1Chlouba výšin je jasná obloha – jak slavná podívaná jsou nebesa!2Slunce, když vychází, už za úsvitu hlásá: dílo Nejvyššího, podivuhodná krása!3V poledne vysušuje celý kraj – kdo jeho žáru odolá?4Člověk rozdmýchává pec, aby ji rozžhavil, slunce však rozpaluje kopce třikrát víc. Jeho ohnivým dechem se vzduch tetelí, zář jeho paprsků oslepuje oči.5Veliký je Hospodin, který stvořil slunce, a to na jeho povel spěchá po své dráze.6Měsíc je všude v pravou chvíli, ukazuje čas, je věčným znamením.[1]7Měsíc vyznačuje doby pravidelných slavností:[2] když dospěje k úplňku, ubývá jeho svit,8a než uplyne „měsíc“ (to proto se tak jmenuje), zas podivuhodně doroste. Jako korouhev vojsku vysoko nahoře září na klenbě nebeské.9Hvězdy svou slávou krášlí nebesa, ozdobně září na Hospodinových výšinách.10Na povel Svatého se staví na místa, nikdy neochabují, když drží stráž.11Pohleď na duhu a jejího Stvořitele chval – jak nesmírně krásný je její jas!12Obloukem své slávy objímá nebesa – Nejvyšší ji napjal vlastníma rukama!
Divy přírody
13Na jeho rozkaz padá sníh, jeho rozhodnutím blesky šlehají.14Když se otevřou dveře jeho pokladnic, mraky se odtud jak ptáci rozletí.15Svou velikou mocí hromadí mraky a ty pak rozbíjí v lední tříšť.16a když se ukáže, chvějí se hory. Na jeho přání se zvedá jižní vítr,17Hlas jeho hromu otřásá zemí, stejně i vichřice a prudký severák.[3]18Sněhové vločky sype jak třepetavé ptáčky, jako když se snášejí hejna kobylek; bělostně září, až oči přecházejí, nad jejich chumelením se tají dech!19Jinovatkou jako by solil zem, její střípky se ježí v námraze.20Studený severák zaduje a na vodě ztvrdne led – rozprostře se po každé hladině a pokryje vodu krunýřem.21Polyká hory a rozpaluje pouště, svým žárem hubí všechnu zeleň.22Potom zas mlha vše rychle uzdraví a rosa po vedru přinese osvěžení.23Hospodin svou myšlenkou zkrotil mořské hlubiny a zasadil v nich ostrovy.24Lodníci vyprávějí o nebezpečích na moři a my jen žasneme nad jejich zprávami:25Jsou tam zvláštní a divná stvoření, rozmanití živočichové a mořské obludy.26Díky Bohu jeho posel k cíli dorazí, díky jeho slovu vše drží pospolu.
On je všechno
27Dalo by se toho ještě říci mnoho, a stejně by to nestačilo, závěrem zbývá říci jen: On je všechno!28Kde najdeme sílu, jak ho oslavit? On přesahuje vše, co učinil!29Hrozný je Hospodin a nesmírně veliký, jeho moc budí zděšení.30Oslavujte Hospodina, vyvyšujte jej, jak umíte, on to vše ale stejně přesáhne. Vyvyšujte ho bez ustání ze všech sil, stejně to ale nestačí.31Kdo ho kdy viděl, aby jej vylíčil?[4] Kdo ho umí velebit, jak náleží?32Ještě je mnoho tajemství a větších než tato, vždyť z jeho díla jsme zahlédli jen málo.33Hospodin stvořil všechno a zbožným daroval moudrost.
Sírachovec 43
Český ekumenický překlad
1Chloubou výšin je čistá obloha, pohled na nebe je slavná podívaná. 2Slunce, jak se ukáže, vyhlašuje už při rozbřesku, jakým podivuhodným nástrojem je toto dílo Nejvyššího. 3O polednách vypražuje krajinu, kdo obstojí před jeho žárem? 4Při pracích vyžadujících žár se rozdmýchává pec, slunce však je trojnásob žhavější, když rozpaluje hory. Vydechuje ohnivý žár, paprsky, které vyzařuje, oslepují oči. 5Velký je Hospodin, který je učinil, podle jeho slov pospíchá svou cestou. 6Také měsíc vždy v pravou chvíli určuje časy a je věčným znamením. 7Měsíc je znamením, pomocí něhož se stanoví svátky, od úplňku se zmenšuje, až docela zmizí. 8Jeho jménem je nazván i úsek času: měsíc. Podivuhodně roste a mění se, jako maják pro zástupy na výšině září na nebeské klenbě. 9Krásou nebe je nádhera hvězd, skvost třpytící se na výsostech Hospodinových. 10Podle slov Svatého, podle jeho příkazu budou věčně stát, na svých stanovištích se nikdy neunaví. 11Pohlédni na duhu a dobrořeč tomu, kdo ji vytvořil, je neobyčejně krásná ve svém lesku. 12Obepíná nebe v nádherném oblouku, ruce Nejvyššího ji napjaly. 13Z jeho rozkazu se rozpoutá sněhová metelice, sesílá rychlé blesky svého soudu. 14Proto se otevírají nebeské sklady a mraky z nich vylétají jako ptáci. 15Svou velkou mocí nakupí mraky, které se pak tříští v oblázky krupobití. 16Když se ukáže, třesou se hory, podle jeho vůle vane jižní vítr. 17Svým hromobitím krotí zemi, též bouřlivým severákem a větrnou smrští. 18Jako když se ptáci slétají k zemi, sype vločky sněhu, a ty usedají, jako by se snášela hejna kobylek. Jeho krásnou bělostí je oslněno oko a srdce žasne nad jeho přívalem. 19Zemi posypává jíním jako solí, to když zmrzne, je jak hroty jehel. 20Zavane chladný severní vítr a na vodě se utvoří led. Objeví se všude, kde se drží voda, a přikryje ji jako pancířem. 21Stráví hory, sežehne poušť, zelené osení zničí jako oheň. 22Rychlým lékem, který vše zahojí, je mlha: padne rosa a po vedru přinese osvěžení. 23Mocí svého rozhodnutí zkrotil Bůh propastnou tůni a zasadil do ní ostrovy. 24Mořeplavci vypravují o moři a jeho nebezpečích, k ohromení všech, kdo to na vlastní uši slyší. 25Žijí tam neuvěřitelní a podivní tvorové, nejrůznější druhy živočichů a obrovští vodní netvoři. 26Jen s Boží pomocí dopluje k cíli ten, koho on poslal, jen jeho slovem to všechno tvoří řád. 27Mnohé by se ještě dalo povědět, a přesto bychom nedošli ke konci. Souhrnně řečeno: To vše je on. 28Kde najdeme sílu, abychom ho oslavovali? Vždyť on je větší než všechna jeho díla. 29Hospodin budí bázeň, je převeliký, jeho moc je podivuhodná. 30Vy, kteří oslavujete Hospodina, vyvyšujte ho, jak jen to dovedete, on bude i tak větší než všechna slova chvály. Vy, kdo mu provoláváte slávu, přidejte na síle a neumdlévejte, vždyť v tom stejně neuděláte dost. 31Kdo ho viděl, aby o něm mohl vyprávět? Kdo ho bude velebit takového, jaký doopravdy je? 32Mnohá tajemství jsou ještě větší než tato, neboť jsme spatřili dosud málo z jeho skutků. 33Hospodin je tvůrcem všeho a zbožným dal moudrost.