1Když dorazili do Ekbatan, Tobiáš Rafaela požádal: „Bratře Azariáši, zaveď mě rovnou k našemu bratru Raguelovi.“ A tak ho zavedl k Raguelovu domu. Zastihli Raguela, jak sedí u vchodu do dvora, a hned ho pozdravili. Odpověděl jim: „Srdečně vás zdravím, bratři. Vítejte a buďte zdrávi!“ Pak je uvedl dovnitř2a své ženě Edně řekl: „Ten mladík vypadá úplně jako bratr Tobit.“3Edna se jich tedy zeptala: „Odkud jste, bratři?“ „Ze synů Neftalíma odvlečených do Ninive,“ odpověděli.4„A neznáte našeho bratra Tobita?“ ona na to. „Toho známe,“ řekli jí.5„A jak se mu daří?“ zeptala se. „Je živ a zdráv,“ odpověděli, načež Tobiáš dodal: „Je to můj otec.“6Raguel vyskočil a začal ho líbat. Plakal a říkal mu: „Buď požehnán, chlapče! Máš dobrého a ušlechtilého otce. Je to hrozné, že takový spravedlivý a štědrý člověk oslepl!“ Objímal svého bratra Tobiáše a plakal.7Také jeho žena Edna kvůli němu plakala, stejně jako jejich dcera Sára.8Raguel pak porazil berana ze svého stáda a štědře je pohostil.
Manželská smlouva
9Vykoupali se, umyli, a jen co usedli k jídlu, Tobiáš Rafaela vyzval: „Bratře Azariáši, řekni Raguelovi, ať mi dá mou sestru Sáru za ženu.“10Raguel to uslyšel a řekl chlapci: „Jez, pij a užij si dnešní noc. Nikdo kromě tebe, bratře, nemá právo si mou dceru Sáru vzít. Jinému muži ji ani dát nesmím, protože ty jsi můj nejbližší příbuzný.[1] Teď ti ale povím čistou pravdu, chlapče.11Už jsem ji dal sedmi mužům ze svého příbuzenstva, a každý z nich zemřel v tu noc, kdy k ní vešel. Teď tedy, chlapče, jez a pij. Hospodin se o vás postará.“12Tobiáš ale řekl: „Nic takového. Nebudu už jíst ani pít, dokud mou věc nerozhodneš.“ „Tak dobrá,“ odpověděl Raguel. „Podle ustanovení Knihy Mojžíšovy je tvá. Samo Nebe rozhodlo, že ji dostaneš. Vezmi si svou sestru za ženu. Od teď budete svoji jako bratr a sestra; ode dneška navěky je tvá. Pán nebes kéž vás zdárně provede touto nocí, chlapče, a daruje vám milosrdenství a pokoj.“13Raguel pak zavolal svou dceru Sáru. Když za ním přišla, vzal ji za ruku a předal ji Tobiášovi se slovy: „Vezmi si ji. Podle zákona a podle ustanovení zapsaného v Knize Mojžíšově ti ji dávám za ženu. Přijmi ji a odveď ve zdraví ke svému otci. Bůh nebes kéž vás provází pokojem.“14Potom zavolal její matku a řekl jí, ať přinese svitek. Na něj napsal manželskou smlouvu, že mu ji podle ustanovení Mojžíšova zákona dává za ženu, a dali se do jídla a pití.15Raguel pak zavolal svou ženu Ednu a řekl jí: „Ženo,[2] připrav druhou ložnici a odveď tam Sáru.“16A tak šla, ustlala v druhé ložnici, jak jí řekl, a odvedla ji tam. Rozplakala se nad ní, ale pak si utřela slzy a řekla jí:17„Hlavu vzhůru, dcero. Pán nebes kéž promění tvůj žal v radost. Hlavu vzhůru, dcero.“ Pak vyšla ven.
Tóbijáš 7
Český ekumenický překlad
Přijetí v Reúelově domě
1Když přišli do Ekbatan, řekl Tóbijáš Refáelovi: „Azarjáši, bratře, doveď mne hned k Reúelovi, našemu bratru.“ Dovedl jej do domu Reúelova. Zastihli ho, jak sedí u dveří do nádvoří. Pozdravili ho první a on odpověděl: „Srdečně vás zdravím, bratří, dobře jste ve zdraví došli!“ A uvedl je do svého domu.2Reúel řekl své ženě Adně: „Jak je tento mladík podobný mému bratru Tóbitovi!“3Adna se jich zeptala: „Odkud jste, bratří?“ Odvětili jí: „Jsme ze synů Neftalího, z těch, kteří byli odvlečeni jako zajatci do Ninive.“4Řekla jim: „Znáte našeho bratra Tóbita?“ Odvětili jí: „Známe ho.“5Otázala se jich: „Je zdráv?“ Odvětili jí: „Je zdráv a naživu.“ Tóbijáš dodal: „Je to můj otec.“6Reúel vyskočil, políbil ho a dal se do pláče. Promluvil k němu a řekl: „Buď požehnán, chlapče, synu ušlechtilého a dobrého otce. Jaké neštěstí ho postihlo, že oslepl, takový spravedlivý a milosrdenství činící muž!“ Padl Tóbijášovi, synu svého bratra, kolem krku a dal se do pláče.7Také jeho žena Adna se dala do pláče nad ním. A jejich dcera Sára dala se do pláče rovněž.8Reúel porazil berana ze stáda a připravil jim bohaté pohoštění.
Tóbijáš přijímá Sáru za manželku
9Když se vykoupali, umyli a usedli k jídlu, řekl Tóbijáš Refáelovi: „Azarjáši, bratře, řekni Reúelovi, aby mi dal Sáru, mou sestru.“10Reúel zaslechl ta slova a řekl chlapci: „Jez a pij a spi sladce této noci. Není člověka, který by měl právo vzít si mou dceru Sáru, kromě tebe, bratře. Nemám ani možnost dát ji jinému muži než tobě, protože ty jsi můj nejbližší příbuzný. Ale povím ti celou pravdu, chlapče.11Dal jsem ji už sedmi mužům z mých bratří a všichni zemřeli té noci, kdy k ní vcházeli. Nyní tedy, chlapče, jez a pij. Hospodin to při vás dokoná.“12Tóbijáš řekl: „Ne, nebudu už jíst ani pít, dokud nevyřídíš mou věc.“ Reúel mu odvětil: „Dobrá. Je ti dána podle ustanovení Mojžíšovy knihy. Také z nebe je souzeno, aby ti byla dána. Vezmi si svou sestru. Od nynějška jsi jejím bratrem a ona je tvou sestrou. Je ti dána ode dneška až na věky. Nebeský Pán ať vám dá zdar této noci, chlapče, a způsobí vám milosrdenství a pokoj.“13Reúel zavolal svou dceru Sáru. Když k němu přišla, vzal ji za ruku, dal ji Tóbijášovi a prohlásil: „Přijmi ji. Podle Zákona a podle ustanovení zapsaného v Mojžíšově knize ti ji dáváme za manželku. Měj ji za ženu a odveď ji k svému otci ve zdraví. A nebeský Bůh ať vás provází svým pokojem.“14Zavolal její matku a řekl jí, aby přinesla list. Sepsal manželskou smlouvu, že mu ji dávají za ženu podle ustanovení Mojžíšova zákona. Poté začali jíst a pít.15Pak zavolal Reúel svou ženu Adnu a řekl jí: „Sestro, připrav zvláštní pokojík a odveď tam Sáru.“16Adna odešla a ustlala v pokojíku, jak jí řekl. Když tam odvedla Sáru, dala se nad ní do pláče. Pak si utřela slzy a řekla jí:17„Buď dobré mysli, dcero. Nebeský Pán nechť ti dá radost místo zármutku. Buď dobré mysli, dcero.“ A odešla.