1Jákob tenkrát svolal své syny: „Sejděte se, ať vám oznámím, co vás potká ve dnech budoucích.2Shromážděte se a slyšte, synové Jákobovi, naslouchejte svému otci Izraelovi:3Rubene, tys můj prvorozený, mé síly a mého mužství první plod: přední co do vznešenosti, přední co do moci.4Jak voda vzkypěl jsi – ztratil jsi prvenství! Do ložnice svého otce vstoupil jsi, mé lože odvážil ses poskvrnit.5Šimeon a Levi, to jsou bratři; jejich meče jsou kruté nářadí.6Do jejich rady nevstupuj, duše má, k jejich spolku se nepřidávej, slávo má! Vždyť pobili muže ve svém hněvu, zmrzačili býky ve svém rozmaru.7Zlořečený jejich hněv, že je tak prudký, a jejich prchlivost, že je tak krutá! Rozdělím je v Jákobovi, v Izraeli je rozptýlím.8Judo, tebe tví bratři budou chválit,[1] tvá ruka na šíji tvých nepřátel! Synové tvého otce ať před tebou se sklánějí.9Mladý lev je Juda; svou kořistí jsi vzrostl, synu můj! Schoulil se, jako lev ulehl, jako lvice – kdo přiměje ho vstát?10Vůdcovská hůl nevzdálí se od Judy, žezlo v jeho klíně zůstane, než přijde Ten, jemuž náleží a jehož budou poslouchat národy.11K vinnému keři přiváže oslíka, k ušlechtilé révě oslátko své. Ve víně své roucho vypere, v krvi hroznů svůj šat.12Jeho oči se nad víno třpytí, zuby jeho nad mléko bílé jsou.13Zabulon u mořského břehu bydlí, pro lodi bude přístavem, až k dalekému Sidonu se přivine.14Isachar je osel houževnatý, mezi ohradami ležící.15Až uvidí odpočinek, jak dobrý je, a zemi, jak je líbezná, hřbet sehne, aby břímě nosil, stane se nevolníkem, otrokem!16Dan soudit bude[2] lid svůj jako jeden z kmenů Izraele.17Hadem na cestě bude Dan, růžkatou zmijí na stezce, jež koně uštkne do paty a jezdec se skácí zpět.18Ó Hospodine, čekám na tvé spasení!19Gád[3] – horda se na něj nahrne, on se však v patách vrhne za ní.20Ašer bude mít tučný pokrm, královské lahůdky obstará.21Neftalí je laň vypuštěná, jež vrhá krásné kolouchy.22Josef je ratolest plodná, plodná ratolest nad pramenem, jejíž výhonky se po zdi pnou.23Zraňovali ho, stříleli, lukostřelci jej stíhali.24Pevný však zůstal jeho luk, přijaly sílu paže rukou jeho z rukou Mocného Jákobova. Odtud je Pastýř, Kámen Izraelův –25od Boha tvého otce, jenž ti pomůže. Všemohoucí kéž požehná tě požehnáním nebes nahoře, požehnáním propasti ležící dole, požehnáním prsou jakož i lůna!26Požehnání tvého otce překonala požehnání mých rodičů až k vrcholům věčných návrší. Na hlavu Josefovu nechť přijdou, na temeno vyvoleného z bratří!27Benjamín jako dravý vlk ráno úlovek bude žrát a večer svou kořist rozdělí.“28Toto je všech dvanáct izraelských kmenů a takto k nim jejich otec promluvil, když jim žehnal. Každému z nich udělil požehnání, jaké mu patřilo.
Pochovejte mě k mým otcům
29Potom jim přikázal: „Až budu připojen ke svému lidu, pochovejte mě k mým otcům do jeskyně na poli Efrona Chetejského,30do jeskyně na poli Makpela, která leží v kanaánské zemi naproti Mamre, na poli, jež Abraham koupil od Efrona Chetejského jako své vlastní pohřebiště.31Tam pochovali Abrahama i jeho ženu Sáru, tam pochovali Izáka i jeho ženu Rebeku a tam jsem pochoval Léu.32To pole i s jeskyní, která je na něm, je koupeno od Chetových synů!“33A když Jákob dokončil tyto příkazy svým synům, stáhl nohy zpět na lůžko, vydechl naposled a byl připojen ke svému lidu.
Genesis 49
Český ekumenický překlad
— Jákobova závěť - Prorockými slovy se Jákob loučí se svými syny, dává jim příkaz o svém pohřbu a umírá.
1 I povolal Jákob své syny a řekl: „Sejděte se, oznámím vám, co v budoucnu vás potká. 2 Shromážděte se a slyšte, synové Jákobovi, slyšte Izraele, svého otce. 3 Rúbene, tys můj prvorozený, síla má a prvotina mého mužství; povzneseností a mocí překypuješ. 4 Přetekls jak vody; nebudeš však první, protože jsi vstoupil na otcovo lože. Tehdy znesvětils je. Na mé lůžko vstoupil! 5 Šimeón a Lévi, bratři, jejich zbraně – nástroj násilí. 6 V jejich kruh ať nevstupuje moje duše, s jejich spolkem zajedno ať není moje sláva, neboť v hněvu povraždili muže, ve svém rozvášnění ochromili býky. 7 Buď proklet jejich hněv, že byl tak prudký, jejich prchlivost, že byla tak krutá. Rozdělím je v Jákobovi, rozptýlím je v Izraeli. 8 Tobě, Judo, tobě vzdají čest tví bratři. Na šíji nepřátel dopadne tvá ruka; synové tvého otce se ti budou klanět. 9 Mládě lví je Juda. S úlovkem, můj synu, vystoupil jsi vzhůru. Stočil se a odpočíval jako lev, jak lvice. Kdo ho donutí, aby povstal? 10 Juda nikdy nebude zbaven žezla ani palcátu, jenž u nohou mu leží, dokud nepřijde ten, který z něho vzejde; toho budou poslouchat lidská pokolení. 11 Své oslátko si přiváže k vinné révě, mládě své oslice k révoví. Oděv svůj vypere ve víně, háv knížecí v krvi hroznů. 12 Oči bude mít tmavší než víno, zuby bělejší než mléko. 13 Zabulón se rozloží až k břehům moře, tam, kde lodě kotví, dosáhne až k Sidónu svým bokem. 14 Isachar, to kostnatý je osel. Mezi dvěma ohradami odpočívá. 15 Uviděl, jak dobré odpočinutí mít bude a že rozkošná je země; sehnul hřbet a břemena nosil, podrobil se otrockým pracím. 16 Dan, ten povede pře svého lidu jako jeden z kmenů Izraele. 17 Hadem na cestě buď Dan, buď na stezce růžkatou zmijí, jež do paty uštkne koně, že se jeho jezdec skácí nazpět. – 18 Ve tvou spásu naději jsem složil, Hospodine! 19 Na Gáda se vrhne horda, on však hordě té do týla vpadne. 20 Ašerův chléb bude tučnost sama, lahůdky i králům bude skýtat. 21 Neftalí, laň vypuštěná, promlouvá úchvatnými slovy. 22 Josef, toť mladý plodonosný štěp, plodonosný štěp nad pramenem, přes zeď pnou se jeho ratolesti. 23 Hořkostí ho naplnili, ohrožovali ho, střelci úklady mu nastrojili. 24 Jeho luk si zachová svou pružnost, jeho paže svoji svěžest. Z rukou Přesilného Jákobova vzejde pastýř, kámen Izraele, 25 z rukou Boha tvého otce. Kéž pomáhá tobě, kéž ti Všemohoucí žehná shora hojným požehnáním nebes, hojným požehnáním tůně propastné, jež odpočívá dole, hojným požehnáním prsů, požehnáním lůna. 26 Požehnání tvého otce překonají požehnání horstev věčných, pahorků dávnověkých dary vytoužené. Ať přijdou na hlavu Josefovu, na temeno zasvěcence mezi bratry. 27 Benjamín svůj úlovek rve jako vlk, co odvlekl, požírá hned ráno, večer dělí kořist.“ 28 To jsou všechny izraelské kmeny, celkem dvanáct, a toto k nim mluvil jejich otec, když jim žehnal. Každému požehnal zvláštním požehnáním.29 Také jim přikázal: „Až budu připojen ke svému lidu, pochovejte mě k mým otcům do jeskyně, která je na poli Chetejce Efróna,30 do jeskyně na poli v Makpele, naproti Mamre v kenaanské zemi; to pole koupil Abraham od Chetejce Efróna, aby měl vlastní hrob.31 Tam pochovali Abrahama a jeho ženu Sáru, tam pochovali Izáka a jeho ženu Rebeku, a tam jsem pochoval Leu.32 To pole bylo i s jeskyní získáno od Chetejců.“33 Když Jákob dokončil příkazy svým synům, uložil se opět na lože a zesnul. Tak byl připojen k svému lidu.