1Kdo se dotýká smůly, umaže se, a kdo vyhledává společenství nadutce, připodobní se mu. 2Břemeno, které je nad tvé síly, nezvedej, a nespolčuj se s bohatším a silnějším, než jsi sám. Cožpak vydrží hliněná nádoba vedle kovového kotle? Sotva na něj narazí, rozbije se. 3Boháč spáchá křivdu a přidává k ní urážky, chudák aby se za utrpěnou křivdu ještě omlouval. 4Dokud jsi boháčovi k užitku, projevuje o tebe zájem, ale jakmile se octneš v nouzi, nezná tě. 5Pokud něco vlastníš, přiživuje se u tebe a ožebračí tě, sám se však o nic nepřičiní. 6Když bude od tebe něco potřebovat, začne s přetvářkou. Bude se na tebe usmívat a tvářit se povzbudivě, bude s tebou úlisně mluvit a ptát se: „Nepotřebuješ něco?“ 7Bude tě zahanbovat svou pohostinností, dokud tě jaksepatří neožebračí, aby se ti nakonec vysmál. Když tě později uvidí, přejde kolem tebe a bude nad tebou jen potřásat hlavou. 8Dej pozor a nedej se svést, abys pro svou hloupost nezažil ponížení. 9Když tě k sobě pozve vladař, dělej okolky, a s tím větším naléháním tě bude zvát. 10Nevnucuj se a nebudeš odehnán, ale ani se příliš nedrž zpátky, aby se na tebe nezapomnělo. 11Nechtěj mluvit s mocným jako se sobě rovným a nedůvěřuj jeho vemlouvavým slovům; neboť svým povídáním tě bude zkoušet, a čím více se bude usmívat, tím hlouběji tě bude provrtávat pohledem. 12Je nemilosrdný a nedrží slovo, nezastaví se ani před týráním a vězněním. 13Chraň se ho a dávej si dobrý pozor, neboť se pohybuješ na pokraji záhuby.
Bohatý a chudý
15Každý živočich miluje sobě podobného a každý člověk svého bližního. 16Všechno tvorstvo se sdružuje podle svého druhu a člověk přilne k sobě rovnému. 17Jak může být vlk ve spolku s beránkem? Stejně tak je tomu s hříšníkem a zbožným. 18Jak může být mír mezi hyenou a psem? A jak mohou žít spolu v míru bohatý a chudý? 19V pustině jsou kořistí lvů divocí osli a podobně pastvou boháčů jsou chudáci. 20Pyšný si oškliví poníženost a stejně tak si boháč oškliví chudáka. 21Když zakolísá bohatý, najde podporu u přátel, upadne-li ubožák, přátelé ho ještě odkopnou. 22Když boháč zavrávorá, podepře ho mnoho pomocníků, a když prořekne, co nemá říkat, ospravedlní ho. Když však chudý zavrávorá, ještě ho napadnou, a když mluví rozumně, nepopřejí mu sluchu. 23Boháč jen promluví, a všichni hned zmlknou, a co řekne, vynášejí až do nebe. Chudák promluví, a už se ptají: „Co je to za člověka?“ A když zakopne, ještě ho postrčí. 24Bohatství je dobré, pokud na něm nelpí hřích, a chudoba je špatná jen v ústech svévolníků. 25Srdce mění tvář člověka buď k dobrému, nebo ke zlému. 26Veselá tvář je znamením srdce, které se obírá dobrými věcmi, ale vymýšlet přísloví vyžaduje úporné přemýšlení.