1. Makabejská 6,56 | Bible, překlad 21. století

Bible, překlad 21. století

Porážka a smrt Antiocha Epifana

1 Král Antiochos se při svém tažení horními provinciemi doslechl, že v Persii je město Elymais proslulé bohatstvím stříbra a zlata. 2 (Byl tam nesmírně bohatý chrám se zlatými závěsy, pancíři a zbraněmi, které tam zanechal makedonský král Alexandr, syn Filipův, první řecký vladař.) 3 Antiochos tedy přitáhl k městu, aby se ho zmocnil a vydrancoval ho, ale nepodařilo se mu to. Obyvatelé města se totiž o jeho záměrech dozvěděli 4 a vyšli proti němu do boje. Král se dal na útěk a s velikým roztrpčením odtud odtáhl zpět do Babylonu. 5 Do Persie za ním dorazily zprávy, že armáda, jež táhla do Judska, utrpěla porážku: 6 Lysias, který stál v čele mohutného vojska, podlehl Židům a ti jsou teď posilněni zbraněmi, zásobami a bohatou kořistí, kterou pobrali pobitým vojskům. 7 Strhli prý také „ohavnost“,^[1] kterou král nechal postavit na jeruzalémském oltáři a svoji svatyni znovu obehnali vysokými hradbami, stejně jako královo město Bet-cur.^[2] 8 Jakmile král tu zprávu uslyšel, byl zdrcen a velmi rozrušen. Padl na lůžko a samým roztrpčením onemocněl, neboť mu jeho plány nevyšly. 9 Zůstal ležet mnoho dní, protože ho to hluboké roztrpčení přepadalo stále znova. Nakonec poznal, že umírá. 10 Zavolal proto všechny své důvěrníky a řekl jim: „Spánek opustil mé oči a srdce mám obtížené starostmi. 11 Říkám si: Do jakého soužení jsem se to dostal, jaká hrozná bouře mnou zmítá? Vždyť jsem byl ve své vládě tak laskavý a oblíbený! 12 Teď si však vzpomínám, jaké zlo jsem spáchal v Jeruzalémě. Pobral jsem odtud všechno zlaté a stříbrné náčiní a bezdůvodně jsem nechal vyhladit judské obyvatelstvo. 13 Teď chápu, že právě za to mě potkalo toto neštěstí. Hle, umírám samým roztrpčením v cizí zemi!“ 14 Zavolal Filipa, jednoho ze svých důvěrníků, a pověřil ho správou celého království. 15 Svěřil mu korunu, své roucho i pečetní prsten, aby se ujal jeho syna Antiocha a vychoval ho jako budoucího krále. 16 A tak tam tedy v roce 149^[3] král Antiochos zemřel. 17 Když se o králově smrti dozvěděl Lysias, dosadil mladičkého Antiocha (jehož od dětství vychovával) na trůn a dal mu přídomek Eupator.^[4]

Obléhání jeruzalémského hradu

18 Vojáci hradní posádky sužovali Izraelce shromážděné kolem svatyně. Snažili se jim neustále škodit a podporovat pohany. 19 Juda se proto rozhodl, že se jich zbaví, a svolal všechen lid, aby je oblehli. 20 A tak se v roce 150^[5] shromáždili, vyrobili střelecké plošiny a obléhací stroje a hrad oblehli. 21 Někteří z posádky však ze sevření unikli (a připojili se k nim ještě nějací neznabozi z Izraele). 22 Vypravili se ke králi a řekli mu: „Jak dlouho ještě budeš odkládat spravedlnost? Kdy už pomstíš naše bratry? 23 Dobrovolně jsme se poddali tvému otci, řídili se jeho výroky a poslouchali jeho nařízení. 24 Naši soukmenovci na nás kvůli tomu zanevřeli a oblehli nás v pevnosti. Koho z nás pak chytili, toho zabili a vyrabovali naše statky. 25 Nevztáhli ovšem ruku jen na nás, ale i na všechny sousední kraje. 26 Hle, právě teď obléhají jeruzalémský hrad a chtějí se ho zmocnit; navíc také opevnili svatyni a Bet-cur. 27 Pokud jim v tom rychle nezabráníš, napáchají ještě větší škody a už je nebudeš moci zadržet.“

Porážka u Bet-zacharie

28 Když to král uslyšel, rozzuřil se a svolal všechny své důvěrníky a velitele pěchoty i jízdy. 29 Shromáždily se k němu také zástupy žoldnéřů z jiných království i z mořských ostrovů, 30 takže jeho vojsko čítalo 100 000 pěších, 20 000 jezdců a 32 slonů vycvičených k boji. 31 Prošli Idumeou a utábořili se před Bet-curem. Mnoho dní se jej snažili dobýt pomocí obléhacích strojů, které postavili, ale místní bojovali statečně; podnikali výpady a stroje jim pálili. 32 Juda se tedy přesunul od jeruzalémského hradu a utábořil se naproti královu ležení u Bet-zacharie. 33 Král vstal za svítání a uháněl s vojskem směrem k Bet-zacharii. Tam se za zvuku trubek šikovali do boje. 34 Slonům přinesli šťávu z hroznů a moruší, aby je rozdráždili k boji. 35 Potom zvířata rozdělili mezi bojové šiky. Ke každému slonovi postavili 1000 mužů s kroužkovým brněním a s bronzovými helmicemi; kromě toho ke každému zvířeti přidělili 500 vybraných jezdců. 36 Kdekoli to zvíře bylo, byli vždy včas i oni, a kamkoli šlo, šli i oni s ním a nevzdalovali se od něj. 37 Na každém slonu stály důmyslně připásané dřevěné věže s pevným krytím a na každém byli čtyři vojáci, kteří odtud bojovali, a jeden indický vozataj. 38 Zbylou jízdu král rozmístil po obou křídlech vojska, aby doráželi na nepřítele a kryli vlastní šiky. 39 Jakmile na jejich zlaté a stříbrné štíty zasvitlo slunce, hory se od nich rozzářily a zasvítily jako hořící pochodně. 40 Jedna část královských šiků se rozvinula po vysokých svazích, druhá po nížinách. Postupovali pevně a uspořádaně. 41 Všichni, kdo slyšeli hřmot jejich zástupu, pochod vojska a řinčení jejich zbraní, se třásli strachy. Byla to nesmírně mohutná a silná armáda. 42 Juda vyrazil se svým vojskem do útoku a z králova vojska padlo 600 mužů. 43 Eleazar zvaný Avaran si všiml, že jeden ze slonů je chráněn pancíři s královským znakem a převyšuje všechna ostatní zvířata. Pomyslel si, že na něm jede král, 44 a obětoval život, aby zachránil svůj lid a získal si věčnou slávu. 45 Odvážně se proti zvířeti rozběhl prostředkem šiku a pobíjel nepřátele vpravo vlevo, takže se před ním rozestupovali na obě strany. 46 Skočil pod slona, bodl ho zespodu a zabil ho. Slon se zhroutil a přilehl ho k zemi, a tak Eleazar zemřel. 47 Když ale Židé viděli sílu a bojovnost královských vojsk, ustoupili před nimi.

Obléhání Sionu

48 Královská vojska pak vytáhla proti Židům do Jeruzaléma a král se s nimi utábořil v Judsku naproti hoře Sion. 49 Uzavřel mír s obyvateli Bet-curu. Ti opustili město, protože tam neměli dost potravin, aby vydrželi obléhání (země totiž toho roku držela sobotní odpočinek).^[6] 50 Král se tedy Bet-curu zmocnil a zanechal tam posádku, aby město hlídala. 51 Pak se dal do vytrvalého obléhání svatyně. Postavil tam střelecké plošiny a obléhací stroje: ohňomety, kamenomety, samostříly a praky. 52 Židé si proti nim také postavili bojové stroje a vytrvale se bránili. 53 Neměli už ale v zásobárnách potravu, protože byl sedmý rok a zbytky zásob snědli ti, kdo se do Judska uchýlili před pohany. 54 Když je přemohl hlad, trousili se jeden po druhém do svých domovů a u svatyně zůstala jen hrstka mužů. 55 Tehdy se Lysias doslechl, že Filip (kterého král ještě za svého života pověřil, ať vychová jeho syna Antiocha k nástupu na trůn), 56 se prý vrátil z Persie a Médie s vojsky, která provázela krále, a usiluje o převzetí vlády. 57 Dal tedy spěšně povel ke stažení a před králem, vojevůdci i mužstvem prohlásil: „Den ode dne slábneme, potravin nám ubývá, místo, které dobýváme, je silně opevněné a ještě na nás doléhá starost o království. 58 Nuže, podejme těmto lidem pravici a uzavřeme s nimi i s celým jejich národem mír! 59 Nechme je žít podle jejich zvyklostí tak jako dříve. Právě proto, že jsme jim zakázali jejich zvyklosti, se totiž vzbouřili a provedli toto vše.“ 60 Ta řeč se králi i velitelům zalíbila, a tak Židům poslali nabídku míru. Ti ji přijali, 61 a když král s veliteli stvrdil dohodu přísahou, vyklidili pevnost. 62 Král potom vystoupil na horu Sion, a když viděl, jak mohutná to byla pevnost, porušil složenou přísahu a přikázal strhnout hradby kolem dokola. 63 Potom rychle odtáhl zpátky do Antiochie. Když zjistil, že město ovládá Filip, dal se s ním do boje a zmocnil se města silou.

Český ekumenický překlad

Smrt Antiocha IV.

1 Když táhl král Antiochos horskými krajinami, doslechl se, že v Persii je město Elymais, proslulé bohatstvím zlata a stříbra, 2 že je tam velmi bohatý chrám, ve kterém jsou zlatem vyšívané látky, pancíře a zbraně, jež tam zanechal makedonský král Alexandr, syn Filipův, který vládl nejprve v Řecku. 3 Přitáhl tam a pokusil se město dobýt a vyplenit je, ale utrpěl nezdar. Ve městě se o jeho úmyslech včas dozvěděli 4 a postavili se na odpor. Musel ustoupit a s velkým rozhořčením odtáhl odtud do Babylónu. 5 Ještě v Persii jej zastihl posel se zprávou, že byla poražena vojska vyslaná do Judska; 6 že Lýsiás, který táhl do Judska s velkým vojskem, byl zahnán na útěk a že židé znásobili svou sílu ukořistěnými zbraněmi, oddíly vojska a bohatým lupem, který vzali poraženému vojsku. 7 Že v Jeruzalémě zbořili ‚ohavnost‘, kterou postavil na oltáři, a svatyni obehnali vysokými hradbami, jako tomu bylo dříve, a podobně i jeho město Bét-súr. 8 Když král uslyšel tyto zvěsti, zděsil se a velmi jím to otřáslo; klesl na lože, schvácen žalem, že se mu z jeho plánů nic nezdařilo. 9 Po mnoho dní tak setrvával v hořkém bolu, až ucítil, že se blíží jeho smrt. 10 Svolal celou svou družinu a řekl: „Spánek se mi vzdaluje od očí, srdce mi poklesá starostí, 11 říkám si v duchu: Do jakého soužení jsem se to dostal a jak velikými útrapami jsem nyní stíhán já, tolik ctěný a milovaný, dokud jsem byl při síle? 12 Teď vzpomínám na zlo, které jsem spáchal v Jeruzalémě, kde jsem pobral všechno stříbrné a zlaté nádobí a bez důvodu nařídil vyhladit obyvatele Judska. 13 To proto na mne přišlo tohle neštěstí, a já umírám žalem v cizí zemi.“ 14 Zavolal Filipa, jednoho ze své družiny, a pověřil ho správou nad celým svým královstvím. 15 Dal mu svou královskou čelenku, plášť a pečetní prsten a uložil mu starat se o jeho syna Antiocha a dosadit ho jednou na trůn. 16 Král Antiochos pak zemřel roku stého čtyřicátého devátého. 17 Když se o jeho smrti dozvěděl Lýsiás, ustanovil na jeho místo jeho syna Antiocha, kterého v mládí vychovával a jemuž dal jméno Eupatór.

Antiochos V.

18 Vojáci hradní posádky trápili Izraelce, kteří se shromažďovali kolem svatyně. Dělali jim všemožná příkoří, kdežto pohany podporovali. 19 Juda se proto rozhodl učinit tomu konec. Svolal všechen lid, aby hrad obléhali. 20 Shromáždili se a oblehli jej roku stého padesátého. Dal zhotovit i vrhací a obléhací stroje. 21 Někteří však z ležení unikli. Připojilo se k nim i několik svévolníků z Izraele. 22 Ti se vypravili ke králi a naléhali: „Jak dlouho ještě bude trvat, než zjednáš pořádek a pomstíš naše bratry? 23 Dobrovolně jsme se rozhodli sloužit tvému otci, žili jsme podle jeho nařízení a poslouchali jeho rozkazy; 24 naši krajané nás kvůli tomu v hradu oblehli, odcizili se nám, dokonce zabili ty z nás, které dopadli, a uchvátili náš dědičný majetek. 25 Vztáhli ruku nejen na nás, ale i přes všechny své hranice na sousední území. 26 Dnes se vrhli na jeruzalémský hrad, aby jej dobyli, a opevnili svatyni i Bét-súr. 27 Jestliže proti nim rychle nezakročíš, pustí se do větších věcí a nebudeš moci je zadržet.“ 28 Král se rozzuřil, když to uslyšel, a svolal všechny své přátele, velitele pěchoty a jízdy. 29 I z okolních království a mořských ostrovů shromáždily se k němu oddíly žoldnéřů, 30 takže počet jeho vojska byl sto tisíc pěšáků, dvacet tisíc jezdců a dvaatřicet k boji vycvičených slonů. 31 Prošli Edómskem a utábořili se u Bét-súru, aby postavili obléhací stroje. Boj trval mnoho dní, obležení dělali výpady, zapalovali stroje a hrdinsky se bránili. 32 Juda zanechal obléhání jeruzalémského hradu a utábořil se u Bét-zekarije, naproti královu táboru. 33 Časně ráno vytrhl král se svým vojskem k útoku u Bét-zekarije a za zvuku polnic se vojsko sešikovalo k bitvě. 34 Slony napojili šťávou z hroznů a moruší, aby je vydráždili k boji. 35 Pak přidělili zvířata jednotlivým útvarům. Ke každému slonu určili tisíc mužů v krunýřích a drátěných košilích, s měděnými přilbicemi na hlavě, a útvar pěti set vybraných jezdců. 36 Ti se od zvířete nikdy neodlučovali, byli s ním stále, kdekoli bylo nebo kamkoli šlo. 37 Na každém zvířeti byla připevněna pevná ochranná věž ze dřeva, v níž byli vždy čtyři bojovníci a jeden Ind, který slona řídil. 38 Ostatním jezdcům určil král místo na obou křídlech vojska, aby doráželi na nepřítele a chránili šiky pěchoty. 39 Když sluneční paprsky ozářily zlaté a měděné štíty, zaleskly se od nich hory a zazářily jako pochodně. 40 Jedna část králova vojska táhla po pohoří, druhá nížinou; postupovali pevně a ukázněně. 41 Třásli se všichni, kdo uslyšeli zvuk pochodujícího zástupu a řinčení zbraní, bylo to opravdu silné a mohutné vojsko. 42 Juda se svým vojskem se s ním střetl v boji, a z vojska králova padlo šest set mužů. 43 Eleazar zvaný Auaran si všiml, že jedno ze zvířat má na sobě štíty s královskými odznaky, a poněvadž převyšovalo všechna ostatní zvířata, domníval se, že na něm sedí král. 44 Obětoval se, aby zachránil svůj lid a získal si slavné jméno navěky. 45 Odvážně se vrhl doprostřed šiku, rozdával smrtící rány napravo i nalevo, takže se šik před ním roztrhl na dvě strany. 46 Skočil pod slona a bodnutím zespodu ho zabil; slon však na něj padl a Eleazar tak zahynul. 47 Když židé viděli sílu a bojovnost králova vojska, ustoupili před ním.

Obležení Sijónu

48 Královo vojsko vytáhlo na Jeruzalém, aby židy donutilo k boji. Král se utábořil v Judsku naproti hoře Sijónu. 49 Uzavřel mír s obyvateli Bét-súru; ti odešli z města, protože tam nebylo dost potravy, aby mohli vydržet obležení – v celé zemi totiž byl rok odpočinutí, kdy půda ležela ladem. 50 Král obsadil město Bét-súr a dal mu posádku k obraně. 51 Pak po mnoho dní obléhal svatyni, postavil tam berany a jiné vojenské stroje, vrhače ohně a kamení, metače šípů a praky. 52 Proti těmto strojům nasadili obránci své stroje a boj trval mnoho dní. 53 V zásobárnách jim však došla potrava, protože byl sedmý rok a zbytek zásob spotřebovali židé, kteří se do Judska uchýlili z pohanských krajů. 54 Při svatyni zůstalo jen pár mužů. Hlad byl velmi silný, a tak se všichni rozutekli do svých domovů.

Náboženská svoboda

55 Lýsiás dostal zprávu, že král Antiochos před svou smrtí ustanovil Filipa, aby se staral o jeho syna Antiocha, dokud se nebude moci ujmout vlády, 56 a že se Filip v čele všech královských vojsk vrací z Persie a Médie, aby se zmocnil vlády. 57 Naléhal proto na rychlý návrat a řekl králi, náčelníkům a lidu: „Slábneme každým dnem, máme málo potravy a místo, které dobýváme, je pevné. Teď se musíme starat o záležitosti království. 58 Podejme tedy pravici těm lidem a sjednejme mír s nimi i s celým jejich národem. 59 Dovolme jim, ať žijí podle svých zvyků jako dříve; stejně se vzbouřili a tohle všechno způsobili jen proto, že jsme chtěli potlačit jejich zákony.“ 60 Král i náčelníci souhlasili s tímto návrhem, poslali nabídku míru a židé ji přijali. 61 Když se jim král a náčelníci zavázali přísahou, obležení vyšli z pevnosti. 62 Král pak vstoupil na horu Sijón. Když viděl, jak je místo opevněno, porušil danou přísahu a nařídil strhnout hradby je obklopující. 63 Potom spěšně odtáhl a vrátil se do Antiochie. Jakmile zjistil, že Filip je pánem města, pustil se s ním do boje a města se zmocnil.