Ezechiel 24,2 | Bible, překlad 21. století

Bible, překlad 21. století

Hrnec masa

1 Desátého dne desátého měsíce devátého roku^[1] jsem dostal slovo Hospodinovo: 2 „Synu člověčí, tento den si zapiš, přesně tento den. Právě dnes babylonský král oblehl Jeruzalém. 3 Pověz té bandě vzbouřenců podobenství a řekni jim – Tak praví Panovník Hospodin! Postav hrnec na oheň, postav ho i s vodou v něm. 4 Nalož do něj kusy masa, pěkné kýty, krásná plecka. Naplň ho nejlepšími porcemi, 5 ber nejvybranější jehněčí. Naskládej pod něj polena a pak to prudce vař, ať to i s kostmi klokotá!^[2] 6 Nuže, tak praví Panovník Hospodin: Běda tomu městu vraždění! Běda hrnci plnému spáleniny, spáleniny, která nechce pustit! Vyhazuj z něho kus po kuse, jakkoli se ti namane. 7 To město je naskrz krvavé! Nechávalo krev na holé skále, neprolévalo ji na hlíně, kde by ji přikryl prach. 8 Aby se vzedmul hněv, aby vzplála pomsta, nechám tu krev na holé skále, aby nebyla přikryta! 9 Nuže, tak praví Panovník Hospodin: Běda tomu městu vraždění! Já sám teď navrším hranici. 10 Více dříví, rozdmýchat plameny! Ať se to maso rozvaří na kaši a kosti ať se připálí! 11 Prázdný hrnec ať se postaví na žhavé uhlí, ať se rozpálí a jeho měď se rozžhaví, ať se ta nečistota v něm roztaví a ta připálenina zmizí. 12 Marné snažení. Hrnec je plný spáleniny, která nepouští. Do ohně s tím! 13 Tvá nečistota je ve zvrhlosti. Snažil jsem se tě očistit, ale ty ses nedala. Proto nebudeš zbavena své nečistoty, dokud se neutiší můj hněv proti tobě. 14 To říkám já Hospodin. Už to přichází, já to učiním. Nenechám to být, neslituji se, nepolevím. Za tvé způsoby a skutky tě odsoudím, praví Panovník Hospodin.“

Nebudete truchlit

15 Dostal jsem slovo Hospodinovo: 16 „Synu člověčí, jedinou ranou tě zbavím potěchy tvých očí. Nesmíš však truchlit ani plakat, neukápne ti ani slza. 17 Jen tiché sténání – nekonej žádné smuteční obřady. Hlavu si pokrývej jako obvykle, na nohou si nech střevíce, neměj závoj přes obličej a smuteční chléb nejez.“ 18 Ráno jsem o tom říkal lidem – a večer mi zemřela žena. Druhý den jsem udělal, co mi bylo přikázáno. 19 Lidé mi říkali: „Co to děláš? Nepovíš nám, co to má pro nás znamenat?“ 20 Odpověděl jsem jim: „Dostal jsem slovo Hospodinovo: 21 Řekni domu Izraele: Tak praví Panovník Hospodin – Hle, znesvětím svoji svatyni, tu pevnost, jíž jste se chlubili, potěchu vašich očí a tužbu vašich duší. Až vaši synové a dcery, které jste po sobě nechali, padnou za oběť meči, 22 budete dělat to, co já: žádný závoj přes obličej, žádný smuteční chléb, 23 hlavy pokryté jako obvykle a na nohou střevíce. Žádné truchlení, žádný pláč. Budete jen skomírat ve svých vinách a mezi sebou naříkat. 24 Ezechiel se vám stane znamením. Přesně co dělá on, budete dělat i vy. Až to přijde, poznáte, že já jsem Panovník Hospodin. 25 Poslouchej, synu člověčí. V den, kdy je zbavím jejich pevnosti, jejich radosti a chlouby, potěchy jejich očí a tužby jejich duší, vezmu jim také syny a dcery. 26 V ten den za tebou přijde uprchlík, aby ti to oznámil. 27 V den, kdy se s ním setkáš, se ti otevřou ústa a budeš s ním moci hovořit. Promluvíš a přestaneš být němý.^[3] Tak se jim staneš znamením, aby poznali, že já jsem Hospodin.“

Český ekumenický překlad

— Jeruzalém kypícím hrncem - Znovu se vrací obraz obleženého města jako hrnce nad ohněm. Své nečistoty nebude zbaveno.

1 I stalo se ke mně slovo Hospodinovo v devátém roce, desátého měsíce, desátého dne toho měsíce: 2 „Lidský synu, napiš si jméno dne, právě tohoto dne. Právě v tento den napadl babylónský král Jeruzalém. 3 Předlož vzpurnému domu podobenství a řekni jim: Toto praví Panovník Hospodin: Přistav hrnec, přistav, a také do něho nalej vodu. 4 Naházej do něho díly masa, samé dobré díly, kýtu a plece, naplň jej vybranými kostmi. 5 Vezmi vybraný kus bravu, kosti narovnej vespod a uveď to do největšího varu; ať se v něm vaří i ty kosti.“ 6 Proto praví Panovník Hospodin toto: „Běda městu, v němž teče krev, hrnci, v němž zůstává připálenina, z něhož připálenina nesejde. Vytahuj z něho díl po dílu, o město se nebude losovat, 7 neboť krev, kterou prolilo, zůstává uprostřed něho, nechalo ji téci na holou skálu, nevylilo ji na zem, aby ji přikryl prach. 8 Ať se zvedne rozhořčení, ať vzplane pomsta! Nechám tu krev na holé skále a nebude přikryta.“ 9 Proto praví Panovník Hospodin toto: „Běda městu, v němž teče krev, teď já udělám velkou hranici. 10 Nalož hodně dříví, rozdmýchej oheň, dej maso vařit a úplně je rozvař, až se kosti připálí. 11 Prázdný hrnec postav na žhavé uhlí, aby se rozpálil a jeho měď se rozžhavila; ať se v něm roztaví jeho nečistota a jeho připálenina vezme za své. 12 Marná námaha! Množství jeho připáleniny z něho nesejde. Do ohně s jeho připáleninou! 13 Ve tvé nečistotě je mrzkost; pročišťoval jsem tě, ale neočistilo ses od své nečistoty. Nebudeš už čisté, dokud na tobě neuspokojím své rozhořčení. 14 Já, Hospodin, jsem promluvil; však to přijde, učiním to, nepolevím, nepocítím lítost a nebudu toho želet. Budu tě soudit podle tvé cesty a tvých skutků, je výrok Panovníka Hospodina.“

— Smrt prorokovy ženy - Smrt prorokovy ženy bude přesídlencům znamením, že padl Jeruzalém.

15 I stalo se ke mně slovo Hospodinovo: 16 „Lidský synu, hle, já ti náhlou ranou vezmu žádost tvých očí, ale ty nenaříkej, neplač, neuroň ani slzu. 17 Sténej potichu, nekonej smuteční obřady za mrtvé, oviň si turban, na nohy si obuj opánky, nezahaluj si vous a nejez smuteční chléb, který ti lidé přinesou.“ 18 Ráno jsem o tom mluvil k lidu a večer mi zemřela žena. A já jsem ráno učinil, jak mi bylo přikázáno. 19 I řekl mi lid: „Neoznámíš nám, co pro nás znamená to, co děláš?“ 20 Odvětil jsem jim: „Stalo se ke mně slovo Hospodinovo: 21 Řekni izraelskému domu: Toto praví Panovník Hospodin: Hle, já znesvětím svou svatyni, pýchu vaší moci, žádost vašich očí a libost vaší duše. A vaši synové a vaše dcery, které zanecháte, padnou mečem. 22 Pak se zachováte tak, jak jsem se zachoval já. Nezahalíte si vous a nebudete jíst smuteční chléb, který vám lidé přinesou. 23 Na hlavách budete mít turbany a na nohou opánky, nebudete naříkat ani plakat; zahynete pro své nepravosti a jen budete vzdychat jeden přes druhého. 24 Ezechiel je vám předzvěstí. Zachováte se ve všem jako on. Až k tomu dojde, poznáte, že já jsem Panovník Hospodin.“ 25 „Ty, lidský synu, slyš. Zdali jim v ten den nevezmu jejich záštitu, jejich veselí a ozdobu, žádost jejich očí a to, k čemu tíhne jejich duše, jejich syny a dcery? 26 V onen den k tobě přijde jeden z těch, kdo vyváznou, a podá zprávu. 27 V onen den se ti otevřou ústa v přítomnosti toho, kdo vyvázl, a ty promluvíš a nebudeš už němý. Jsi jim předzvěstí. I poznají, že já jsem Hospodin.“