1Jen křič – kdo ti však odpoví? Ke komu z andělů se chceš obrátit?2Hlupáka zahubí rozhořčení, omezenec umře závistí.3Viděl jsem hlupáka zapustit kořeny, jeho dům ale náhle stihlo prokletí:4Jeho děti nepoznají žádné bezpečí, bez obhájce budou na soudu zdeptáni.5Jeho sklizeň mu spolkne hladový, i zprostřed trní ji uchvátí, jeho bohatství zhltnou žízniví.6Zlo totiž jen tak z prachu nevzchází, trápení ze země samo nepučí –7to přece člověk plodí trápení, tak jako jiskry vzhůru létají.8Já bych se raději k Bohu obrátil, jemu bych předložil svou při.9On koná věci veliké a tajemné, jeho zázraky jsou nesčetné.10Sesílá deště na zemi, potoky pouští po kraji.11Ponížené staví na místech vysokých, truchlícím dává bezpečí.12Hatí úmysly prohnaných, aby neuspěli se svou chytrostí.13On chytá chytráky v jejich vychytralosti, záměry zvrácených on podvrací.14Uprostřed dne tma je zachvátí, v poledne budou tápat jako za noci.15Před mečem jejich úst chudé zachrání, zachrání je z jejich mocného sevření.16Chudák má věru naději, že bude umlčeno násilí.17‚Jak blaze je člověku, jehož kárá Bůh! Trestu Všemohoucího se nezpěčuj!‘[1]18‚On udeří, však také ošetří, zraní, svou rukou však uzdraví.‘[2]19Vysvobodí tě ze šesti soužení, ani posedmé nestihne tě neštěstí.20V hladomoru zachrání tě před smrtí a z moci meče za války.21Před bičem jazyka budeš skryt, nebudeš se bát, když zhouba přichází.22Zhoubě i hladu se budeš smát, ani z divé zvěře nebudeš mít strach.23Budeš mít smlouvu i s kamením na poli, i divá zvěř se s tebou bude přátelit.24Ve svém příbytku poznáš, co je klid, přehlédneš své statky – nebude chybět nic.25Poznáš, co je to mít mnohé potomky: Tvých ratolestí bude jak trávy na zemi.26Ke hrobu dojdeš plný sil jako při sklizni snop obilí.27Na to jsme přišli a tak to je. Vyslechni to a pouč se!“
Jób 5
Český ekumenický překlad
— Podivuhodné cesty Boží
1Jen si volej, odpoví ti někdo? Na koho ze svatých se obrátíš? 2 Pošetilce zabíjí vztek, žárlivost usmrcuje prostoduché. 3 Viděl jsem, jak pošetilec zakořenil, vím však, že jeho příbytek propadne zatracení, 4 jeho synům záchrana se vzdálí, v bráně budou zdeptáni, nevysvobodí je nikdo. 5 Hladový sní jeho sklizeň, i z trní si ji vezme, žízniví po jeho majetku baží. 6 Ničemnost přec nevzchází z prachu, trápení neklíčí z půdy, 7 člověk je však zrozen pro trápení a jiskry, aby létaly vzhůru. 8 Spíše bych se dotazoval Boha, svoji záležitost předložil bych Bohu, 9 který dělá věci veliké a nevyzpytatelné, nesčíslné divy: 10 Dává zemi déšť, polím sesílá vláhu, 11 ponížené staví na vysoké místo, zarmoucení docházejí spásy; 12 chytrákům však hatí plány, aby jejich ruce neprovedly to, čeho jsou schopni; 13 moudré jejich chytrostí dovede lapit, takže záměr potměšilců nadobro se zvrtne: 14 ve dne s temnotou se střetávají, v pravé poledne tápou jak v noci; 15 ubožáka od meče zachraňuje, z jejich úst a z jejich pevné ruky; 16 a tak nuzný má naději, ale podlost musí zavřít ústa.
— Zaslíbení nového blaha
17 Věru, blaze člověku, jehož Bůh trestá; kázeň Všemocného neodmítej. 18 On působí bolest, ale též obváže rány, co rozdrtí, vyléčí svou rukou. 19 Z šesti soužení tě vysvobodí, v sedmi nezasáhne tě nic zlého, 20 vykoupí tě ze smrti v čas hladu a za války z moci meče, 21 před bičem jazyka budeš ukryt, nebudeš se bát, až přijde zhouba, 22 vysměješ se zhoubě, hladomoru; a neboj se zemské zvěře, 23 vždyť budeš mít smlouvu s kamením na poli a polní zvěř bude žít pokojně s tebou, 24 shledáš, že je pokoj ve tvém stanu, dohlédneš-li na svůj příbytek, neshledáš hříchu, 25 shledáš, že tvé potomstvo je četné, tvoji potomci že jsou jak bylina země, 26 do hrobu sestoupíš ve zralosti, jako se sváží požaté obilí ve svůj čas. 27 Hle, toto jsme vyzpytovali, tak je tomu. Poslechni a sám to poznáš.“