1Bylo to dva dny před Velikonocemi a Svátkem nekvašených chlebů. Vrchní kněží se znalci Písma hledali způsob, jak by se ho lstí zmocnili a zabili ho.2Říkali si totiž: „O svátcích ne, aby mezi lidmi nevypuklo povstání.“3Když pak byl Ježíš v Betanii a stoloval v domě Šimona Malomocného, přišla žena s alabastrovou nádobkou velmi drahé masti z pravého nardu. A když tu nádobku rozbila a vylila na jeho hlavu,4někteří se rozhořčili: „K čemu taková ztráta?5Ta mast se mohla prodat aspoň za tři sta denárů![1] Mohlo se to rozdat chudým!“ A hubovali ji.6Ježíš jim ale řekl: „Nechte ji. Proč ji trápíte? Udělala pro mě něco krásného.7Chudé tu budete mít vždycky[2] a můžete jim pomáhat, kdykoli budete chtít; mě ale vždycky mít nebudete.8Ona udělala, co mohla. Předem pomazala mé tělo k pohřbu.9Amen, říkám vám, že kdekoli na celém světě bude kázáno evangelium, bude se mluvit také o tom, co udělala ona, na její památku.“10Jeden z Dvanácti – jmenoval se Jidáš Iškariotský – tehdy odešel k vrchním kněžím, aby jim ho zradil.11Když to uslyšeli, zaradovali se a slíbili, že mu dají peníze. Začal tedy hledat příležitost, jak by jim ho vydal.
Poslední večeře
12Prvního dne Svátku nekvašených chlebů, kdy se obětuje velikonoční beránek, se ho učedníci zeptali: „Kam ti máme jít připravit k jídlu velikonočního beránka?“13Poslal tedy dva ze svých učedníků a řekl jim: „Jděte do města. Tam vás potká muž nesoucí džbán vody. Jděte za ním.14Kam vejde, tam řekněte hospodáři: ‚Mistr se ptá: Kde je místnost, v níž bych se svými učedníky pojedl beránka?‘15On vám ukáže velikou horní místnost, prostřenou a připravenou. Tam nám připravte večeři.“16Učedníci tedy odešli, a když přišli do města, našli všechno tak, jak jim řekl, a připravili beránka.17Večer pak přišel Ježíš se Dvanácti.18Když byli za stolem, Ježíš uprostřed jídla řekl: „Amen, říkám vám, že jeden z vás, kdo jí se mnou, mě zradí.“19Zdrceni se jeden po druhém začali ptát: „Snad ne já?“20„Je to jeden ze Dvanácti,“ řekl jim, „ten, který se mnou namáčí ruku do mísy.21Syn člověka sice odchází, jak je o něm psáno, ale běda tomu, kdo Syna člověka zrazuje. Bylo by pro něj lepší, kdyby se vůbec nenarodil.“22Když jedli, vzal chléb, požehnal, lámal a dal jim ho se slovy: „Vezměte, to je mé tělo.“23Potom vzal kalich, vzdal díky, podal jim ho a pili z něj všichni.24Tehdy jim řekl: „To je má krev nové[3] smlouvy, která se prolévá za mnohé.25Amen, říkám vám, že už neokusím plod vinné révy až do dne, kdy ho budu pít nový v Božím království.“26A když zazpívali žalm, vyšli na Olivetskou horu.
Getsemane
27Tehdy jim Ježíš řekl: „Všichni ode mě odpadnete. Je přece psáno: ‚Budu bít pastýře a ovce se rozprchnou.‘[4]28Ale až vstanu z mrtvých, předejdu vás do Galileje.“29„I kdyby všichni odpadli,“ prohlásil Petr, „já nikdy!“30Ježíš mu odpověděl: „Amen, říkám ti, že ještě dnes v noci, dříve než dvakrát zakokrhá kohout, mě třikrát zapřeš.“31On se ale dušoval: „I kdybych měl s tebou zemřít, nikdy tě nezapřu!“ A podobně mluvili i všichni ostatní.32Když pak přišli na místo zvané Getsemane, řekl svým učedníkům: „Posaďte se tu, než se pomodlím.“33Vzal s sebou Petra, Jakuba a Jana a vtom na něj začala padat hrůza a tíha.34Řekl jim: „Je mi úzko až k smrti. Zůstaňte tu a bděte.“35Kousek poodešel, padl na zem a modlil se, aby ho, je-li to možné, ta hodina minula.36Tehdy řekl: „Abba,[5] Otče, pro tebe je možné všechno. Odejmi ode mě tento kalich! Ať se však nestane má vůle, ale tvá.“37Když se pak vrátil, zjistil, že spí. „Šimone, ty spíš?“ řekl Petrovi. „Nemohl jsi bdít ani hodinu?38Bděte a modlete se, abyste nepodlehli pokušení. Duch je odhodlaný, ale tělo malátné.“39Znovu odešel a modlil se týmiž slovy.40Když se vrátil, zjistil, že zase spí. Víčka jim ztěžkla únavou. Nevěděli, co mu na to říci.41Když se pak vrátil potřetí, řekl jim: „Ještě pořád spíte a odpočíváte? Dost už! Pohleďte, přišla chvíle, kdy je Syn člověka vydáván do rukou hříšníků.42Vstávejte, pojďme! Můj zrádce už je blízko.“43Ještě to ani nedořekl, když vtom přišel Jidáš, jeden ze Dvanácti, a s ním zástup s meči a holemi, poslaný od vrchních kněží, znalců Písma a starších.44Jeho zrádce s nimi měl smluvené znamení: „Je to ten, kterého políbím. Chopte se ho a veďte ho opatrně.“45Jakmile přišel, hned přistoupil k němu a políbil ho se slovy: „Rabbi!“[6]46V tu chvíli se na něj vrhli a zajali ho.47Jeden z těch, kdo stáli kolem něj, vytasil meč, zasáhl veleknězova sluhu a usekl mu ucho.48Ježíš jim řekl: „Jsem snad zločinec, že jste se mě vypravili zatknout s meči a holemi?49Když jsem s vámi denně býval v chrámu a učil, nezatkli jste mě. Ať se však naplní Písma!“50Tehdy ho všichni opustili a utekli.51Jeden mladík ho ale následoval oblečen jen kusem plátna na holém těle. Chytili ho,52ale on tam to plátno nechal a utekl nahý.
Před Veleradou
53Ježíše pak odvedli k veleknězi, kde se sešli všichni vrchní kněží i starší a znalci Písma.54Petr ho ale zpovzdálí následoval až dovnitř na veleknězův dvůr. Tam si sedl mezi sluhy a ohříval se u ohně.55Vrchní kněží s celou Veleradou pak proti Ježíši hledali svědectví, aby ho mohli odsoudit k smrti, ale nic nenacházeli.56Mnozí sice proti němu křivě svědčili, ale jejich svědectví se neshodovala.57Nějací lidé pak vstali a křivě proti němu svědčili:58„Slyšeli jsme ho říci: ‚Zbořím tento chrám udělaný rukama a za tři dny postavím jiný, neudělaný rukama.‘“59Ale ani tak se jejich svědectví neshodovala.60Nato se přede všemi postavil velekněz a tázal se Ježíše: „Nic neodpovíš na jejich svědectví?“61On ale mlčel a nic neodpovídal. Nakonec se ho velekněz zeptal: „Jsi Mesiáš, Syn Požehnaného?“62„Jsem,“ řekl Ježíš. „A vy uvidíte Syna člověka sedět po pravici Moci a přicházet s nebeskými oblaky.“[7]63Tehdy si velekněz roztrhl roucho a zvolal: „K čemu ještě potřebujeme svědky?64Slyšeli jste rouhání! Co o tom soudíte?“ A všichni rozhodli, že zaslouží smrt.65Někteří po něm začali plivat. Zahalili mu tvář, bili ho pěstmi a říkali: „Prorokuj!“ A sluhové ho tloukli holemi.
Neznám ho!
66Petr byl zatím dole na dvoře. Přišla tam jedna z veleknězových služek,67a když si všimla Petra, jak se ohřívá, podívala se na něj a řekla: „Ty jsi byl také s tím Ježíšem z Nazaretu.“68On to ale zapřel: „Nerozumím. Nevím, o čem mluvíš!“ Vyšel ven před dvůr a vtom zakokrhal kohout.[8]69Potom ho ta služka uviděla znovu a začala říkat kolemstojícím: „Je to jeden z nich!“70On to ale znovu zapíral. Po malé chvíli se kolemstojící znovu obrátili na Petra: „Určitě jsi jeden z nich. Vždyť jsi Galilejec!“71Tehdy se začal zaklínat a přísahat: „Člověka, o kterém mluvíte, neznám!“72A vtom podruhé zakokrhal kohout. Petr si vzpomněl na Ježíšova slova: „Než kohout dvakrát zakokrhá, třikrát mě zapřeš“ a propukl v pláč.
Marek 14
Český ekumenický překlad
— Rozhodnutí velekněží
1 Bylo dva dny před Velikonocemi, svátkem nekvašených chlebů. Velekněží a zákoníci přemýšleli, jak by se Ježíše lstí zmocnili a zabili ho.2 Říkali: „Jen ne při svátečním shromáždění, aby se lid nevzbouřil.“
— Pomazání v Betanii
3 Když byl v Betanii v domě Šimona Malomocného a seděl u stolu, přišla žena, která měla alabastrovou nádobku pravého vzácného oleje z nardu. Rozbila ji a olej vylila na jeho hlavu.4 Někteří se hněvali: „Nač ta ztráta oleje?5 Mohl se prodat za víc než tři sta denárů a ty se mohly dát chudým.“ A osopili se na ni.6 Ježíš však řekl: „Nechte ji! Proč ji trápíte? Vykonala na mně dobrý skutek.7 Vždyť chudé máte stále kolem sebe, a kdykoli chcete, můžete jim činit dobře; mne však nemáte stále.8 Ona učinila, co měla; už napřed pomazala mé tělo k pohřbu.9 Amen, pravím vám, všude po celém světě, kde bude kázáno evangelium, bude se mluvit na její památku také o tom, co ona učinila.“
— Úmluva Jidáše a velekněží
10 Jidáš Iškariotský, jeden z Dvanácti, odešel k velekněžím, aby jim ho zradil.11 Ti se zaradovali, když to slyšeli, a slíbili mu peníze. I hledal vhodnou příležitost, jak by jim ho vydal.
— Příprava velikonoční večeře
12 Prvního dne nekvašených chlebů, když se zabíjel velikonoční beránek, řekli Ježíšovi jeho učedníci: „Kde chceš, abychom ti připravili velikonoční večeři?“13Poslal dva ze svých učedníků a řekl jim: „Jděte do města a potká vás člověk, který nese džbán vody. Jděte za ním,14 a kam vejde, řekněte hospodáři: ‚Mistr vzkazuje: Kde je pro mne světnice, v níž bych jedl se svými učedníky velikonočního beránka?‘15 A on vám ukáže velkou horní místnost, zařízenou a připravenou; tam pro nás připravte večeři!“16 Učedníci šli, a když přišli do města, nalezli všecko, jak jim to řekl; a připravili velikonočního beránka.
— Označení zrádce
17 Večer přišel Ježíš s Dvanácti.18 A když byli u stolu a jedli, řekl: „Amen, pravím vám, že jeden z vás mě zradí, ten, který se mnou jí.“19 Zarmoutilo je to a začali se ho jeden po druhém ptát: „Snad ne já?“20 Řekl jim: „Jeden ze Dvanácti, který se mnou namáčí chléb v téže míse.21 Syn člověka odchází, jak je o něm psáno, ale běda tomu, který Syna člověka zrazuje. Pro toho by bylo lépe, kdyby se byl vůbec nenarodil.“
— Ustanovení večeře Páně
22 Když jedli, vzal chléb, požehnal, lámal a dával jim se slovy: „Vezměte, toto jest mé tělo.“23 Pak vzal kalich, vzdal díky, podal jim ho a pili z něho všichni.24 A řekl jim: „Toto jest má krev, která zpečeťuje smlouvu a prolévá se za mnohé.25 Amen, pravím vám, že nebudu již píti z plodu vinné révy až do toho dne, kdy budu pít nový kalich v Božím království.“
— Rozhovor cestou do Getsemane
26 Když zazpívali chvalozpěv, šli na Olivovou horu.27 Ježíš jim řekl: „Všichni ode mne odpadnete, neboť je psáno: ‚Budu bít pastýře a ovce se rozprchnou.‘28 Ale po svém vzkříšení vás předejdu do Galileje.“29Tu mu Petr řekl: „I kdyby všichni odpadli, já ne.“30 Ježíš mu odpověděl: „Amen, pravím tobě, že dnes, této noci, dřív než kohout dvakrát zakokrhá, právě ty mě třikrát zapřeš.“31 On však ještě horlivěji prohlašoval: „I kdybych měl spolu s tebou umřít, nezapřu tě.“ Tak mluvili všichni.
— Modlitba v Getsemane
32 Přišli na místo zvané Getsemane. Ježíš řekl svým učedníkům: „Počkejte tu, než se pomodlím.“33 Pak vzal s sebou Petra, Jakuba a Jana. Přepadla ho hrůza a úzkost.34 A řekl jim: „Má duše je smutná až k smrti. Zůstaňte zde a bděte!“35 Poodešel od nich, padl na zem a modlil se, aby ho, je-li možné, minula tato hodina.36 Řekl: „Abba, Otče, tobě je všecko možné; odejmi ode mne tento kalich, ale ne, co já chci, nýbrž co ty chceš.“37 Přišel k učedníkům a zastihl je ve spánku. Řekl Petrovi: „Šimone, ty spíš? Nedokázal jsi jedinou hodinu bdít?38 Bděte a modlete se, abyste neupadli do pokušení. Duch je odhodlán, ale tělo slabé.“39 Znovu odešel a modlil se stejnými slovy.40A když se vrátil, opět je zastihl spící; oči se jim zavíraly a nevěděli, co by mu odpověděli.41 Přišel potřetí a řekl jim: „Ještě spíte a odpočíváte? Už dost! Přišla hodina, hle, Syn člověka je vydáván do rukou hříšníků.42 Vstaňte, pojďme! Hle, přiblížil se ten, který mě zrazuje.“
— Zatčení
43 Ještě ani nedomluvil a přišel Jidáš, jeden z Dvanácti. Velekněží, zákoníci a starší s ním poslali zástup, ozbrojený meči a holemi.44 Jeho zrádce s nimi domluvil znamení. Řekl: „Kterého políbím, ten to je; toho zatkněte a pod dozorem odveďte.“45 Když Jidáš přišel, hned k Ježíšovi přistoupil a řekl: „Mistře!“ a políbil ho.46 Oni pak na něho vztáhli ruce a zmocnili se ho.47 Tu jeden z těch, kdo stáli kolem, tasil meč, zasáhl veleknězova sluhu a uťal mu ucho.48 Ale Ježíš jim řekl: „Vyšli jste na mne jako na povstalce s meči a holemi, abyste mě zajali.49 Denně jsem učíval u vás v chrámě a nezmocnili jste se mne. Ale je třeba, aby se naplnila Písma!“ 50 Všichni ho opustili a utekli.51 Šel za ním nějaký mladík, který měl na sobě jen kus plátna přes nahé tělo; toho chytili.52 On jim však nechal plátno v rukou a utekl.
— Ježíš před radou
53 Ježíše odvedli k veleknězi, kde se shromáždili nejvyšší kněží, starší a zákoníci.54 Petr šel zpovzdálí za Ježíšem až dovnitř do veleknězova dvora; seděl tam spolu se sluhy a ohříval se u ohně.55 Velekněží a celá rada hledali proti Ježíšovi svědectví, aby ho mohli odsoudit k smrti, ale nenalézali.56 Mnozí sice proti němu křivě svědčili, ale jejich svědectví se neshodovala.57 Někteří pak vystoupili a křivě proti němu svědčili:58 „Slyšeli jsme ho říkat: Já zbořím tento chrám udělaný rukama a ve třech dnech vystavím jiný, ne rukama udělaný.“59 Ale ani zde se jejich svědectví neshodovala.60 Tu velekněz vstal, postavil se uprostřed a otázal se Ježíše: „Nic neodpovídáš na to, co tihle proti tobě svědčí?“61 On však mlčel a nic neodpověděl. Opět se ho velekněz zeptal: „Jsi ty Mesiáš, Syn Požehnaného?“62 Ježíš řekl: „Já jsem. A uzříte Syna člověka sedět po pravici Všemohoucího a přicházet s oblaky nebeskými.“63 Tu velekněz roztrhl svá roucha a řekl: „Nač ještě potřebujeme svědky?64 Slyšeli jste rouhání. Co o tom soudíte?“ Oni pak všichni rozhodli, že je hoden smrti.65 Někteří na něj počali plivat, zakrývali mu obličej, bili ho po hlavě a říkali mu: „Prorokuj!“ A sluhové ho tloukli do tváře.
— Petrovo zapření
66 Když byl Petr dole v nádvoří, přišla jedna z veleknězových služek,67 a když uviděla Petra, jak se ohřívá, pohlédla na něj a řekla: „I ty jsi byl s tím Nazaretským Ježíšem!“68 On však zapřel: „O ničem nevím a vůbec nechápu, co říkáš.“ A vyšel ven do předního dvora. Vtom zakokrhal kohout.69 Ale služka ho uviděla a zase začala říkat těm, kdo stáli poblíž: „Ten člověk je z nich!“70 On však opět zapíral. A zakrátko zase ti, kdo stáli kolem, řekli Petrovi: „Jistě jsi z nich, vždyť jsi z Galileje!“71 On se však začal zaklínat a zapřísahat: „Neznám toho člověka, o němž mluvíte.“72 Vtom kohout zakokrhal podruhé. Tu se Petr rozpomněl na slova, která mu Ježíš řekl: „Dřív než kohout dvakrát zakokrhá, třikrát mě zapřeš.“ A dal se do pláče.