1To vše už jsem viděl očima, slyšel ušima a rozpoznal.2Co víte vy, to také vím a nejsem v ničem za vámi.3Teď chci se Všemohoucím promluvit, s Bohem chci projednat svou při.4Vy mě jen špiníte samou lží, všichni jste šarlatáni, a ne lékaři.5Kdybyste aspoň konečně umlkli, vzbudili byste dojem moudrosti!6Moji námitku teď tedy poslyšte, věnujte pozornost mým stížnostem.7To kvůli Bohu mluvíte tak podle? To kvůli němu řečníte falešně?8Chcete snad nadržovat jemu? Chcete snad dělat obhájce Bohu?9Dopadnete dobře, až vás prozkoumá? Oklamete ho, jako klamete člověka?10Budete-li někomu tajně nadržovat, copak vás tvrdě neztrestá?11Jeho vznešenosti nebojíte se, nepadá na vás jeho děs?12Ta vaše moudra jsou slepená z popela, vaše odpovědi jsou hlína splácaná!13Mlčte, teď promluvit chci já, pak ať se stane, co má se stát.14Proč kůži na trh nosit chci a vlastní život nasadit?15I kdyby mě zabil, i kdybych neměl naději, své cesty chci před ním obhájit.16Jedině tak bych se mohl zachránit – vždyť před něj nepřijde žádný bezbožník!17Dobře poslouchejte, co tu vypovím, můj výklad ať vám v uších zní.18Teď jsem připraven vést svou při vědom si toho, že jsem nevinný.19Kdo se to bude se mnou přít? Chci zemřít, když mě umlčí!20Žádám tě, Bože, jenom o dvojí, ať se před tebou skrývat nemusím:21Svou ruku ode mě odtáhni, ať nejsem zastrašen tvými hrůzami.22Potom mě vyzvi, ať se obhájím, anebo začnu mluvit a ty mi odpovíš.23Kolik mám hříchů, kolik vin? Ukaž mi můj zločin a můj hřích!24Proč skrýváš svoji tvář? Proč mě za protivníka pokládáš?25List větrem zmítaný chceš vyděsit, za suchou plevou chceš se hnát,26že na mě sepisuješ hořké žaloby a hříchy mládí že mi přičítáš?27Nohy mi svíráš do klády, na každém kroku na mě dohlížíš, značíš si moje šlápoty!28Člověk se rozpadá jak něco shnilého, jako když roucho žere mol.
Jób 13
Český ekumenický překlad
— Obvinění přátel ze lži
1 Hle, to všechno spatřilo mé oko, mé ucho to vyslechlo, rozumím tomu. 2 Co víte vy, to vím také, nejsem zpozdilejší než vy. 3 Ano, budu mluvit se Všemocným, obhájit se chci před Bohem. 4 Ale vy jste šiřitelé klamu, lékaři k ničemu, vy všichni. 5 Kéž byste konečně zmlkli, bylo by to od vás moudré. 6 Slyšte, jak se budu hájit, důvody mých rtů sledujte s pozorností. 7 To v zájmu Boha mluvíte podlost, mluvíte lest kvůli němu? 8 Chcete se zastávat Boha nebo vést spor místo něho? 9 Bude-li vás zkoumat, dopadnete dobře? Či ho chcete obloudit, jako lze obloudit člověka? 10 Tvrdě vás potrestá, budete-li jednat pokoutně a stranit. 11 Což vás neohromí jeho vznešenost, nepadne na vás strach z něho? 12 Vaše připomínky jsou pořekadla z popela, čím se oháníte, je pouhá hlína.
— Jób se chce odpovídat před Bohem
13 Zmlkněte přede mnou, ať mohu mluvit, pak ať se přese mne přežene cokoli. 14 Chci nasadit svou kůži, dát svůj život v sázku. 15 I kdyby mě zabil a já už neměl co očekávat, přece bych chtěl před ním obhájit své cesty. 16 Vždyť on je má spása. Rouhač k němu nemá přístup. 17 Slyšte, slyšte mou řeč, dopřejte sluchu tomu, co vám sdělím. 18 Hleďte, předkládám svou při, vím, že budu uznán spravedlivým. 19 Kdo chce se mnou vésti spor? Budu-li mlčet, zhynu. 20 Jen dvojí mi, Bože, nečiň, a nebudu se před tebou skrývat: 21 Vzdal ode mne svoji ruku a strach z tebe ať mě nepřepadá. 22 Zavolej, a já se ozvu, nebo budu mluvit já, a odpovíš mi. 23 Kolik je mých nepravostí a mých hříchů? Dej mi poznat mou nevěrnost a hřích. 24 Proč skrýváš svou tvář a pokládáš mě za svého nepřítele? 25 Chceš postrašit odvátý list, honit suché stéblo? 26 Věru, znamenáš si na mě trpké věci, přičítáš mi nepravosti mého mládí, 27 svíráš do klády mé nohy, dáváš pozor na všechny mé stezky, zanášíš si každou šlápotu mých nohou. 28 Člověk se rozpadá jako něco zetlelého, jako přikrývka rozežraná moly.