Soudců 5,23 | Bible, překlad 21. století

Bible, překlad 21. století

Debořina píseň

1 Onoho dne zpívala Debora a Barák, syn Abinoamův, tuto píseň: 2 Vůdcové když vedou v Izraeli, když jeho lid je ochotný – veleben budiž Hospodin! 3 Slyšte to, králové, vladaři, naslouchejte, já Hospodinu zazpívám, Hospodinu, Bohu Izraele, chci zpívat žalm! 4 Když vytáhls, Hospodine, ze Seíru, z edomské pláně když kráčel jsi, země se třásla, nebesa dštila, z mraků voda padala. 5 Před Hospodinem se třásly hory, před Hospodinem ze Sinaje, před Bohem Izraele. 6 Za dnů Šamgara, syna Anatova, za dnů Jaeliných zpustly silnice a ten, kdo na cesty vydával se, stezkami klikatými šel. 7 Opuštěni byli sedláci v Izraeli, opuštěni, než jsi, Deboro, povstala, než matka v Izraeli povstala. 8 Bůh určil vůdce nové, když v branách byly boje. Najde se ale štít nebo kopí mezi čtyřiceti tisíci v Izraeli? 9 Srdcem jsem s těmi, kdo velí Izraeli, s těmi z lidu, kdo jsou ochotní – veleben budiž Hospodin! 10 Vy jezdci na plavých oslicích, kteří sedíte v sedlech zdobených, vy, kdo se ubíráte cestami – rozvažujte. 11 Slyšte hlas pěvců, co mezi napajedly vyprávějí o Hospodinových vítězstvích, o vítězstvích izraelských sedláků. Tehdy opět lid Hospodinův k branám sestoupil. 12 Vzhůru, vzhůru, Deboro, vzhůru, vzhůru, píseň pěj! Povstaň, Baráku, synu Abinoamův, chop se zajatců! 13 Zbytek vznešených tehdy sestoupil, Hospodinův lid ke mně sestoupil proti udatným. 14 Z Efraima ti, kdo Amaleka vykořenili, tvému lidu byl v patách Benjamín, z Machira sestoupili ti, kdo velí, ze Zabulona, kdo nosí velitelskou hůl. 15 Vůdcové z Isachara při Deboře byli, Isachar držel s Barákem, když poslán byl tehdy do údolí, hned za ním šel. V Rubenových rodech byly velké domluvy. 16 Pročpak jsi zůstal mezi ohradami? Abys poslouchal dobytka bučení? V Rubenových rodech byly velké omluvy. 17 Gileád vězel v Zajordání a Dan – proč stěhoval se k lodím? Ašer si zůstal na pobřeží, u svých přístavů hoví si. 18 Zabulon je lid, jenž pohrdá smrtí, Neftalí na bojiště vyrazil! 19 Přišli králové, bojovali, bojovali tehdy králové kanaánští v Taanachu u megidské vody, stříbro za kořist však neměli. 20 Z nebe se do boje daly hvězdy, proti Siserovi válčily ze svých drah. 21 Kíšonský potok ty krále smetl – valící se proud potoka Kíšonu. Šíje silných pošlapej! 22 Jaký dusot kopyt koní, prudký, prudký hřebců trysk! 23 „Proklejte Meroz,“ praví anděl Hospodinův, „jeho obyvatele vydejte prokletí, za to, že nepřišli na pomoc Hospodinu, na pomoc Hospodinu proti udatným!“ 24 Požehnaná mezi ženami buď Jael, manželka Kenijce Chebera, požehnaná buď mezi ženami ve stanech! 25 Požádal o vodu, dala mu mléko, ve vzácné číši přinesla smetanu. 26 Levou rukou sáhla po kolíku, pravicí po těžkém kladivu. Dala Siserovi ránu, rozbila hlavu, spánky skrz naskrz probila. 27 K nohám jí klesl, svalil se a ležel, k nohám jí klesl, svalil se, tam, kde klesl, svalil se zavražděn. 28 Za oknem vyhlíží matka Siserova, za okenní mříží naříká: Proč už tak dlouho jeho vůz nejede? Proč se zvuk jeho vozů tak dlouho zdržuje? 29 Odpovídají její nejmoudřejší kněžny to, co si sama opakuje dokola: 30 Jistě jdou po kořisti, jistě se dělí, jedna dvě ženské pro každého hrdinu! Barevné látky – kořist pro Siseru, kořist barevných látek, samá výšivka, jedna dvě vyšívané látky co kořist na má ramena. 31 Takto ať, Hospodine, zhyne každý, kdo je tvůj nepřítel! Ti, kdo tě milují, ať jsou však jako slunce, když vychází v síle své! Země pak měla mír čtyřicet let.

Český ekumenický překlad

Debóřina vítězná píseň - Prorokyně oslavuje mocného Hospodina, dárce vítězství, a kárá ty, kteří se neúčastnili společného boje.

1 Onoho dne zpívala Debóra a Bárak, syn Abínoamův: 2 Vlas bojovníků v Izraeli volně vlaje, že se dobrovolně sešel lid, dobrořečte Hospodinu! 3 Slyšte, králové, poslouchejte, hodnostáři, já budu pět Hospodinu, já mu budu zpívat, zpívat žalmy Hospodinu, Bohu Izraele. 4 Hospodine, když jsi táhl ze Seíru, když jsi vykročil z Edómského pole, země se třásla, z nebes kanuly krůpěje, ano, z oblaků kanuly krůpěje vod. 5 Hory se zapotácely před Hospodinem, Bohem ze Sínaje, před Hospodinem, Bohem Izraele. 6 Ve dnech Šamgara, syna Anatova, ve dnech Jáeliných byly opuštěny stezky. Kdo se vydávali na cesty, vydávali se po stezkách křivolakých. 7 Opuštěn byl venkov, pusto bylo v Izraeli, až jsem povstala já, Debóra, povstala jsem jako matka v Izraeli. 8 Kdykoli si lid volil nové bohy, rozpoutal se v branách boj; ale ukázal se štít nebo kopí mezi čtyřiceti tisíci v Izraeli? 9 Mé srdce je s těmi, kdo třímají v Izraeli palcát, při dobrovolnících v lidu; dobrořečte Hospodinu! 10 Vy, kteří jezdíte na bělavých oslicích, kdo sedáváte na kobercích, kdo se ubíráte cestou, rozvažujte! 11 Vzdáleni hluku střelců, mezi napajedly, tam ať opěvují spravedlivé činy Hospodina, spravedlivé činy jeho vojevůdce v Izraeli, když lid Hospodinův sestoupil k branám. 12 Procitni, procitni, Debóro, procitni, procitni, píseň pěj! Povstaň, Báraku, odveď své zajatce, synu Abínoamův! 13 Tehdy ten z lidu, kdo vyvázl, pošlapal urozené; Hospodin mi dal pošlapat bohatýry. 14 Z Efrajima ti, kdo z něho vzešli, bojovali s Amálekem, Benjamíne, za tebou táhly tvé zástupy, z Makíra sestoupili ti, kdo třímají palcát, ze Zabulóna ti, kdo nosí velitelskou hůl. 15 Isacharští velmožové šli s Debórou, Isachar hned za Bárakem, vyslán do doliny, šel mu v patách. Avšak u potoků Rúbenových bylo velké zasedání. 16 Proč jsi zůstal sedět mezi ohradami? Abys naslouchal, jak svolávají stáda? U potoků Rúbenových bylo velké rokování. 17 Gileád si zůstal za Jordánem. A proč Dan pobývá jako host na lodích? Ašer se usadil na pobřeží moře, při svých zálivech si zůstal. 18 Zabulón je lid, který dokázal nasadit svůj život, rovněž Neftalí na výšinách pole. 19 Přišli králové a bojovali, tehdy bojovali kenaanští králové v Taanaku, při Vodách megidských, stříbra se však nezmocnili. 20 Z nebes bojovaly hvězdy, bojovaly ze svých drah se Síserou. 21 Potok Kíšon odplavil ty krále, potok prastarý, ten potok Kíšon. Jen je mocně pošlapej, má duše! 22 Tehdy dupala kopyta koní, stateční cválali ostrým tryskem. 23 Proklejte Meróz, velí Hospodinův posel, uvalte na jeho obyvatele kletbu: Nepřišli na pomoc Hospodinu, na pomoc Hospodinu proti bohatýrům. 24 Požehnána buď nad jiné ženy Jáel, žena Kénijce Chebera, nad jiné ženy ve stanech buď požehnána! 25 Požádal o vodu, poskytla mléko, v koflíku urozených podala smetanu. 26 Rukou chopila stanový kolík, pravicí pádné kladivo, udeřila Síseru, roztříštila mu hlavu, probodla a prorazila jeho spánky. 27 Klesl jí k nohám, padl, zůstal ležet, k nohám jí klesl, padl; tam klesl a padl zabitý. 28 Síserova matka vyhlížela z okna, naříkala za okenní mříží: „Proč tak dlouho nepřijíždí jeho vůz? Proč mešká hřmot jeho vozby?“ 29 Odpověděly jí nejmoudřejší z jejích kněžen a ona si teď opakuje jejich slova: 30 „Určitě získali a rozdělují kořist, jednu dvě zajatkyně každému hrdinovi, kořist pro Síseru – pestré šaty, kořist, pestré šaty, jeden dva pestré šátky na krk co kořist.“ 31 Tak ať zhynou všichni tvoji nepřátelé, Hospodine! Ale ti, kdo jej milují, budou jako slunce vycházející v plné síle. – Země žila v míru po čtyřicet let.