1Dem Chorleiter. Ein Psalmlied von David.
Gott, den ich lobe, / schweige doch nicht!2Denn gottlose Verleumder reißen ihr Lügenmaul gegen mich auf. / Sie lügen mir glatt ins Gesicht.3Mit gehässigen Reden bedrängen sie mich / und bekämpfen mich ohne Grund.4Für meine Liebe feindeten sie mich an, / doch ich bleibe stets im Gebet.5Sie haben mir Gutes mit Bösem vergolten, / meine Liebe erwiderten sie mit Hass:*6"Bestelle einen Gottlosen gegen ihn, / ein Ankläger stehe an seiner Seite!7Stellt er sich dem Gericht, werde er schuldig gesprochen! / Selbst sein Gebet gelte als Sünde!8Er soll möglichst früh sterben, / und sein Amt soll ein anderer bekommen!*9Seine Kinder sollen Waisen werden, / seine Frau eine Witwe!10Ja, endlos umherirren sollen seine Kinder, / betteln und ihre Trümmer absuchen.11Der Gläubiger umstricke alles, was er hat, / ein Fremder plündere den Ertrag seiner Arbeit.12Es soll keinen geben, der freundlich an ihn denkt, / keinen, der seinen Waisen gnädig ist.13Seine Nachkommen soll man vernichten, / sein Name erlösche schon in der nächsten Generation!14Nie vergesse Jahwe die Schuld seiner Väter! / Die Sünde seiner Mutter bleibe ungesühnt!15Nichts davon soll Jahwe vergessen! Er lasse ihr Andenken von der Erde verschwinden!16Weil er nicht daran dachte, gnädig zu sein, / hat er den Armen und Hilflosen gejagt / und wollte den Verzweifelten töten.17Er liebte den Fluch, so treffe er ihn, / er wollte keinen Segen, so bleib er ihm fern!18Er zog den Fluch an wie ein Hemd, / so dringe er wie Wasser in sein Inneres, / wie Öl in seine Gebeine!19Er soll ihn bedecken wie ein Gewand, / ihn wie ein Gürtel umschließen!"20So soll Jahwe mit meinen Feinden verfahren, / mit denen, die mich verleumden.21Aber du, Jahwe, mein Herr, / tu mir, was deinem Namen entspricht, / denn deine Gnade ist gut! Reiß mich heraus!22Denn ich bin elend und hilflos, / im Innersten verwundet.23Wie ein Schatten, der sich streckt, gehe ich hin; / wie ein Insekt schüttelt man mich ab.24Vom Fasten zittern mir die Knie, / mein Körper fällt vom Fleisch.25Ich bin ihnen zum Gespött geworden. / Wenn sie mich sehen, schütteln sie den Kopf.26Hilf mir, Jahwe, mein Gott! / In deiner Gnade rette mich!27Lass sie erkennen, dass es deine Hand war, / dass du es so getan hast.28Sie mögen fluchen, du aber segnest. / Greifen sie mich an, müssen sie scheitern, / und dein Diener darf sich freuen.29Lass meine Feinde sich in Schande kleiden, / ihre Schmach sei wie ein Mantel für sie.30Mit lauter Stimme will ich Jahwe preisen, / inmitten der Menge will ich ihn loben.31Denn er steht dem Armen zur Seite, / um ihn vor denen zu retten, die ihn verdammen.
Český ekumenický překlad
BOŽE, MÁ CHVÁLO, NESTAV SE HLUCHÝM
1 Pro předního zpěváka, žalm Davidův. Bože, má chválo, nestav se hluchým, 2 když se na mě rozevřela ústa svévolná a lstivá! Zrádným jazykem mě napadají, 3 slovy nenávistnými mě zasypali, bojují proti mně bez důvodu. 4 Osočují mě za moji lásku, zatímco se modlím. 5 Za dobro mě zavalují zlobou, za mou lásku nenávistí. 6 Postav proti němu svévolníka, po jeho pravici žalobce ať stane. 7 Ať dopadne jako svévolník, až bude souzen; jeho modlitba ať je mu počítána za hřích. 8 Dny ať jsou mu ukráceny, jeho pověření ať převezme jiný. 9 Jeho synové ať sirotky se stanou, jeho žena vdovou. 10 Jeho synové ať toulají se po žebrotě, ze svých rozvalin ať chodí prosit. 11 Na všechno, co má, ať políčí si lichvář, co vytěžil, cizáci ať loupí. 12 Ať nemá nikoho, kdo by mu nadále prokázal milosrdenství, kdo by se smiloval nad sirotky po něm. 13 Jeho potomstvo buď vymýceno, jeho jméno smazáno buď v příštím pokolení. 14 Ať Hospodin pamatuje na nepravost jeho otců a hřích jeho matky vymazán ať není. 15 Ať je má Hospodin ustavičně před očima, ať vymýtí ze země památku po nich 16 za to, že nepamatoval na milosrdenství, ale pronásledoval člověka poníženého a ubohého, chtěl usmrtit zkrušeného v srdci. 17 Miloval zlořečení, ať ho postihne! O požehnání nestál, ať se ho vzdálí! 18 Zlořečení oblékal jak šaty; ať mu pronikne nitrem jak voda, ať mu prostoupí kosti jak olej. 19 Ať mu je jako roucho, kterým se halí, opaskem, kterým se přepásává ustavičně. 20 To ať si vyslouží od Hospodina ti, kteří mě osočují, kteří proti mně zlovolně mluví. 21 Ty však, Panovníku Hospodine, ukaž na mně pro své jméno, jak je tvé milosrdenství dobrotivé, vysvoboď mě! 22 Jsem ponížený ubožák, v nitru mám zraněné srdce. 23 Odcházím jako stín, který se prodlužuje, jako luční kobylka jsem smeten. 24 V kolenou se podlamuji postem, bez oleje chátrá moje tělo. 25 Jsem jim jenom pro potupu, jak mě vidí, potřásají hlavou. 26 Pomoz mi, můj Bože, Hospodine, podle svého milosrdenství mě zachraň, 27 aby poznali, že tvá ruka to byla, žes to učinil ty, Hospodine. 28 Jen ať zlořečí, ale ty žehnej! Když povstali, ať je stihne hanba, a tvůj služebník se zaraduje. 29 Stud ať poleje ty, kdo mě osočují, hanbou ať se zahalí jak pláštěm. 30 Moje ústa vzdají Hospodinu velkou chválu, mezi mnohými ho budu chválit, 31 neboť stanul po pravici ubožáku, aby ho zachránil před jeho soudci.
Diese Website verwendet Cookies, um Ihnen die bestmögliche Nutzererfahrung bieten zu können.