Přihlaste se zdarma

Sírachovec 40

Bible, překlad 21. století



1 Každého člověka čeká těžká dřina, na Adamových dětech leží těžké jho ode dne, kdy vyjdou z matčina lůna, do dne, kdy se vrátí do země, matky všech. 2 Jejich srdce plní strach a starosti, mají předtuchu dne smrti. 3 Od toho, kdo sedí na skvostném trůnu, až po ubožáka v prachu a popelu, 4 od toho, který nosí purpur a korunu, až po toho, kdo chodí v pytlovině, všude jen hněv a závist, neklid a zmatek, strach ze smrti, zlost a svár. 5 Dokonce i v noci, když leží v posteli, člověka trápí jeho sny. 6 Odpočine si jen málo, nebo vůbec ne, i ve spánku je bdělý jako za bílého dne; děsí ho představy v jeho mysli, jako by právě utíkal z bitvy. 7 V nejvyšší nouzi pak procitá, překvapen, že se není čeho bát. 8 Tak je tomu u všech tvorů od člověka po zvíře, pro hříšníky to však platí sedminásobně: 9 Smrt a krev, svár a meč, neštěstí a hlad, zkáza a bič. 10 To vše čeká na bezbožné a kvůli nim také došlo k potopě. 11 Všechno na zemi se vrací do země, tak jako všechna voda proudí do moře.[1] 



12 Všechny úplatky a křivdy jednou zmizí, ale věrnost vytrvá navěky. 13 Nepoctivé bohatství vyschne jako řeka a odezní jako hrom, co zaburácí v bouři. 14 Štědrý člověk má důvod k radosti, zločinci ale míří do záhuby. 15 Potomci bezbožných nemají mnoho ratolestí, jsou jako nečisté kořeny na holé skále, 16 jako rákosí kdekoli u vody na březích řeky, co usychá[2] dřív, než všechny byliny. 17 Dobročinnost je jako rajská zahrada a almužna zůstává navěky. 18 Samostatnost a pracovitost přináší sladký život, ale najít poklad je nad to obojí. 19 Mít děti a založit město – tím si člověk dělá jméno,[3] ale najít moudrost je nad to obojí. Dobytek a zahrady činí člověka úspěšným, ale výtečná žena je nad to obojí. 20 Víno a hudba potěšují srdce, ale láska k moudrosti je nad to obojí. 21 Flétna a loutna zpříjemňují píseň, ale příjemný hlas je nad to obojí. 22 Oko touží po kráse a půvabu, ale rašící osení je nad to obojí. 23 Přítel nebo druh přijdou vždycky vhod, ale žena s rozumem[4] je nad to obojí. 24 Příbuzní a pomocníci zachrání v těžké chvíli, ale almužna je nad to obojí.[5] 25 Zlato a stříbro zajistí dobré postavení, ale dobrá rada je nad to obojí. 26 Bohatství a síla pozvednou sebevědomí, ale úcta k Hospodinu je nad to obojí. Úcta k Hospodinu nepůsobí škodu, kdo ji má, nemusí hledat oporu. 27 Úcta k Hospodinu je jako rajská zahrada – zaštítí lépe než jakákoli sláva. 



28 Nežij, chlapče, jako žebrák; je lepší umřít nežli žebrat! 29 Když člověk šilhá po cizím stole, jeho živoření ani není životem. Jíst cizí jídlo, to poskvrňuje nitro; moudrý a vychovaný si dá pozor. 30 Žebrota je sladká v ústech nestydy, v břiše se mu ale jak oheň rozpálí. 

© 2009, 2015, 2017, 2020 Biblion, z.s.
Version 2020.2.28

Sírachovec 40

Český ekumenický překlad



1 Každému člověku je určena tvrdá lopota. Těžké jho leží na Adamových synech ode dne, kdy vycházejí z lůna své matky, až do dne, kdy se navracejí do lůna matky všech.  2 Trápí je předtuchy a v jejich srdci je bázeň, obírají se čekáním na den svého skonu.  3 Od toho, kdo sedí na slavném trůnu, až po toho, kdo se plazí v prachu a popelu,  4 od toho, kdo nosí purpurový plášť a korunu, až po toho, kdo se obléká do režného plátna: všude jen hněv a závist, soužení a neklid, strach ze smrti, prchlivost a rozbroje.  5 I když člověk spí na lůžku, noční sen mu obluzuje vědomí znovu tím vším.  6 Maličko, téměř vůbec si neodpočine; i ve spánku je jako za bílého dne pronásledován přízraky své fantazie jako někdo, kdo utekl z bitvy.  7 Když je v nouzi nejvyšší, procitne a diví se pak, že není čeho se bát.  8 Tak je tomu s každým tvorem, od člověka až po dobytek, ale na hříšného to dolehne sedmkrát.  9 Smrt a krev, rozbroje a meč, pohromy, hlad, zkáza a bič.  10 To vše bylo určeno svévolníkům, kvůli nim nastala potopa.  11 Všechno, co je ze země, do země se vrací, a co je z vod, jde zpět do moře.  



12 Každý úplatek a každé bezpráví pominou, ale věrnost bude trvat navěky.  13 Bohatství nespravedlivých vyschne jako bystřina a dozní v dešti jako mohutné zahřmění.  14 Kdo štědře otvírá ruce, bude mít důvod k radosti, kdo přestupují Zákon, nakonec zahynou.  15 Potomci svévolníků nemají mnoho ratolestí, jsou jako nečisté kořeny na strmých skalách.  16 Sítiny všude u vody a na břehu řeky se vytrhávají dřív než kterákoli jiná tráva.  17 Dobrodiní je jako požehnaná zahrada a milosrdenství trvá na věky.  18 Život toho, kdo může v spokojenosti a úspěšně pracovat, je sladký, ale víc než to obojí má ten, kdo najde poklad.  19 Děti a budování města získají člověku nepomíjející jméno, ale nad to obojí je ceněna bezúhonná žena.  20 Víno a hudba obveselují srdce, ale nad to obojí je láska k moudrosti.  21 Píšťala a harfa zpříjemňují zpěv, ale nad to obojí je příjemná řeč.  22 Oko touží po půvabu a kráse, ale nad to obojí je zeleně rašící osení.  23 Přítel nebo druh je vítán v kterýkoli čas, ale nad to obojí je soužití ženy s mužem.  24 Bratři a pomocníci mohou podepřít v čas soužení, ale nad to obojí přinesou záchranu skutky milosrdenství.  25 Zlato a stříbro postaví na nohy, ale nad to obojí váží dobrá rada.  26 Majetek a síla pozdvihují srdce, ale nad to obojí je bázeň před Hospodinem. Bázeň před Hospodinem nepřináší škodu, a kdo ji má, nemusí hledat pomoc.  27 Bázeň před Hospodinem je jako požehnaná zahrada, ochraňuje člověka lépe než všechno bohatství.  28 Synu, neveď žebravý život; lépe zemřít než žebrat.  29 Život člověka, který hledí na cizí stůl, nelze považovat za pravý život. Zneuctí svou duši cizími pokrmy; proto muž zkušený a ukázněný se jich bude chránit.  30 V ústech nestydatého zní žebrání sladce, ale v jeho nitru hoří jako oheň.