1Po nějaké době král Xerxes poctil Hamana, syna Hamedaty Agagovce. Povýšil jej a jeho křeslo vyzvedl nade všechny ostatní velmože.2Všichni dvořané v královském paláci před Hamanem klekali a klaněli se, neboť tak znělo královské nařízení. Jen Mordechaj neklekal a neklaněl se.3Dvořané z královského paláce Mordechajovi říkali: „Proč porušuješ královské nařízení?“4Říkali mu to den co den, ale když neposlouchal, pověděli to Hamanovi. Chtěli vidět, zda to Mordechajovi projde; řekl jim totiž, že je Žid.5Samotný Haman si pak všiml, že Mordechaj před ním nekleká ani se neklaní. Hamana to tak rozlítilo,6že mu připadalo málo vztáhnout ruku jen na Mordechaje. Když se dozvěděl Mordechajovu národnost, usmyslel si, že vyhladí všechny Židy v celé Xerxově říši, všechen ten mordechajský národ.7Prvního měsíce zvaného nísan, dvanáctého roku[1] krále Xerxe, nechal Haman házet pur (totiž los), aby vybral vhodný den a měsíc. Los připadl na dvanáctý měsíc zvaný adar.[2]8Haman potom řekl králi Xerxovi: „Je tu jeden národ mezi národy všech provincií tvé říše, roztroušený, ale oddělený. Jejich zákony jsou od všech národů odlišné a královské zákony nedodržují. Není v králově zájmu nadále je trpět.9Kdyby král ráčil, může se napsat, ať jsou vyhlazeni. Osobně vyplatím správcům deset tisíc talentů[3] stříbra, aby je uložili do králových pokladnic.“10Nato si král sňal z ruky pečetní prsten a dal jej tomu židobijci Hamanovi, synu Hamedaty Agagovce.11„Stříbro je tvé,“ řekl král Hamanovi, „a stejně tak ten lid. Udělej s ním, co chceš.“12Třináctého dne prvního měsíce byli svoláni královští písaři. Přesně podle Hamanových pokynů se napsalo královým satrapům, místodržícím každé jednotlivé provincie a představitelům jednoho každého národa. Do každé provincie se psalo jejich písmem, jednomu každému národu jejich jazykem. Psalo se jménem krále Xerxe a pečetilo se královým prstenem.13Do všech provincií říše byli vysláni poslové s listy: Všechny Židy, mladé i staré, ženy i nemluvňata, je třeba zničit, pobít a vyhladit, a to v jediný den: třináctého dne dvanáctého měsíce zvaného adar. Co kdo po nich ukořistí, ať si nechá.14Tento edikt budiž zařazen mezi zákony v každé jednotlivé provincii a vyhlášen ve všech národech, aby se mohli na ten den připravit.15Poslové na králův rozkaz neprodleně vyrazili a zákon byl vyhlášen i v súském paláci. Král s Hamanem pak zasedli a popíjeli, ale ve městě Súsách zavládl rozruch.
Ester 3
Český ekumenický překlad
1 Po těch událostech povýšil král AchašveróšHamana, syna Hamedatova, Agagovce, a povznesl jej. Postavil jeho křeslo nad křesla všech velmožů, které měl při sobě.2 Všichni královi služebníci, kteří zasedali v královské bráně, klekali a klaněli se před Hamanem, neboť tak přikázal král. Ale Mordokaj neklekal a neklaněl se.3 Královi služebníci, kteří zasedali v královské bráně, se Mordokaje tázali: „Proč přestupuješ králův příkaz?“4 Říkali mu to den co den, ale on jako by je neslyšel. Tak to oznámili Hamanovi, aby viděli, obstojí-li Mordokajovo odůvodnění. Oznámil jim totiž, že je žid.5Když si Haman všiml, že Mordokaj před ním nekleká a že se neklaní, byl pln rozhořčení.6 Bylo mu však příliš málo vztáhnout ruku na Mordokaje samotného, protože mu oznámili, z jakého lidu Mordokaj pochází. Proto Haman usiloval vyhladit v celém Achašveróšově království všechny židy, lid Mordokajův.
OHROŽENÍ ŽIDŮ - — Dekret proti židům - Haman docílí vydání výnosu o vyhlazení židů v celé Achašveróšově říši.
7 V prvním měsíci, to je v měsíci nísanu, v dvanáctém roce vlády krále Achašveróše vrhali před Hamanem púr , to znamená los, pro jednotlivé dny a měsíce až po dvanáctý, to je měsíc adar. 8 Tu řekl Haman králi Achašveróšovi: „Je tu jakýsi lid, roztroušený a oddělený mezi národy po všech krajinách tvého království. Jejich zákony jsou odchylné od zákonů všech národů a zákony královskými se neřídí. Král z toho nemá žádný prospěch, když je trpí.9 Uzná-li král za vhodné, nechť dá písemný příkaz, aby byli zahubeni. Odvážím do rukou úředníků deset tisíc talentů stříbra, aby je uložili do královských pokladů.“10 Král sňal z ruky svůj pečetní prsten a dal jej Agagovci Hamanovi, synu Hamedatovu, protivníkovi židů.11 Potom řekl král Hamanovi: „Je ti dáno to stříbro i ten lid; nalož s ním, jak uznáš za dobré.“12 Třináctého dne prvního měsíce byli povoláni královští písaři a bylo zapsáno vše, co přikázal Haman královským satrapům a místodržitelům v jednotlivých krajinách a velmožům z jednotlivých národů, pro každou krajinu jejím písmem a pro každý národ jeho jazykem. Psalo se jménem krále Achašveróše a pečetilo se královým prstenem.13 Dopisy byly poslány po rychlých poslech do všech králových krajin, aby vyhladili, povraždili a zahubili všechny židy od mládence po starce, děti i ženy, v jednom dni, třináctého dne dvanáctého měsíce – to je měsíc adar; a kořist po nich aby si vzali jako lup. [ZAČÁTEK DEUTEROKANONICKÉHO TEXTU]Toto je opis listu: „Veliký král Artaxerxés knížatům a místodržícím sto dvaceti sedmi krajin od Indie až po Etiopii píše toto: Když jsem ovládl mnohé národy a zmocnil se celé země, rozhodl jsem se, ne sveden smělou mocí, ale jednaje vždy co nejmírněji a s laskavostí, že budu spravovat životy poddaných za všech okolností bez bouří, že obnovím v království pořádek a bezpečnost cest až k hranicím a že zajistím všem lidem vytoužený mír. Dotázal jsem se svých rádců, jak by se to dalo dokonale provést; muž, vynikající u nás svou rozvážností, osvědčený nekolísavou oddaností i pevnou věrností, zastávající druhou hodnost v království, jménem Haman, nás upozornil, že ve všech kmenech po světě je přimíšen jakýsi nepřátelský lid, který je svými zákony v rozporu s každým národem a stále obchází královská ustanovení, takže se naše společná vláda, bezvadně námi vedená, nemůže upevnit. Uvážili jsme tedy, že tento jediný národ vůči každému člověku zaujímá stále nepřátelský postoj, že vede cizí způsob života podle svých zákonů, že se v nepřátelském smýšlení proti našim zájmům dopouští nejhorších zločinů, takže království nemůže dojít klidu. Proto jsme vám nařídili, abyste ty, kdo budou uvedeni v dopisech od Hamana – který je naším druhým otcem a je pověřen těmi záležitostmi –, všecky s ženami i dětmi do kořene vyhubili nepřátelskými meči, bez slitování a bez výjimky, čtrnáctého dne dvanáctého měsíce adaru tohoto roku. Dávní i nynější nepřátelé ať jsou v jediném dnu násilím donuceni sestoupit do podsvětí, aby nám pro budoucí čas ponechali naše záležitosti trvale klidné a bez otřesů.“[KONEC DEUTEROKANONICKÉHO TEXTU]14 Opis spisu měl být vydán jako zákon všude ve všech krajinách a zveřejněn všem národům, aby byly přichystány na ten den.15 Spěšněvyjeli rychlí poslové, jak král uložil, sotvaže byl ten zákon na hradě v Šúšanu vydán. Král a Haman pak zasedli k pití, zatímco v městě Šúšanu zavládl rozruch.