliká nepravost ať zacpá ústa svá.43Ale kdo jest tak moudrý, aby toho šetřil, a vyrozumíval mnohému milosrdenství Hospodinovu?