1Dem Chorleiter. Nach der Weise "Hirschkuh im Morgenrot". Ein Psalmlied von David.2Mein Gott, mein Gott! / Warum hast du mich verlassen?* / Warum bist du so weit weg? / Du hörst mein Schreien nicht!3Mein Gott, ich rufe am Tag, / doch du antwortest nicht, / ich rufe bei Nacht / und finde nicht Ruh!4O Heiliger du, / der in Israels Lobliedern wohnt!5Unsere Väter vertrauten auf dich, / ja, deiner Rettung vertrauten sie.6Sie riefen zu dir und wurden gerettet; / sie vertrauten auf dich, wurden niemals enttäuscht.7Aber ich bin ein Wurm und kein Mann, / ein Spott der Leute und verachtet vom Volk.8Die mich sehen, spotten über mich, / verziehen die Lippen, schütteln den Kopf.9"Er hat es auf Jahwe gewälzt, / der mag ihn jetzt retten, / er hat ja Gefallen an ihm!"*10Aus dem Mutterleib hast du mich gezogen, / an der Brust meiner Mutter mich Vertrauen gelehrt.11Du bist mein Schutz, seit mein Leben begann, / und mein Gott von meiner Mutter Leib an.12Bleib nicht fern von mir, denn die Not ist so nah, / und keiner, der helfen kann, ist da!13Gewaltige Stiere kreisen mich ein, / von Büffeln aus Baschan* bin ich umringt.14Sie reißen die Mäuler gegen mich auf; / raubgierige Löwen brüllen mich an.15Ich bin ausgeschüttet wie Wasser und ausgerenkt sind meine Glieder. / Mein Herz zerschmilzt wie Wachs, als ob es in meinen Gedärmen zerfließt.16Meine Kraft ist vertrocknet, dürr wie ein Scherben. / Meine Zunge klebt am Gaumen fest; / und in den Staub des Todes legst du mich.17Denn mich umlauert die Meute der Hunde. / Übles Gesindel hat mich umringt / und hat mir Hände und Füße durchbohrt.18All meine Knochen könnte ich zählen. / Sie stehen dabei und gaffen mich an.19Meine Kleider teilen sie unter sich auf, / und mein Gewand verfällt ihrem Los.*20O Jahwe, du, bleib mir nicht fern! / Du, meine Stärke, hilf mir und beeile dich!21Rette mich vor dem Schwert meiner Feinde, / mein Leben aus der Gewalt dieser Hunde.22Reiß mich aus dem Rachen des Löwen, / von den Hörnern der Büffel ziehe mich weg.*23Ich will deinen Namen meinen Brüdern verkünden. / Mitten in der Gemeinde lobe ich dich.*24Lobt Jahwe, alle, die ihr ihn fürchtet! / Ihr Nachkommen Jakobs, bringt ihm das Lob! / Israels Enkel, erschauert vor ihm!25Denn er hat das Elend nicht gescheut, nicht verachtet den Bedürftigen; / er hat sein Gesicht nicht abgewandt und hat seinen Schrei gehört.26Von dir erzählt mein Lobgesang in der großen Gemeinde; / vor denen mit Ehrfurcht vor dir, löse ich mein Ehrenwort ein.27Die sich vor ihm beugen, werden essen bis zur Sättigung. / Die Jahwe suchen, werden ihn rühmen. Ja, für immer lebe euer Herz auf!28Es werden daran denken die Enden der Erde, / zu Jahwe sich kehren die Völker der Welt und sich beugen vor ihm.29Denn Jahwe gehört das Königtum. / Er ist der Herrscher über jede Nation.30Nur vor ihm beugen sich alle Großen der Erde; / und alle, die in den Todesstaub sinken, knien vor ihm, alle, deren Leben zu Ende geht.31Die Nachkommen werden ihm dienen / und einem neuen Geschlecht erzählen vom Herrn.32Sie werden kommen und seine Gerechtigkeit schildern / dem Volk, das noch geboren wird; ja, er hat es vollbracht.
Český ekumenický překlad
BOŽE MŮJ, BOŽE MŮJ, PROČ JSI MĚ OPUSTIL
1Pro předního zpěváka. Podle „Laně za ranních červánků“. Žalm Davidův. 2 Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil? Daleko spása má, ač o pomoc volám. 3 Bože můj, volám ve dne, a neodpovídáš, nemohu se ztišit ani v noci. 4 Ty jsi ten Svatý, jenž trůní obklopen chválami Izraele. 5 Otcové naši doufali v tebe, doufali, tys jim dal vyváznout. 6 Úpěli k tobě a unikli zmaru, doufali v tebe a nebyli zahanbeni. 7 Já však jsem červ a ne člověk, potupa lidství, povrhel lidu. 8 Všem, kdo mě vidí, jsem jenom pro smích, šklebí se na mě, potřásají hlavou: 9 „Svěř to Hospodinu!“ „Ať mu dá vyváznout, ať ho vysvobodí, když si ho oblíbil!“ 10 Ty jsi mě vyvedl z života matky, chovals mě v bezpečí u jejích prsou. 11 Na tebe jsem odkázán už z lůna, z života mé matky ty jsi můj Bůh. 12 Nebuď mi vzdálen, blízko je soužení, na pomoc nikoho nemám! 13 Množství býků mě kruhem svírá, bášanští tuři mě obstoupili. 14 Rozevírají na mě tlamu jak řvoucí lev, když trhá kořist. 15 Rozlévám se jako voda, všechny kosti se mi uvolňují, jako vosk je mé srdce, rozplynulo se v mém nitru. 16 Jako střep vyschla má síla, jazyk mi přisedl k patru. Vrháš mě do prachu smrti! 17 Smečka psů mě kruhem svírá, zlovolná tlupa mě obkličuje; sápou se jako lev na mé ruce a nohy, 18 mohu si spočítat všechny své kosti. Pasou se na mně svým zrakem. 19 Dělí se o mé roucho, losují o můj oděv. 20 Nebuď mi vzdálen, Hospodine, má sílo, pospěš mi na pomoc! 21 Vysvoboď mou duši od meče, chraň jediné, co mám, před psí tlapou; 22 zachraň mě ze lví tlamy, před rohy jednorožců! – A tys mi odpověděl. 23 O tvém jménu budu vyprávět svým bratřím, ve shromáždění tě budu chválit. 24 Kdo se bojíte Hospodina, chvalte ho! Ctěte ho, všichni potomci Jákobovi, celé Izraelovo potomstvo, žij před ním v bázni! 25 Nepohrdl poníženým, v opovržení ho neměl. Když trpěl příkoří, neukryl před ním svou tvář, slyšel, když k němu o pomoc volal. 26 Od tebe vzejde mi chvála ve velikém shromáždění. Své sliby splním před těmi, kdo se ho bojí. 27 Pokorní budou jíst dosyta, budou chválit Hospodina ti, kdo se na jeho vůli dotazují. Vaše srdce bude žít navždy. 28 Rozpomenou se a navrátí se k Hospodinu všechny dálavy země. Tobě se budou klanět všechny čeledi pronárodů. 29 Vždyť Hospodinu náleží kralovat, i nad pronárody vládnout. 30 Všichni tuční v zemi, ti, kdo jedli a kdo se klaněli, všichni, kteří sestupují v prach, musí před ním padnout na kolena; a jejich duše si život nezachová. 31 Potomstvo bude mu sloužit. O Panovníku budou vyprávět dalšímu pokolení, 32 to přijde a bude hlásat jeho spravedlnost lidu, který se zrodí: „To učinil on!“
Diese Website verwendet Cookies, um Ihnen die bestmögliche Nutzererfahrung bieten zu können.