1Modlitba ubožáka, když v zoufalství vylévá před Hospodinem své úzkosti. I.2Naslouchej, Hospodine, mé modlitbě, můj křik o pomoc kéž k tobě pronikne!3Svou tvář přede mnou neskrývej v den, kdy jsem ohrožen! Nakloň mi ucho své, v den, kdy volám tě, pospěš, vyslyš mě!4Moje dny v dýmu ztrácí se, mé kosti planou jako pec.5Mé zbité srdce jak tráva uvadlo, ani si nevzpomenu na jídlo!6Od námahy svého kvílení jsem na kost vyhublý!7Pelikánu v poušti se podobám, jsem jako sýček v pustinách.8Nemohu spát a jsem sám jak vrabec na střechách.9Posměchu nepřátel jsem denně vydáván, za blázna mají mě, jsem pro ně nadávka!10Vždyť jako chleba popel polykám, do svého nápoje slzy přidávám!11To všechno pro tvůj hněv, pro tvé horlení – pozdvihl jsi mě, abys mě odmrštil!12Mých dnů jak stínu ubývá, jako ta tráva uvadám. II.13Ty však, Hospodine, navěky zůstáváš, po všechna pokolení trvá tvá památka.14Vstaneš, aby ses nad Sionem smiloval, vždyť už je čas mu přízeň prokázat, už přišel správný čas!15Vždyť tvoji služebníci milují jeho kamení, nad jeho prachem jsou hnuti lítostí!16Hospodinovo jméno národy ctít budou a všichni králové světa slávu tvou,17až Hospodin znovu Sion zbuduje, až se ukáže ve slávě.18Tehdy se obrátí k modlitbě trpícího, tehdy nepohrdne jejich modlitbou!19Ať je to zapsáno pro příští pokolení, ať slaví Hospodina ti, kteří budou stvořeni,20že shlédl dolů ze svých svatých výšin, Hospodin z nebe že pohleděl na zemi,21aby vyslyšel nářek uvězněných, odsouzené k smrti aby propustil!22Hospodinovo jméno bude na Sionu znít, Jeruzalém jeho chvála naplní,23národy a království až se shromáždí, aby Hospodinu sloužili! III.24Uprostřed cesty mi síly podlomil, můj život náhle ukrátil.25Řekl jsem: Bože můj, neber mě zprostřed života – po všechna pokolení trvají léta tvá!26Za pradávna jsi zemi založil, dílem tvých rukou jsou nebesa.27Ona pominou, ty budeš vždy, všechna se jako šaty obnosí. Odložíš je jak starý plášť a budou pryč.28Ty však jsi tentýž – tvá léta neskončí.29Děti tvých služebníků budou žít dál, jejich símě před tebou bude rozkvétat!
Žalm 102
Bible Kralická
1Modlitba chudého, když sevřín jsa, před Hospodinem vylévá žádosti své.2Hospodine, slyš modlitbu mou, a volání mé přijdiž k tobě.3Neskrývej tváři své přede mnou, v den ssoužení mého nakloň ke mně ucha svého; když k tobě volám, rychle vyslyš mne.4Nebo mizejí jako dým dnové moji, a kosti mé jako ohniště vypáleny jsou.5Poraženo jest jako bylina, a usvadlo srdce mé, tak že jsem chleba svého jísti zapomenul.6Od hlasu lkání mého přilnuly kosti mé k kůži mé.7Podobný jsem učiněn pelikánu na poušti, jsem jako výr na pustinách.8Bdím, a jsem jako vrabec osamělý na střeše.9Každý den utrhají mi nepřátelé moji, a posměvači moji proklínají mnou.10Nebo jídám popel jako chléb, a k nápoji svému slz přiměšuji,11Pro rozhněvání tvé a zažžený hněv tvůj; nebo zdvihna mne, hodils mnou.12Dnové moji jsou jako stín nachýlený, a já jako tráva usvadl jsem.13Ale ty, Hospodine, na věky zůstáváš, a památka tvá od národu až do pronárodu.14Ty povstana, smiluješ se nad Sionem, nebo čas jest učiniti milost jemu, a čas uložený přišel.15Nebo líbost mají služebníci tvoji v kamení jeho, a nad prachem jeho slitují se,16Aby se báli pohané jména Hospodinova, a všickni králové země slávy tvé,17Když by Hospodin vzdělal Sion, a ukázal se v slávě své,18Když by popatřil k modlitbě poníženého lidu, nepohrdaje modlitbou jejich.19Budeť to zapsáno pro budoucí potomky, a lid, kterýž má stvořen býti, chváliti bude Hospodina,20Že shlédl s výsosti svatosti své. Hospodin s nebe na zemi že popatřil,21Aby vyslyšel vzdychání vězňů, a rozvázal ty, kteříž již k smrti oddání byli,22Aby vypravovali na Sionu jméno Hospodinovo, a chválu jeho v Jeruzalémě,23Když se spolu shromáždí národové a království, aby sloužili Hospodinu.24Ztrápilť jest na cestě sílu mou, ukrátil dnů mých,25Až jsem řekl: Můj Bože, nebeř mne u prostřed dnů mých; od národu zajisté až do pronárodu jsou léta tvá,26I prvé nežlis založil zemi, a dílo rukou svých, nebesa.27Onať pominou, ty pak zůstáváš; všecky ty věci jako roucho zvetšejí, jako oděv změníš je, a změněny budou.28Ty pak jsi tentýž, a léta tvá nikdy nepřestanou. [ (Psalms 102:29) Synové služebníků tvých bydliti budou, a símě jejich zmocní se před tebou. ]