1Kdo činí milosrdenství, půjčuje bližnímu, kdo mu podává pomocnou ruku, plní přikázání. 2Půjč bližnímu, když potřebuje, a včas také bližnímu navrať! 3Dodrž své slovo, buď spolehlivý v jednání s ním a vždycky dosáhneš, co budeš potřebovat. 4Mnozí mají půjčenou věc za nalezenou a působí tak nesnáze těm, kdo jim pomohli. 5Dokud nedostane, líbá člověku ruce, o peníze bližnímu pokorně říká. Ale když má vrátit, otálí, trapně se vymlouvá a svaluje vinu na krátkost lhůty. 6I když však může zaplatit, přinese sotva polovinu, a bude to počítat, jako by šlo o věc jím nalezenou. Nemůže-li splatit, okrade bližního o jeho peníze a zbytečně si z něho udělá nepřítele. Odplatí mu kletbami a nadávkami, místo úcty mu odplatí urážkou. 7A tak mnozí odmítli půjčit ne ze zlé vůle, ale z obavy, že budou zbytečně okradeni. 8K ponižovanému buď velkodušný a nepomíjej ho, když činíš milosrdenství. 9Podle přikázání se ujmi chudého a v jeho nouzi ho neodháněj s prázdnou. 10Nelituj peněz pro bratra a přítele, nenech je zničit rzí v úkrytu pod kamenem. 11Svůj poklad si ulož tak, jak přikazuje Nejvyšší, a prospěje ti víc nežli zlato. 12Do svých pokladnic si uzavírej milosrdenství, to tě vytrhne z každého neštěstí. 13Bude za tebe bojovat proti nepříteli lépe než silný štít a těžké kopí. 14Dobrý člověk se zaručí za bližního, kdo ztratil stud, ten ho nechá na holičkách. 15Nezapomeň na laskavost ručitele, vždyť se osobně za tebe zasadil. 16Hříšník připraví ručitele o majetek, nevděčník nechá svého zachránce na holičkách. 17Ručení zahubilo mnoho řádných lidí, otřáslo jimi jako mořské vlnobití. 18Bohaté muže zbavilo domova, že se museli potloukat u cizích pronárodů. 19Hříšník propadne ručení a kdo se žene za ziskem, propadne soudům. 20Ujímej se bližního, jak jen můžeš, ale dej přitom pozor, abys na to nedoplatil!
Soběstačnost
21Hlavní věc pro život je voda, chléb a oděv, i dům, který poskytuje soukromí. 22Lepší je život chudáka pod vlastní dřevěnou střechou než vybrané lahůdky u cizích lidí. 23Ať máš málo nebo nadbytek, buď spokojen, abys neuslyšel výtku, že jsi jen host. 24Zlý je to život, toulat se od domu k domu; kde jsi hostem, nesmíš otevřít ústa. 25Pohostíš, dáš napít, ani ti nepoděkují, ba ještě uslyšíš trpká slova: 26„Jdi, cizinče, připravit mi stůl, a máš-li co po ruce, dej mi najíst.“ 27„Ustup, cizinče, před vzácnějším hostem, přišel mi host, můj bratr, a dům potřebuji pro něho.“ 28Pro rozumného člověka je těžké poslouchat výtky od domácích a urážky od věřitele.