1Der Mensch stellt seine Überlegungen an, / doch was er dann sagt, kommt von Jahwe.2Der Mensch hält alles, was er tut, für recht, / doch Jahwe prüft schon das, was er denkt.3Vertraue Jahwe deine Vorhaben an, / dann werden deine Pläne gelingen.4Alles ‹Lebendige› führt Jahwe zu ihrer Antwort hin, / so auch die Gottlosen zu ihrem Unheils-Tag.5Stolze Menschen verabscheut Jahwe. / Die Hand darauf! Sie entgehen ihrer Strafe nicht.6Durch Liebe und Treue wird Schuld gesühnt, / durch Ehrfurcht vor Jahwe bleibt man dem Bösen fern.7Wenn das Tun eines Menschen Jahwe gefällt, / macht er auch dessen Feinde zum Frieden bereit.8Besser wenig mit Gerechtigkeit / als großes Einkommen durch Unrecht.9Das Herz des Menschen plant seinen Weg, / aber Jahwe lenkt seinen Schritt.10Ein Gottesurteil ist auf den Lippen des Königs, / beim Rechtsspruch verfehlt er sich nicht.11Es ist Jahwes Wille, dass die Waage einwandfrei ist, / sein Werk sind auch die Gewichte im Beutel.12Gottloses Tun verabscheut der König, / denn sein Thron steht nur durch Gerechtigkeit fest.13Wahrhaftige Worte gefallen dem König; / er liebt es, wenn jemand ehrlich ist.14Der Zorn des Königs ist ein Bote des Todes, / doch ein weiser Mann wendet ihn ab.15Das strahlende Gesicht des Königs bedeutet Leben; / seine Gunst ist wie eine Wolke, die im Frühjahr Regen bringt.16Weisheit zu erwerben ist viel besser als Gold, / Verstand zu bekommen ist mehr als alles Silber wert.17Die Straße der Ehrlichen heißt: Meide das Böse! / Wer das beachtet, bewahrt sein Leben.18Hochmut kommt vor dem Fall / und Stolz vor dem Sturz.19Besser bescheiden bei Armen zu sein, / als mit Überheblichen den Gewinn zu teilen.20Wer auf das Wort achtet, findet das Gute. / Wie glücklich ist einer, der Jahwe vertraut!21Wer im Herzen weise ist, wird verständig genannt, / und Anmut in der Sprache fördert die Überzeugungskraft.22Der Verstand ist eine Lebensquelle für den, der ihn hat; / Dumme werden durch ihre Dummheit bestraft.23Ein Weiser redet mit Verstand, / das ist seinem Lehren förderlich.24Freundliche Worte sind wie Honig, / süß für die Seele und für den Körper gesund.25Mancher Weg erscheint dem Menschen recht, / doch am Ende führt er in den Tod.26Der Hunger treibt den Menschen an, / er arbeitet, um essen zu können.27Ein böser Mensch gräbt Unheil aus, / und auf seinen Lippen brennt es wie Feuer.28Ein falscher Mensch sät überall Streit, / ein Verleumder kann Freunde entzweien.29Ein Gewalttäter verführt den, der ihm vertraut, / und bringt ihn auf einen schlechten Weg.30Wer mit den Augen zwinkert, führt Böses im Schild; / wer die Lippen verzieht, hat es schon getan.31Graues Haar ist ein prächtiger Schmuck, / gefunden auf dem Weg der Gerechtigkeit.32Geduld bringt weiter als Heldentum; / einer, der sich selbst beherrscht, ist besser als einer, der Städte einnimmt.33Im Gewandbausch schüttelt man das Los, / doch von Jahwe kommt die Entscheidung.
Sprüche 16
Český ekumenický překlad
DRUHÁ ČÁST
1 Člověku je dáno pořádat, co má na srdci, ale na Hospodinu záleží, co odpoví jazyk. 2 Člověku se všechny jeho cesty zdají ryzí, ale pohnutky zpytuje Hospodin. 3 Svěř Hospodinu své počínání a tvé plány budou zajištěny. 4 Hospodin učinil vše k svému cíli, i svévolníka pro zlý den. 5 Hospodin má každého domýšlivce v ohavnosti, zaručeně nezůstane bez trestu. 6 Milosrdenstvím a věrností se usmiřuje provinění a bázeň před Hospodinem odvrací od zlého. 7 Líbí-li se Hospodinu cesty člověka, vede ku pokoji s ním i jeho nepřátele. 8 Lepší je maličko se spravedlností než mnoho výtěžků s bezprávím. 9 Člověk uvažuje v srdci o své cestě, ale jeho kroky řídí Hospodin. 10 Na rtech králových je božský výrok, při soudu se jeho ústa nezpronevěří. 11 Vahadla i správné misky patří Hospodinu, všechna závaží jsou jeho dílem. 12 Králům se hnusí svévolně jednat, vždyť spravedlnost upevňuje trůn. 13 Králové mají zalíbení ve spravedlivých rtech, a toho, kdo mluví přímo, milují. 14 Královo rozhořčení je poselstvo smrti, ale moudrý muž je usmíří. 15 V jasné tváři králově je život, jeho přízeň je jak oblak s jarním deštěm. 16 Získat moudrost je lepší než ryzí zlato a získat rozumnost je výbornější než stříbro. 17 Přímí se na své dráze odvracejí od zlého; střeží svůj život, kdo hlídá svou cestu. 18 Pýcha předchází pád, domýšlivost klopýtnutí. 19 Je lépe být poníženého ducha s pokornými, než se dělit o kořist s pyšnými. 20 Kdo je prozíravý ve slovu, nalézá dobro, blaze tomu, kdo doufá v Hospodina. 21 Kdo je moudrého srdce, je nazýván rozumným; lahodná řeč přidává znalostí. 22 Prozíravost je zdrojem života těm, kdo ji mají, ale kárat pošetilce je pošetilost. 23 Srdce moudrého dává jeho ústům prozíravost a na jeho rty přidává znalosti. 24 Pláství medu je řeč vlídná, lahodou duši a uzdravením kostem. 25 Někdy se člověku zdá cesta přímá, ale nakonec přivede k smrti. 26 Ten, kdo se plahočí, plahočí se pro sebe, popohánějí ho vlastní ústa. 27 Ničema vyhrabává zlo, na jeho rtech jako by byl spalující oheň. 28 Proradný člověk vyvolává sváry a klevetník rozlučuje důvěrné přátele. 29 Násilník svého bližního láká a svádí ho na nedobrou cestu. 30 Kdo přimhuřuje oči, myslí na proradnost, kdo svírá rty, už dokonal zlo. 31 Šediny jsou ozdobnou korunou, lze je nalézt na cestě spravedlnosti. 32 Lepší je shovívavý než bohatýr, a kdo ovládá sebe, je nad dobyvatele města. 33 Los se vytahuje ze záňadří, ale každé rozhodnutí je od Hospodina.