1V den, kdy Hospodin Davida vysvobodil ze spárů všech jeho nepřátel i z ruky Saulovy, zpíval David Hospodinu tuto píseň:[1]2Hospodin je má skála, má tvrz a záchrana!3Můj Bůh je má skála, v něm úkryt nalézám, můj štít, roh vítězství, můj hrad, má skrýš, mé vítězství – před násilím mě ochráníš!4Vzýval jsem Hospodina – je hoden chvály – od mých nepřátel mě zachránil!5Smrtelné vlny mě obklopily, svým proudem mě strhla záhuba,6provazy hrobu mě ovinuly, osidla smrti mě dostihla.7Vzýval jsem Hospodina ve své úzkosti, ke svému Bohu křičel jsem – on ve svém chrámu slyšel mé volání, až k jeho uším dolehl můj křik.8Zem se třásla, zem se chvěla, základy nebe se pohnuly, před jeho hněvem se roztřásly.9Dým se valil z jeho chřípí, stravující oheň z jeho úst, plamenné blesky z něj vyšlehly.10Nebe rozťal, sestupuje, pod nohama černý mrak!11Cheruba zapřáhl, rozletěl se, vznesl se[2] na křídlech větrných.12Závojem tmy obklopil se, mrak plný deště byl jeho stan.13Od žáru jeho obličeje roznítily se blesky plamenné,14Hospodin v nebi zaburácel, hlas Nejvyššího zněl!15Deštěm šípů rozehnal je, bleskem svým je rozdrtil!16Koryta moří byla obnažena, základy světa odkryty před řevem Hospodina, před jeho dechem zuřivým!17Sehnul se z výšin, uchopil mě, z mohutných vod mě vyprostil,18vyrval mě mocnému nepříteli, odpůrcům silnějším, než jsem byl.19Přepadli mě v den mé bídy, Hospodin mě však podpíral,20vyvedl mě na svobodu, uhájil mě, vždyť má mě rád!21Hospodin odplatil mi za moji spravedlnost, za čistotu mých rukou mě odměnil.22Hospodinových cest jsem se pevně držel, svého Boha jsem nezradil!23Před sebou mám všechny jeho soudy, od jeho nařízení jsem se nevzdálil,24zůstal jsem před ním bez úhony, varoval jsem se hříchů svých.25Hospodin odměnil mě za moji spravedlnost, za moji čistotu před jeho očima.26Ty, Pane, s věrným nakládáš věrně, k oddanému se chováš oddaně,27s čistým člověkem čistě naložíš, od zvráceného se však odvracíš.28Ty sám zachraňuješ ubožáky, povýšené však hledíš ponížit.29Ty, Hospodine, jsi přece mou svící, sám Hospodin mi září v tmách.30S tebou vyrazím proti vojsku, ve svém Bohu hradby překonám!31Jak dokonalá je cesta Boží, jak ryzí je, co praví Hospodin – on je štít všech, kdo v něho doufají!32Kdo by byl Bohem kromě Hospodina? Kdo by byl skálou, ne-li náš Bůh?33Tento Bůh mě vyzbrojuje silou,[3] otvírá dokonale cestu mou,34Mým nohám udílí hbitost laní, staví mě na mé výšiny.35Mé paže učí, jak obstát v boji, mé ruce napínají i luk bronzový.36Podal jsi mi štít své spásy, sklonil ses, abys mě povýšil!37Daroval jsi mým krokům volnost, mé nohy nesklouznou.38Stíhal jsem nepřátele, dostihl je, nepřestal jsem, než jsem je porazil.39Udeřil jsem je, nevstanou znovu, skáceli se mi pod nohy!40Ty jsi mě vyzbrojil silou k boji, na kolena srážíš mé soky přede mnou.41Šíji mých nepřátel nastavil jsi mi, se svými protivníky jsem skoncoval.42Volali o pomoc, nikdo je nezachránil, volali k Hospodinu – žádná odpověď.43Jako prach na zemi rozdrtil jsem je, jak bláto na ulici jsem je rozdupal!44Z různic v lidu zachránils mě, jako vůdce národů jsi mě ochránil, lid, jejž jsem ani neznal, slouží mi!45Cizáci přede mnou už se krčí, jen co mě uslyší, musí poslechnout.46Cizáci přede mnou už se hroutí, vrávorají[4] ven ze svých nor!47Živ buď Hospodin, má skála buď požehnána, Bůh buď vyvýšen, má záchrana![5]48Bůh mi dopřává zadostiučinění, podmaňuje mi národy.49Zprostřed nepřátel mě vyvádíš, pozvedáš mě nad soky, před násilníkem zachráníš.50Proto tě budu chválit mezi národy, tvé jméno, Hospodine, písní oslavím!51Svému králi dává mocná vítězství, svému pomazanému je milostiv – Davidovi a jeho semeni až navěky!
2. Samuelova 22
Český ekumenický překlad
DAVIDOVA PÍSEŇ - Král zpívá žalm vděčnosti Hospodinu, který ho chránil a vysvobozoval z bran podsvětí i z rozbrojů lidu.
1 Slova této písně přednášel David Hospodinu v den, kdy jej Hospodin vysvobodil ze spárů všech jeho nepřátel i ze spárů Saulových.2 Pravil: „Hospodine, skalní štíte můj, má pevná tvrzi, můj vysvoboditeli, 3 Bože můj, má skálo, utíkám se k tobě, štíte můj a rohu spásy, nedobytný hrade, moje útočiště, zachránce můj, ty mě před násilím zachraňuješ! 4 Když jsem vzýval Hospodina, jemuž patří chvála, byl jsem zachráněn před svými nepřáteli. 5 Ovinuly mě příboje smrti, zachvátily mě dravé proudy Ničemníka, 6 provazy podsvětí se kolem mne stáhly, dostihly mě léčky smrti. 7 V soužení jsem vzýval Hospodina, ke svému Bohu jsem volal. Uslyšel můj hlas ze svého chrámu, mé volání proniklo až k jeho sluchu. 8 Zachvěla se země, roztřásla se, nebesa v základech se hnula, chvěla se před jeho plamenným hněvem. 9 Z chřípí se mu valil dým, z úst sžírající oheň, planoucí řeřavé uhlí. 10 Sklonil nebesa a sestupoval, pod nohama černé mračno. 11 Na cheruba usedl a letěl, ukázal se na perutích větru. 12 Temno učinil stánkem kolem sebe, vířící vodstvo, mračna prachu. 13 Před jeho jasem vzplálo hořící uhlí. 14 Hospodin zaburácel z nebe, Nejvyšší vydal svůj hlas. 15 Vyslal šípy a rozehnal je, blesky je uvedl v zmatek. 16 Tu se objevila koryta moře, základy světa se obnažily, když Hospodin zaútočil, když zadul svým hněvivým dechem. 17 Vztáhl ruku z výše, uchopil mě, vytáhl mě z nesmírného vodstva. 18 Nepříteli mocnému mě vyrval, těm, kdo nenáviděli mě, kdo zdatnější byli. 19 Přepadli mě v den mých běd, ale Hospodin mě podepíral. 20 Učinil mě volným, ubránil mě, protože si mě oblíbil. 21 Hospodin mi odplatil podle mé spravedlnosti, odměnil mě podle čistoty mých rukou, 22 neboť jsem dbal na Hospodinovy cesty, neodvrátil jsem se svévolně od svého Boha. 23 Všechny jeho řády jsem měl na zřeteli, neodbočil jsem od jeho nařízení. 24 Jemu jsem náležel dokonale, varoval se nepravosti. 25 Podle mé spravedlnosti mě Hospodin odměňoval, podle čistoty mé tak, jak jevila se jemu. 26 Ty věrnému osvědčuješ věrnost, muži dokonalému svou dokonalost, 27 ryzímu svou ryzost osvědčuješ, s neupřímným se však pouštíš do zápasu. 28 A lid ponížený zachraňuješ, ale svým pohledem ponižuješ povýšené. 29 Ty jsi moje světlo, Hospodine. Hospodin mi září do mých temnot. 30 S tebou proběhnu i nepřátelskou vřavou, se svým Bohem zdolám hradbu, 31 s Bohem, jehož cesta je tak dokonalá! To, co řekne Hospodin, je protříbené. On je štítem všech, kteří se k němu utíkají. 32 Kdo je Bůh krom Hospodina, kdo je skála, ne-li Bůh náš! 33 Bůh je má záštita pevná a vodí mě cestou dokonalou, 34 on dává mým nohám hbitost laně, na mých posvátných návrších mi dopřává stanout, 35 učí bojovat mé ruce a mé paže napnout bronzový luk. 36 Podal jsi mi štít své spásy, tvá péče mé síly rozmnožila. 37 Dals volnost mým krokům, nohy se mi nepodvrtnou. 38 Budu stíhat nepřátele, vyhladím je. Nevrátím se zpět, dokud je neudolám. 39 Docela je rozdrtím, už nepovstanou, pod nohy mi padnou. 40 Opásals mě statečností k boji; ty, kdo povstávají proti mně, sám srazíš. 41 Obrátil jsi na útěk mé nepřátele, navždy umlčím ty, kdo mě nenávidí. 42 Budou volat o pomoc, a nespasí je nikdo, volat k Hospodinu, ale neodpoví. 43 Roztluču je, budou jako prach země, pošlapu a podupu je jako bláto ulic. 44 Dals mi vyváznout z rozbrojů mého lidu, jako vůdce pronárodů jsi mě střežil. Sloužit bude mi i lid, který jsem neznal. 45 Cizinci se budou vtírat do mé přízně, na slovo mě uposlechnou. 46 Cizinci jak tráva zvadnou, vypotácejí se ze svých hradišť. 47 Živ je Hospodin! Buď požehnána moje skála, vyvýšen buď Bůh, má spásná skála! 48 Bůh, jenž mě pověřil vykonáním pomsty, národy mi podřizuje. 49 Ty mě z rukou mých nepřátel vytrhuješ, pozvedáš mě nad ty, kdo proti mně povstávají, ty mě násilníku vyrveš. 50 Proto ti vzdám, Hospodine, mezi pronárody chválu, budu zpívat žalmy tvému jménu. 51 Velká vítězství dopřává svému králi, prokazuje milosrdenství svému pomazanému, Davidovi a jeho potomstvu, navěky.“