1A Elihu pokračoval dál:2„Měj se mnou trochu strpení a povím ti, co lze v Boží prospěch ještě říct.3Z veliké dálky přináším poznání, svého Stvořitele tu obhájím.4Má slova opravdu nejsou žádné lži, máš tu člověka skvělých znalostí.5Hle, Bůh je mocný a není váhavý, je mocný a v srdci rozhodný.6Ničemy jistě nenechává žít, k právu pomáhá ubohým.7Neodvrací zrak od poctivých, na trůn je s králi posadí, aby je povýšil až navěky.8Jsou-li však spoutáni řetězy, v provazech bídy jsou-li chyceni,9tehdy jim ukazuje, co provedli, čím se provinili a jak zpyšněli.10Otevírá jim uši, aby je poučil, říká jim, že se mají od zla odvrátit.11Pokud poslechnou a budou mu sloužit, dožijí své dny ve štěstí, svá léta v samé radosti.12Pokud však neposlechnou, zahubí je šíp, zahynou vlastní nevědomostí.13Bezbožní ve svém srdci hněv si střádají, o pomoc nevolají ani spoutáni řetězy.14Uprostřed mládí proto zmírají, končí svůj život mezi smilníky.15Bůh zachraňuje ubohé jejich bídami, otevírá jim uši soužením.16Ano, i tebe zve zprostřed úzkosti do nekonečné svobody, ke stolu obtíženému jídlem nejlepším.17Ty jsi však obtížen soudem ničemných, soud a spravedlnost se tě zmocňují!18Pozor, ať se nedáš zlákat hojností, ať tě nesvádějí veliké úplatky.19Myslíš, že ti bohatství pomůže z úzkosti, ať už se snažíš sebevíc?20Nedychti po noci, kdy lidé mizí ze svých míst.21Neopovažuj se ke zlu obrátit, i když se ti líbí víc než strádání!22Hle, Bůh je ve své moci vznešený. Který učitel je mu podobný?23Kdo mu může vytknout jeho způsoby? Kdo mu smí říci: ‚Pácháš bezpráví‘?24Pamatuj, že jeho dílo musíš velebit; lidé je oslavují svými písněmi.25Všichni smrtelníci to dílo spatřují, člověk je vidí aspoň zpovzdálí.26Hle, Bůh je veliký nad naše chápání, jeho léta nelze ani vypočíst!27On z moře vynáší kapky do výšky, aby se v jeho mlze na déšť srážely,28aby se pak z mraků proudem valily a skrápěly lidstvo v hojnosti.29Což někdo rozumí, jak se mračna stahují a jak z jeho stanu hřmí?30Hle, jak kolem sebe šíří blesky, jak jimi pokrývá mořské hlubiny!31Takovým způsobem spravuje národy, takto jim opatřuje pokrm v hojnosti.32Ve svých dlaních svírá blesky, velí jim zasáhnout jejich cíl.33Vypovídá o něm jeho burácení – on bouří hněvem proti bezpráví!“
Jób 36
Český ekumenický překlad
ČTVRTÁ ŘEČ ELÍHÚOVA - — Bůh člověka vychovává
1 Elíhú dále pokračoval slovy: 2 „Měj se mnou trochu trpělivosti a sdělím ti, že ještě mám o Bohu co říci. 3 Začnu se svým věděním zdaleka a přiznám svému Učiniteli spravedlnost, 4 neboť opravdu má slova nejsou klam; před tebou je člověk dokonalých vědomostí. 5 Hle, Bůh je úctyhodný, nezavrhne bez příčiny, je úctyhodný silou i srdcem. 6 Nenechá naživu svévolníka, ale utištěným dopomůže k právu. 7 Od spravedlivého neodvrací zrak; s králi je na trůn dosazuje navždy a jsou vyvýšeni. 8 Jsou-li však spoutáni řetězy, chyceni do provazů utrpení, 9 oznamuje jim, čeho se dopustili, že se rozbujela jejich přestoupení, 10 otvírá jim ucho pro napomenutí a vyzývá je, aby se odvrátili od ničemností. 11 Poslechnou-li, budou-li mu sloužit, dokončí své dny v pohodě a v rozkoších svá léta. 12 Neposlechnou-li, sejdou hubící střelou a zahynou pro svou nerozvážnost. 13 Kdo jsou rouhavého srdce, přispívají k hněvu, nevolají o pomoc, ani když je spoutá. 14 Proto zemře jejich duše v mládí a jejich život skončí se zasvěcenci smilstva. 15 Utištěného zachrání skrze jeho utrpení, otevře mu ucho skrze útlak.
— Kdo je podobný Bohu?
16 To on tě odláká z jícnu soužení; abys měl kolem volný prostor, bez stísněnosti, a poklidný stůl plný tučnosti. 17 Chceš-li se svévolně přít, pře tě přivede před soud. 18 Ať tě rozhořčení nezláká k tleskání a velké výkupné ať tě nesvede z cesty. 19 Vytrhne tě volání o pomoc, když se soužíš a napínáš všechnu svou sílu? 20 Nedychti po noci, která odvede národy z jejich míst. 21 Bedlivě dbej, aby ses neobracel k ničemnosti a nevolil ji raději než utrpení. 22 Hle, jak nedostupný je Bůh ve své síle! Kdo je učitel podobný jemu? 23 Kdo smí dohlížet na jeho cestu? Kdo smí říci: ‚Jednáš podle?‘ 24 Pamatuj, že máš vyvyšovat jeho dílo, jež lidé opěvují. 25 Všichni lidé je vyhlížejí, avšak člověk přihlíží jen zdáli.
— Hymnus na Boží vznešenost
26 Hle, Bůh je vyvýšený, nad naše poznání, počet jeho let je nevyzpytatelný. 27 Přitahuje vodní kapky, padají jako déšť a v jeho záplavu se mění, 28 když se z mračen valí proudy a hojně skrápějí člověka. 29 Rozumí někdo rozprostření mraků, hromobití v jeho stánku? 30 Hle, nad tím rozprostírá světlo a přikrývá kořeny moře. 31 Povede při s lidmi ten, jenž dává hojný pokrm. 32 Dlaněmi se chápe světla blesků, přikazuje jim zasáhnout útočníka. 33 Ohlašuje ho jeho hromový hlahol, dokonce i stádo ohlašuje jeho příchod.