Markus 11 | Slovo na cestu

Ježíš vjíždí do Jeruzaléma na oslátku

1 Když se blížili k Jeruzalému a stoupali na Olivovou horu, uviděli Betfage a Betanii. Ježíš poslal dva ze svých učedníků napřed 2 a řekl jim: „Jděte do vesnice tamhle před námi. Na kraji vesnice uvidíte u plotu uvázané oslátko, na kterém ještě nikdo nejel. To mi přiveďte. 3 A kdyby se vás někdo ptal, co to děláte, odpovězte krátce: Pán ho potřebuje a brzy ho vrátí.“ 4 Učedníci šli a skutečně našli u jednoho domu přivázané oslátko. 5 Když ho odvazovali, někteří z kolemjdoucích se ptali, proč to dělají. 6 Odpověděli tak, jak jim poradil Ježíš, a lidé je nechali zvíře odvést. 7 Přivedli oslátko k Ježíšovi, přehodili přes ně své pláště, Ježíš se na ně posadil a vydali se na cestu. 8 Lidé ze zástupu, který ho provázel, se začali předhánět v pozornostech; prostírali před ním své pláště, jiní lámali větve a zdobili jimi cestu. 9 Za ním i před ním se utvořil průvod a všichni volali: „Ať žije král! Sláva! 10 Jde v Božím jménu! Ať žije Davidovo království! Nebe jásá s námi!“ 11 Tak vstoupil Ježíš do Jeruzaléma a vešel do chrámu. Všechno si tam pozorně prohlédl, a protože byl již večer, odešel se svými dvanácti na noc do Betanie.

Ježíš opět čistí chrám

12 Druhý den cestou z Betanie dostal Ježíš hlad. 13 Z dálky uviděl fíkovník obalený listím a šel se podívat, zda nemá nějaké ovoce. Když pak přišel až ke stromu, zjistil, že kromě listí na něm nic neroste; první úroda byla pryč a na novou strom ještě nenasadil. 14 Učedníci slyšeli, jak říká stromu: „Nikdo už z tebe nebude jíst ovoce!“ 15 Vrátili se do Jeruzaléma a Ježíš šel do chrámu. Když na nádvoří chrámu uviděl stánky s obětními zvířaty a pulty směnárníků, zpřevracel je a obchodníky vyhnal. 16 Nedovolil ani, aby si někdo tamtudy krátil cestu s vodou od studny. 17 „Cožpak nevíte,“ horlil, „že je napsáno v Písmu: ‚Můj chrám je určen k tomu, aby se v něm všechny národy modlily?‘ Vy jste však z něho udělali lupičské doupě.“ 18 Slyšeli to i velekněží a učitelé zákona a přemýšleli, jak by se Ježíše zbavili. Měli z něho strach, protože lid byl jeho učením nadšen. 19 Večer Ježíš s učedníky opustil město.

Ježíš říká učedníkům, že mohou prosit o cokoliv

20 Když šli ráno zase kolem toho fíkovníku, viděli, že je úplně suchý. 21 Petr si vzpomněl na včerejší příhodu. „Mistře, ten fíkovník, který jsi odsoudil, uschl!“ 22 „To vás překvapuje?“ usmál se Ježíš. „Boží moc je daleko větší. 23 Když budete věřit Bohu – a myslím to smrtelně vážně – a řekli byste této hoře: ‚Zvedni se a padni do moře,‘ ta hora to udělá. Musíte jen věřit bez nejmenší pochybnosti. 24 Pamatujte si: budete-li za něco prosit ve svých modlitbách s pevnou vírou, že vaše prosba bude naplněna, pak se tak určitě stane. 25 Ale když se modlíte, odpusťte nejdříve tomu, proti komu něco máte, aby i váš nebeský Otec mohl odpustit vám. 26 Jestliže ve vás zůstane hněv, ani Bůh vám nepromine vaše provinění.“

Židé se přou o Ježíšovu autoritu

27 Přišli zase do Jeruzaléma. Když Ježíš procházel chrámem, zastavili ho zástupci představenstva chrámu 28 „Od koho máš pověření k takovým činům? Kdo tě k tomu zmocnil?“ 29 „Já se vás také zeptám na jednu věc,“ opáčil Ježíš. „Když mi odpovíte, řeknu i já, od koho mám tu moc. 30 Povězte mi: Byl Jan Křtitel skutečně poslán od Boha, nebo si to vymyslel?“ 31 Dali hlavy dohromady: „Odpovíme-li, že od Boha, pak nám řekne, proč jsme mu tedy neuvěřili. 32 A před lidmi zase nemůžeme Jana prohlásit za obyčejného fanatika. Vždyť jsou všichni přesvědčeni, že to byl Boží prorok.“ 33 A tak odpověděli Ježíšovi: „Nevíme!“ „Ani já vám tedy nepovím, od koho mám pověření,“ odtušil Ježíš.