Přihlaste se zdarma

Žalm 139

Bible, překlad 21. století

1 Pro předního zpěváka. Žalm Davidův. Ty mě, Hospodine, zkoumáš, ty mě znáš. 2 Ty víš, jak sedám a jak vstávám zas, už zdálky rozumíš mým myšlenkám! 3 Sleduješ, jak chodím i jak uléhám, všemi mými cestami se zabýváš. 4 Ještě než mi přijde slovo na jazyk, ty už to, Hospodine, všechno víš! 5 Zezadu i zpředu jsi mě obklopil, svou dlaň jsi na mě položil. 6 Takové poznání je nad mé chápání – je příliš hluboké, na to nestačím! 7 Kam bych unikl před Duchem tvým? Před tvojí tváří kam bych se skryl? 8 Kdybych do nebe vystoupil, tam jsi ty, kdybych si ustlal v podsvětí – i tam jsi! 9 Kdybych si oblékl křídla jitřenky, kdybych se usadil za mořem dalekým, 10 i tam by mě vedla ruka tvá, tvá pravice by mě držela! 11 Kdybych si řekl – Snad pohltí mě tma, až světlo kolem mě noc vystřídá – 12 tobě nebude temná ani tma, noc jako den ti záři dá, tma bude pro tebe světlu podobná! 13 Mé nitro zformovals ty sám, v lůně mé matky jsi mě tkal. 14 Chválím tě za tvá díla ohromná, za to, jak podivuhodně jsem udělán a že mou duši tak dobře znáš! 15 Jediná z mých kostí ti nebyla ukryta, když jsem byl vskrytu formován, když jsem byl hněten v zemských hlubinách! 16 Můj zárodek tvé oči viděly, všechno jsi zapsal do knihy – dny, jež mi byly určeny, než začal první z nich. 17 Jak jsou mi drahé, Bože, tvé myšlenky, je jich tak mnoho, že nejdou vypočíst! 18 Kdybych je počítal, než písku je jich víc; budu zas s tebou, až se probudím! 19 Kéž bys už, Bože, zabil ty ničemy – „Odstupte ode mě, vy vrahouni!“ – 20 Když mluví o tobě, je to rouhání, tvé jméno zneužívají nepřátelé tví! 21 Nemám snad, Hospodine, k tvým sokům nenávist? Nehnusím si ty, kdo na tebe útočí? 22 Naprostou nenávistí nenávidím je, mými nepřáteli stali se! 23 Zkoumej mě, Bože, a poznej srdce mé, poznej mé myšlenky, jen mě vyzkoušej! 24 Zjisti, zda držím se cesty škodlivé, a cestou věčnosti mě veď! 

© 2009, 2015, 2017, 2020 Biblion, z.s.
Version 2020.2.28

Žalm 139

Český ekumenický překlad



1  Pro předního zpěváka. Davidův, žalm. Hospodine, zkoumáš mě a znáš mě.  2  Víš o mně, ať sedím nebo vstanu, zdálky je ti jasné, co chci dělat.  3  Sleduješ mou stezku i místo, kde ležím, všechny moje cesty jsou ti známy.  4  Ještě nemám slovo na jazyku, a ty, Hospodine, víš už všechno.  5  Sevřel jsi mě zezadu i zpředu, svou dlaň jsi položil na mě.  6  Nad mé chápání jsou tyto divy, jsou nedostupné, nestačím na to.  7  Kam odejdu před tvým duchem, kam uprchnu před tvou tváří?  8  Zamířím-li k nebi, jsi tam, a když si ustelu v podsvětí, také tam budeš.  9  I kdybych vzlétl na křídlech jitřní záře, chtěl přebývat při nejzazším moři,  10  tvoje ruka mě tam doprovodí, tvá pravice se mě chopí.  11  Kdybych řekl: Snad mě přikryje tma, i noc kolem mne se stane světlem.  12  Žádná tma pro tebe není temná: noc jako den svítí, temnota je jako světlo.  13  Tys to byl, kdo utvořil mé ledví, v životě mé matky jsi mě utkal.  14  Tobě vzdávám chválu za činy, jež budí bázeň: podivuhodně jsem utvořen, obdivuhodné jsou tvé skutky, toho jsem si plně vědom.  15  Tobě nezůstala skryta jediná z mých kostí, když jsem byl v skrytosti tvořen a hněten v nejhlubších útrobách země.  16  Tvé oči mě viděly v zárodku, všechno bylo zapsáno v tvé knize: dny tak, jak se vytvářely, dřív než jediný z nich nastal.  17  Jak si vážím divů, které konáš, Bože! Nesmírný je jejich počet,  18  sčetl bych je, ale je jich víc než písku. Sotva procitnu, jsem s tebou.  19  Kéž bys, Bože, skolil svévolníka. Pryč ode mne, vy, kdo proléváte krev!  20  Dovolávají se tě při svých pletichách, zneužívají tvé jméno tvoji protivníci.  21  Nemám nenávidět, Hospodine, ty, kdo nenávidí tebe? S odporem pohlížet na ty, kdo se proti tobě zvedli?  22  Nenávidím je, rozhodně nenávidím, jsou to také moji nepřátelé.  23  Bože, zkoumej mě, ty znáš mé srdce, zkoušej mě, ty znáš můj neklid,  24  hleď, zda jsem nesešel na cestu trápení, a po cestě věčnosti mě veď!