1Víš-li, kterého času rodí kamsíkové, a laň ku porodu pracující spatřil-lis?2Máš-li v počtu měsíce, kteréž vyplňují? Znáš-li, pravím, čas porodu jejich?3Jak se kladou, plod svůj utiskají, a s bolestí ho pozbývají?4Jak se zmocňují mladí jejich, i odchovávají picí polní, a vycházejíce, nenavracují se k nim?5Kdo propustil zvěř, aby byla svobodná? A řemení divokého osla kdo rozvázal?6Jemuž jsem dal pustinu místo domu jeho, a místo příbytku jeho zemi slatinnou.7Posmívá se hluku městskému, a na křikání toho, kdož by jej honil, nic nedbá.8To, což nachází v horách, jest pastva jeho; nebo toliko zeliny hledá.9Svolí-liž jednorožec, aby tobě sloužil, a u jeslí tvých aby nocoval?10Připřáhneš-liž provazem jednorožce k orání? Bude-liž vláčeti brázdy za tebou?11Zdaž se na něj ubezpečíš, proto že jest veliká síla jeho, a poručíš jemu svou práci?12Zdaž se jemu dověříš, že sveze semeno tvé, a na humno tvé shromáždí?13Ty-lis dal pávům křídlo pěkné, aneb péro čápu neb pstrosu?14A že opouští na zemi vejce svá, ačkoli je v prachu osedí,15Nic nemysle, že by je noha potlačiti, aneb zvěř polní pošlapati mohla?16Tak se zatvrzuje k mladým svým, jako by jich neměl; jako by neužitečná byla práce jeho, tak jest bez starosti.17Nebo nedal jemu Bůh moudrosti, aniž mu udělil rozumnosti.18Časem svým zhůru se vznášeje, posmívá se koni i jezdci jeho.19Zdaž ty dáti můžeš koni sílu? Ty-li ozdobíš šíji jeho řehtáním?20Zdali jej zastrašíš jako kobylku? Anobrž frkání chřípí jeho strašlivé jest.21Kopá důl, a pléše v síle své, vycházeje vstříc i zbroji.22Směje se strachu, aniž se leká, aniž ustupuje zpátkem před ostrostí meče,23Ač i toul na něm chřestí, a blyští se dřevce a kopí.24S hřmotem a s hněvem kopá zemi, aniž pokojně stojí k zvuku trouby.25Anobrž k zvuku trouby řehce, a zdaleka cítí boj, hluk knížat a prokřikování.26Zdali podlé rozumu tvého létá jestřáb, roztahuje křídla svá na poledne?27Zdali k rozkazu tvému zhůru se vznáší orlice, a vysoko se hnízdí?28Na skále přebývá, přebývá na špičaté skále jako na hradě,29Odkudž hledá pokrmu, kterýž z daleka očima svýma spatřuje.30Ano i mladí její střebí krev, a kde těla mrtvá, tu i ona jest. [ (Job 39:31) A tak odpovídaje Hospodin Jobovi, řekl: ] [ (Job 39:32) Zdali hádající se s Všemohoucím obviní jej? Kdo chce viniti Boha, nechť odpoví na to. ] [ (Job 39:33) Tehdy odpověděl Job Hospodinu a řekl: ] [ (Job 39:34) Aj, chaternýť jsem, což bych odpovídal tobě? Ruku svou kladu na ústa svá. ] [ (Job 39:35) Jednou jsem mluvil, ale nebudu již odmlouvati, nýbrž i podruhé, ale nebudu více přidávati. ]
Jób 39
Český ekumenický překlad
1 Znáš čas vrhu skalních kozorožců? Opatrovals laň, když rodí? 2 Počítáš měsíce, kdy jsou březí, a znáš čas jejich vrhu, 3 jak se skloní, vrhnou svá mláďata, svých bolestí pozbývají? 4 Jak jejich mláďata sílí, volně si rostou, odběhnou a už se k nim nevracejí? 5 Kdo vypustil divokého osla na svobodu, kdo uvolnil řemení stepnímu oslu, 6 jemuž jsem za domov vykázal pustinu, solnou pláň za příbytek? 7 Posmívá se městskému hluku, neposlouchá povyk poháněče, 8 na horách slídí po pastvě, pídí se po zeleni. 9 Bude ti chtít jednorožec sloužit či nocovat u tvého krmelce? 10 Připoutáš jednorožce provazem k brázdě, bude snad za tebou doliny vláčet? 11 Důvěřuješ mu, protože má tak velkou sílu? Ponecháš mu výtěžek své práce ? 12 Věřil bys mu, že tvé zrno sveze a shromáždí na tvůj mlat? 13 Pštrosice mává křídlem, není to však peruť s brky čápa; 14 svá vejce ponechává na zemi a zahřívá je v prachu, 15 zapomíná, že je noha může rozšlápnout a polní zvěř zdupat. 16 Se svými mláďaty zachází tvrdě, jako by nebyla její, nemá strach, že bude její námaha marná. 17 Bůh totiž odepřel dát jí moudrost, nedal jí ani díl rozumnosti. 18 Když se však vyplašena vymrští, je jí k smíchu kůň i s jezdcem. 19 Dal jsi snad koni bohatýrskou sílu, přioděl jsi jeho šíji hřívou? 20 Docílíš, aby poskakoval jako luční kobylka? Jeho vznešené frkání vzbuzuje strach, 21 v dolině hrabe nohama, rozjařen silou, má-li vytáhnout proti ozbrojencům, 22 vysmívá se strachu, neděsí se, před mečem se neobrací. 23 Toulec nad ním chřestí, blýská se kopí a oštěp, 24 s burácením se řítí po zemi, až se chvěje, nedá na nic než na zvuk polnice, 25 zařehtá, kdykoli polnice zazní, zdaleka větří bitvu, povely velitelů a válečný ryk. 26 Řídí se snad sokol tvým rozumem, když vzlétne, rozprostře křídla k jihu? 27 Což se na tvůj rozkaz vznese orel, aby si vysoko udělal hnízdo? 28 Přebývá a nocuje na skále, na skalním útesu, nepřístupném místě. 29 Odtud vyhlíží pokrm, dodaleka hledí jeho oči. 30 Jeho mláďata střebají krev, a kde jsou skolení, tam je i on.“