1Dem Chorleiter. Nach der Melodie "Lilien". Von David.2Rette mich, Gott, / das Wasser steht schon am Hals!3Ich versinke im strudelnden Moor; / meine Füße verlieren den Grund. / Ich bin in tiefes Wasser geraten, / die Strömung reißt mich weg.4Vom Rufen bin ich erschöpft, meine Kehle ist wund. / Meine Augen erlöschen vom Warten auf meinen Gott.5Ich habe mehr Feinde als Haare auf dem Kopf, und sie hassen mich ohne Grund.* / Die mich vernichten wollen, sind mächtig. / Mit Lügen fordern sie zurück, was ich niemals an mich nahm.6Du kennst meine Dummheit, Gott, / und meine Vergehen sind dir bekannt.7Jahwe, du Herr aller Heere, / lass nicht zu, dass die, die auf dich hoffen, enttäuscht werden durch mich! / Du Gott Israels, / lass nicht zu, dass die, die dich suchen, beschämt sind wegen mir!8Weil ich dir gehöre, werde ich beschimpft. / Schamröte bedeckt mein Gesicht.9Ein Fremder bin ich für meine Brüder geworden, / ein Ausländer für meine Geschwister.10Denn der Eifer um dein Haus reibt mich ganz auf, / und wenn sie dich beschimpfen, trifft es mich tief.*11Als ich weinte und beim Fasten war, / verhöhnten sie mich.12Als ich Trauer trug, / gossen sie ihren Spott über mich aus.13Selbst im Rathaus ziehen sie über mich her, / und im Wirtshaus bin ich der Spottgesang.14Doch an dich, Jahwe, richte ich mein Gebet, / denn bei dir ist immer Gnadenzeit. / Hilf mir, Gott, denn deine Güte ist groß; / erhöre mich, denn auf dich ist Verlass.15Zieh mich aus dem Schlamm, / lass mich nicht versinken; / rette mich vor meinen Hassern / und reiß mich aus den Wassertiefen heraus!16Sonst spült die Strömung mich fort, / der Strudel zieht mich in die Tiefe / und die Grube schließt sich über mir.17Erhöre mich, Jahwe, denn deine Gnade tut gut! / Wende dich mir zu in deinem großen Erbarmen!18Verbirg dein Gesicht nicht vor mir, dein Diener bin ich doch! / Ich bin voller Angst, erhöre mich bald!19Komm bitte zu mir, erlöse mein Leben; / rette mich und mache meine Feinde still.20Du, du kennst meine Schmach, / den Schimpf und die Schande, / und meine Feinde hast du im Blick.21Der Hohn brach mein Herz / und machte es unheilbar krank. / Auf Mitleid hoffte ich, es war umsonst; / auf Tröster, doch keiner war in Sicht.22Ins Essen haben sie mir Galle gegeben / und Essig für meinen Durst.23Ihr Tisch werde zur Falle für sie / und zum Strick für die, / die sich so sicher sind.24Lass ihre Augen erlöschen / und ihre Hüften kraftlos sein.*25Schütte deinen Zorn über sie aus, / die Glut deines Grimms erreiche sie bald!26Ihr Lagerplatz möge verwüstet / und ihre Zelte sollen menschenleer sein.*27Denn sie haben den gejagt, den du geschlagen hast. / Schadenfroh erzählen sie vom Schmerz derer, die du verwundet hast.28Schütte Schuld auf ihre Schuld / und erkläre sie nie für gerecht!29Lösche ihre Namen aus dem Buch des Lebens aus! / Sie sollen nicht mit den Gerechten aufgezeichnet sein!30Ich aber bin elend und von Schmerzen geplagt. / Deine Hilfe, Gott, wird mich erhöhen.31Dann kann ich dich loben im Lied / und dich hoch ehren mit Dank.32Das wird dich mehr erfreuen als ein Stier, / ein Opferstier mit Horn und Huf.33Die Gebeugten sehen es und werden froh. / Ihr alle, die ihr Gottes Nähe sucht, fasst neuen Mut!34Denn Jahwe hört der Hilflosen Schrei, / seine Gefangenen verachtet er nicht.35Loben sollen ihn Himmel und Erde, / die Meere und alles, was sich dort regt.36Denn Jahwe wird Zion befreien / und baut Judas Städte wieder auf. / Dann wird sein Volk dort wohnen, / es besitzt wieder das Land.37Die Söhne seiner Diener werden es erben, / und die, die seinen Namen lieben, wohnen darin.
Český ekumenický překlad
ZACHRAŇ MĚ, MŮJ BOŽE, VODY MI PRONIKLY K DUŠI
1 Pro předního zpěváka, podle „Lilií“. Davidův. 2 Zachraň mě, můj Bože, vody mi pronikly k duši! 3 V bahně hlubiny se topím, není na čem stanout, do hlubokých vod se nořím, dravý proud mě vleče. 4 Volám do umdlení, hrdlo zanícené, Boha vyhlížím, až zrak mi vypovídá. 5 Víc než vlasů na mé hlavě je těch, kdo mě bez důvodů nenávidí; zdatní jsou, kdo umlčet mě chtějí, zrádní nepřátelé! Co jsem neuchvátil, mám teď vracet. 6 Ty znáš, Bože, moji pošetilost, čím jsem se kdy provinil, ti není skryto. 7 Kvůli mně však ať se nemusejí hanbit, kdo složili svou naději v tebe, Panovníku, Hospodine zástupů, ať kvůli mně se nemusejí stydět ti, kdo tě hledají, Bože Izraele! 8 Snáším potupu přec kvůli tobě, stud pokryl mé tváře. 9 Za cizího mě mají mí bratři, cizincem jsem pro syny své matky, 10 neboť horlivost o tvůj dům mě strávila, tupení těch, kdo tě tupí, padlo na mne. 11 Postil jsem se, vyplakal si oči, ale v potupu se mi to obrátilo. 12 Oblékl jsem si žíněné roucho a stal jsem se pro ně pořekadlem. 13 O mně klevetí, kdo sedávají v bráně, pijani si o mně popěvují. 14 Ale má modlitba spěje, Hospodine, k tobě, je čas přízně, Bože nejvýš milosrdný, odpověz mi, věrný dárce spásy, 15 vysvoboď mě z bahna, ať se neutopím! Kéž jsem vysvobozen z rukou těch, kteří mě nenávidí, z hlubokých vod. 16 Ať mě neodvleče dravý vodní proud, ať hlubina mě nepohltí, ať nade mnou studnice nezavře ústa! 17 Odpověz mi, Hospodine, vždyť tvé milosrdenství je dobrotivé, pro své velké slitování shlédni na mne, 18 neskrývej tvář před svým služebníkem, když se soužím, pospěš, odpověz mi, 19 buď mi blízko, zastaň se mne, vykup mě kvůli mým nepřátelům! 20 Ty víš, jak jsem tupen, ostouzen a haněn, máš před sebou všechny moje protivníky. 21 Srdce potupou mi puká, jsem jak ochrnulý. Na soucit jsem čekal, ale marně; na ty, kdo by potěšili – nenašel se nikdo. 22 Do jídla mi dali žluč, když jsem žíznil, dali mi pít ocet. 23 Jejich stůl se jim staň osidlem a těm, kdo jsou s nimi zajedno, buď léčkou. 24 Dej, ať se jim zatmí v očích, aby neviděli, jejich bedra ustavičně zbavuj síly. 25 Vylej na ně svůj hrozný hněv, tvůj planoucí hněv ať postihne je. 26 Jejich hradiště ať zpustne, v jejich stanech ať nebydlí nikdo. 27 Neboť toho, kterého jsi ty zbil, pronásledovali, vypravují o bolesti těch, které jsi proklál. 28 Sečti jejich nepravosti, ať před tebou nejsou spravedliví. 29 Nechť jsou vymazáni z knihy živých, nezapsáni mezi spravedlivé. 30 Jsem ponížen, bolestí se soužím, avšak hradem je mi, Bože, tvoje spása. 31 Písní budu chválit jméno Boží, velebit je budu díkůvzdáním. 32 Hospodin to přijme raději než býka, býčka s paznehty a rohy. 33 Pokorní to spatří a budou mít radost; kdo se dotazujete na Boží vůli, okřejete v srdci. 34 Vždyť Hospodin ubožáky slyší, nepohrdá svými, když jsou uvězněni. 35 Ať ho chválí nebesa i země, moře se vším, co se v nich hemží, 36 neboť Bůh zachrání Sijón a zbuduje judská města; budou tam sídlit a mít je ve vlastnictví. 37 Potomstvo jeho služebníků je bude dědičně držet; budou v nich bydlet ti, kdo milují jeho jméno.
Diese Website verwendet Cookies, um Ihnen die bestmögliche Nutzererfahrung bieten zu können.