1Tento Melchisedech, král Sálemu a kněz Nejvyššího Boha, vyšel vstříc Abrahamovi, který se vracel od vítězství nad králi; dal mu požehnání2a Abraham mu ze všeho oddělil desátek.[1] Jeho jméno se v první řadě vykládá jako „Král spravedlnosti“, dále je to také král Sálemu, což znamená „král pokoje“.3Bez otce a matky, bez rodokmenu, bez narození a úmrtí, podoben Božímu Synu zůstává knězem navždycky.4Považte, jak vznešený musel být, když mu sám otec Abraham dal desátek z kořisti!5Synové Leviho, kteří zastávají kněžský úřad, mají podle Zákona oprávnění přijímat desátky od lidu, to jest od svých bratrů, kteří tak jako oni vzešli z Abrahamových beder.6Melchisedech, který ani nepochází z jejich rodokmenu, však přijal desátek od samotného Abrahama a dal požehnání tomu, který měl zaslíbení od Boha!7Je nesporné, že požehnání přijímá menší od většího.8Zde tedy přijímají desátky smrtelní lidé, ale tam někdo, o kom se tvrdí, že žije.9Dalo by se dokonce říci, že skrze Abrahama dal desátek i Levi, který desátky přijímá,10neboť byl ještě v otcových bedrech, když mu Melchisedech vyšel vstříc.
Lepší kněžství
11Kdyby levitské kněžství vedlo k dokonalosti (kvůli níž byl lidu dán Zákon), proč by ještě bylo potřeba, aby povstal jiný kněz podle Melchisedechova řádu, a nebyl jmenován podle Áronova řádu?12Se změnou kněžství ovšem nutně nastává i změna Zákona.13Ten, o kom se tu mluví, přece patří k jinému pokolení, z něhož nikdy nikdo u oltáře nesloužil.14Jak známo, náš Pán pochází z Judy, a ohledně toho pokolení se Mojžíš o kněžích vůbec nezmínil.15Je tedy nade všechnu pochybnost zřejmé, že nastupuje jiný kněz, podobný Melchisedechovi,16ne podle tělesných pravidel Zákona, ale podle moci nesmrtelného života.17Jak dosvědčuje Písmo: „Jsi knězem navěky podle řádu Melchisedechova.“[2]18Tím se ruší to staré přikázání jako nedostatečné a neúčinné19(Zákon přece nikoho k dokonalosti nepřivedl) a zároveň se zavádí něco lepšího: naděje, která nás přibližuje k Bohu.20A navíc, nestalo se to bez přísahy. Oni se totiž stávali kněžími bez přísahy,21on však skrze přísahu. Bylo mu přece řečeno: „Hospodin přísahal a nebude litovat: Jsi knězem navěky.“[3]22A tak se Ježíš stal ručitelem mnohem lepší smlouvy.23A dále: levitských kněží muselo být mnoho, protože jim smrt bránila zůstat v úřadu,24ale jeho kněžství je trvalé, protože žije navěky.25Proto také může dokonale spasit ty, kdo skrze něj přistupují k Bohu, neboť je stále živ, aby se za ně přimlouval.26Přesně takového velekněze jsme potřebovali! Je svatý, nevinný, neposkvrněný, oddělený od hříšníků a vyvýšený nad sama nebesa.27Nemusí jako tamti velekněží denně obětovat nejprve za své vlastní hříchy a potom za hříchy lidu, neboť to udělal jednou provždy, když obětoval sám sebe.28Zákon ustanovuje za velekněze lidi, kteří mají své slabosti, ale slovo přísahy, jež přišla po Zákonu, ustanovuje Syna, který je dokonalý na věky.
Židům 7
Český ekumenický překlad
— Kněz podle řádu Melchisedechova
1 Tento Melchisedech, král Sálemu a kněz nejvyššího Boha, vyšel vstříc Abrahamovi, když se vracel po vítězství nad králi. Požehnal mu2 a Abraham mu z veškeré kořisti dal desátý díl. Jméno Melchisedech se vykládá jako král spravedlnosti, král Sálemu pak znamená král pokoje.3 Je bez otce, bez matky, bez předků, jeho dny nemají počátek a jeho život je bez konce. A tak podoben Synu Božímu zůstává knězem navždy. 4 Hleďte, jak vznešený je ten, jemuž sám praotec Abraham dal jako desátek nejlepší část své kořisti.5 Levité, pověření kněžskou službou, mají podle zákona příkaz brát desátky od Božího lidu, to jest od svých bratří, ačkoli všichni pocházejí z Abrahamova rodu.6 Od Abrahama však dostal desátek ten, který nepocházel z rodu Levi, a Abraham, který měl zaslíbení, přijal od něho požehnání.7 A není sporu, že větší žehná menšímu.8 Levité dostávají desátky jako smrtelní lidé, Melchisedech však jako ten, o kom Písmo svědčí, že žije.9 Prostřednictvím Abrahamovým dal tak desátky i Levi, který sám desátky přijímá.10 Ještě se totiž nenarodil a byl v těle svého praotce Abrahama, když mu Melchisedech vyšel vstříc. 11 Kdyby služba levitských kněží, která vedla lid k poslušnosti zákona, přinesla dokonalost, nač by ještě bylo třeba ustanovovat jiného kněze podle řádu Melchisedechova, a nezůstat při kněžství podle řádu Áronova?12 Avšak mění-li se kněžství, nutně nastává i změna zákona.13 A ten, na nějž se to slovo vztahuje, pocházel z jiného pokolení, z něhož nikdo nekonal službu u oltáře.14 Je dobře známo, že náš Pán pocházel z Judy, a u Mojžíše není zmínky o kněžích z tohoto pokolení.15 To vše je ještě zřejmější, když podobně jako Melchisedech je ustanoven jiný kněz16 ne podle zákona o tělesném původu, nýbrž na základě svého nepomíjejícího života,17 jak se o něm svědčí: ‚Ty jsi kněz navěky podle řádu Melchisedechova.‘ 18 Tím se ovšem ruší předchozí příkaz jako neúčinný a neužitečný –19 zákon totiž nic nepřivedl k dokonalosti – avšak na jeho místo přichází lepší naděje, jejíž mocí přistupujeme až k Bohu.20 A navíc se to nestalo bez přísahy. Levité se totiž stávali kněžími bez Boží přísahy.21 Ježíš však se jím stal s přísahou; vždyť mu bylo řečeno: ‚Hospodin přísahal a nebude toho litovat: Ty jsi kněz navěky.‘22 Proto se Ježíš stal ručitelem lepší smlouvy. 23 A dále: Levitských kněží muselo být mnoho, protože umírali a nemohli sloužit trvale.24 Ježíšovo kněžství však nepřechází na jiného, neboť on zůstává navěky.25 Proto přináší dokonalé spasení těm, kdo skrze něho přistupují k Bohu; je stále živ a přimlouvá se za ně.
— Nová smlouva převyšuje starou
26 To je ten velekněz, jakého jsme potřebovali: svatý, nevinný, neposkvrněný, oddělený od hříšníků a vyvýšený nad nebesa,27 který nemusí jako dřívější velekněží denně přinášet oběti napřed za vlastní hříchy a pak teprve za hříchy lidu. Ježíš to učinil jednou provždy, když obětoval sebe sama.28 Zákon totiž ustanovuje za velekněze lidi, podléhající slabosti, ale slovo přísahy, dané až po zákonu, ustanovuje Syna navěky dokonalého.