1Přísloví Šalomouna syna Davidova, krále Izraelského,2Ku poznání moudrosti a cvičení, k vyrozumívání řečem rozumnosti,3K dosažení vycvičení v opatrnosti, spravedlnosti, soudu a toho, což pravého jest,4Aby dána byla hloupým důmyslnost, mládenečku umění a prozřetelnost.5Když poslouchati bude moudrý, přibude mu umění, a rozumný bude vtipnější,6K srozumění podobenství, a výmluvnosti řeči moudrých a pohádkám jejich.7Bázeň Hospodinova jest počátek umění, moudrostí a cvičením pohrdají blázni.8Poslouchej, synu můj, cvičení otce svého, a neopouštěj naučení matky své.9Neboť to přidá příjemnosti hlavě tvé, a bude zlatým řetězem hrdlu tvému.10Synu můj, jestliže by tě namlouvali hříšníci, nepřivoluj.11Jestliže by řekli: Poď s námi, úklady čiňme krvi, skryjeme se proti nevinnému bez ostýchání se;12Sehltíme je jako hrob za živa, a v cele jako ty, jenž sstupují do jámy;13Všelijakého drahého zboží dosáhneme, naplníme domy své loupeží;14Vrz los svůj mezi nás, měšec jeden budeme míti všickni:15Synu můj, nevycházej na cestu s nimi, zdrž nohu svou od stezky jejich;16Nebo nohy jejich ke zlému běží, a pospíchají k vylévání krve.17Jistě, že jakož nadarmo roztažena bývá sít před očima jakéhokoli ptactva,18Tak tito proti krvi své ukládají, skrývají se proti dušem svým.19Takovéť jsou cesty každého dychtícího po zisku, duši pána svého uchvacuje.20Moudrost vně volá, na ulicech vydává hlas svůj.21V největším hluku volá, u vrat brány, v městě, a výmluvnosti své vypravuje, řka:22Až dokud hloupí milovati budete hloupost, a posměvači posměch sobě libovati, a blázni nenáviděti umění?23Obraťtež se k domlouvání mému. Hle, vynáším vám ducha svého, a v známost vám uvodím slova svá.24Poněvadž jsem volala, a odpírali jste; vztahovala jsem ruku svou, a nebyl, kdo by pozoroval,25Anobrž strhli jste se všeliké rady mé, a trestání mého jste neoblíbili:26Pročež i já v bídě vaší smáti se budu, posmívati se budu, když přijde to, čehož se bojíte,27Když přijde jako hrozné zpuštění to, čehož se bojíte, a bída vaše jako bouře nastane, když přijde na vás trápení a ssoužení.28Tehdy volati budou ke mně, a nevyslyším; ráno hledati mne budou, a nenaleznou mne.29Proto že nenáviděli umění, a bázně Hospodinovy nevyvolili,30Aniž povolili radě mé, ale pohrdali všelikým domlouváním mým.31Protož jísti budou ovoce skutků svých, a radami svými nasyceni budou.32Nebo pokoj hloupých zmorduje je, a štěstí bláznů zahubí je.33Ale kdož mne poslouchá, bydliti bude bezpečně, pokoj maje před strachem zlých věcí.
Přísloví 1
Český ekumenický překlad
Přísloví Šalomounova - (První sbírka) - Vstupní slovo
1 Přísloví Šalomouna, syna Davidova, krále Izraele, 2 jak poznat moudrost a kázeň, jak pochopit výroky rozumnosti, 3 jak si prozíravě osvojit kázeň, spravedlnost, právo a přímost, 4 aby prostoduší byli obdařeni chytrostí, mladík poznáním a důvtipem. 5 Bude-li naslouchat moudrý, přibude mu znalostí, a rozumný získá schopnost 6 porozumět přísloví a jinotaji, slovům mudrců i jejich hádankám. 7 Počátek poznání je bázeň před Hospodinem, moudrostí a kázní pohrdají pošetilci.
VÝSTRAHA PŘED SVÉVOLNÍKY
8 Můj synu, poslouchej otcovo kárání a matčiným poučováním neopovrhuj. 9 Budou ti půvabným věncem na hlavě a náhrdelníkem na tvém hrdle. 10 Můj synu, kdyby tě lákali hříšníci, nepřivoluj! 11 Kdyby tě přemlouvali: „Pojď s námi, vražedné úklady nastrojíme, počíháme si na nevinného bez důvodu, 12 pohltíme je, jako podsvětí pohlcuje živé, bezúhonní budou jako ti, kdo sestupují do jámy, 13 přijdeme si na rozličný drahocenný majetek a domy kořistí si naplníme, 14 spoj svůj úděl s námi, budeme mít všichni jeden měšec“ – 15 můj synu, nechoď s nimi jejich cestou, zdržuj svou nohu od jejich stezky, 16 neboť jejich nohy běží za zlem, pospíchají prolévat krev. 17 Je zbytečné sypat pod síť, když to každý okřídlenec vidí. 18 Oni však strojí ty vražedné úklady proti sobě, číhají na vlastní duši. 19 Takové jsou stezky všech, kdo za ziskem se honí; ten stojí své pány život.
CHVÁLA MOUDROSTI - — Volání moudrosti
20 Moudrost pronikavě volá na ulici, na náměstích vydává svůj hlas. 21 Volá na nároží plném hluku, pronáší své výroky u vchodů do městských bran: 22 „Dokdy budete, vy prostoduší, milovat prostoduchost, dokdy posměvači budou mít zálibu v posmívání, hlupáci poznání nenávidět? 23 Obraťte se, když vám domlouvám. Hle, nechám na vás proudit svého ducha, uvedu vám ve známost svá slova: 24 Protože jsem volala, a vy jste odmítali, ruce jsem vztahovala, a nikdo na to nedbal, 25 každé mé radě jste se vyhýbali, nedali jste na mé domlouvání, 26 i já se budu smát, až budete v bídě, budu se vysmívat, až na vás přijde strach, 27 až na vás přijde strach jako ničivá bouře a vaše bída se přižene jako vichřice, až na vás přijde soužení a tíseň. 28 Tehdy mě budou volat, a neodpovím, budou mě hledat za úsvitu, a nenaleznou, 29 protože měli poznání v nenávisti a bázeň před Hospodinem si nezvolili, 30 nedali na mou radu, každou mou domluvu znevážili. 31 Budou jíst plody své cesty, přesytí se svými plány. 32 Prostoduché zavraždí jejich odmítavost, hlupáky zahubí jejich netečnost. 33 Ale kdo mě poslouchá, v bezpečí bude bydlet a žít klidně, beze strachu z něčeho zlého.“