Psalm 107 | Neue evangelistische Übersetzung

Fünftes Buch: Das Danklied der Geretteten

1 "Preist Jahwe, denn er ist gut! / Ja, seine Güte hört niemals auf!"

2 So sollen sagen die Erlösten Jahwes. / Er hat sie aus der Gewalt ihrer Bedränger befreit,

3 aus fremden Ländern wieder heimgebracht, / vom Osten und vom Westen her, / vom Norden und vom Meer.

4 Sie irrten umher in wegloser Wüste, / eine Stadt als Wohnort fanden sie nicht.

5 Von Hunger und Durst gequält, / schwand ihr Lebenswille dahin.

6 Sie schrien zu Jahwe in ihrer Not, / der rettete sie aus aller Bedrängnis.

7 Er brachte sie auf den richtigen Weg / und führte sie zu einer bewohnbaren Stadt.

8 Sie sollen Jahwe loben für seine Gnade, / für seine Wunder, die er an Menschen tut.

9 Denn er hat den Verdurstenden zu trinken gegeben, / den Hungernden gute Nahrung verschafft.

10 Die in Dunkelheit und Finsternis lebten, / gefesselt in Elend und Eisen,

11 sie hatten den Worten Gottes getrotzt / und den Rat des Höchsten verachtet.

12 Nun beugte er durch harte Schläge ihren Trotz, / sie lagen am Boden und niemand half.

13 Sie schrien zu Jahwe in ihrer Not, / der rettete sie aus ihrer Bedrängnis,

14 führte sie aus dem tiefen Dunkel heraus / und zerriss ihre Fesseln.

15 Sie sollen Jahwe loben für seine Gnade, / für seine Wunder, die er an Menschen tut.

16 Denn er zerbrach die ehernen Tore, / zerschlug die eisernen Riegel.

17 Die dumm und trotzig aufbegehrten, / brachten durch ihr Sündenleben nur Leid und Elend über sich.

18 Sie ekelten sich vor jeder Speise, / sie standen direkt vor dem Tod.

19 Sie schrien zu Jahwe in ihrer Not, / der rettete sie aus ihrer Bedrängnis.

20 Er schickte sein Wort und heilte sie / und bewahrte sie so vor dem Grab.

21 Sie sollen Jahwe loben für seine Gnade, / für seine Wunder, die er an Menschen tut.

22 Sie sollen Dankopfer bringen, / jubelnd erzählen von dem, was er tat.

23 Die das Meer mit Schiffen befahren, / um in Übersee Handel zu treiben,

24 sie sahen die Werke Jahwes, / seine Wunder auf hoher See;

25 wenn er sprach und einen Sturm bestellte, / der die Wellen in die Höhe warf,

26 sodass sie gen Himmel stiegen und wieder in die Tiefen sanken / und ihre Seele vor Angst verging.

27 Wie Betrunkene wankten und schwankten sie, / und waren mit ihrer Weisheit am Ende.

28 Sie schrien zu Jahwe in ihrer Not, / der rettete sie aus ihrer Bedrängnis

29 und brachte den Sturm zur Stille, / und die Wellen beruhigten sich.

30 Sie freuten sich, dass es still geworden war / und er sie in den ersehnten Hafen führte.

31 Sie sollen Jahwe loben für seine Gnade, / für seine Wunder, die er an Menschen tut.

32 In der Versammlung des Volkes sollen sie ihn rühmen, / ihn loben im Ältestenrat!

33 Er machte Ströme zur Wüste / und Wasserquellen zu dürrem Land.

34 Und wegen der Bosheit seiner Bewohner / machte er fruchtbares Land zur salzigen Steppe.

35 Andererseits machte er Wüste zum Wasserteich, / Wasserquellen sprudelten im trockenen Land.

36 Dort siedelte er die Hungernden an. / Sie gründeten einen Wohnort,

37 bestellten die Felder und legten Weinberge an. / Sie brachten reiche Ernten ein.

38 Er segnete sie und sie vermehrten sich sehr, / auch ihre Viehherden waren groß.

39 Dann wurden sie geringer an Zahl, / bedrückt durch Unglück und Kummer.

40 Er goss Verachtung über Vornehme aus, / ließ sie irren in wegloser Wüste.

41 Er holte die Armen aus dem Elend heraus, / ihre Familien vermehrten sich sehr.

42 Die Aufrechten sehen es und freuen sich, / und aller Bosheit wird das Maul gestopft.

43 Wer weise ist, wird sich das merken / und versteht das gnädige Handeln Jahwes.

© 2024 by Karl-Heinz Vanheiden (Textstand 2024.07) www.derbibelvertrauen.de

Český ekumenický překlad

Pátá kniha žalmů - CHVÁLU VZDEJTE HOSPODINU, PROTOŽE JE DOBRÝ

1 Chválu vzdejte Hospodinu, protože je dobrý, jeho milosrdenství je věčné!

2 Tak ať řeknou ti, kdo byli Hospodinem vykoupeni, ti, které vykoupil z rukou protivníka,

3 které shromáždil ze všech zemí, od východu, od západu, severu i moře.

4 Bloudili pouští, cestou pustin, město sídla Božího však nenalezli.

5 Žíznili a hladověli, byli v duši skleslí.

6 A když ve svém soužení úpěli k Hospodinu, vytrhl je z tísně:

7 sám je vedl přímou cestou, aby došli k městu jeho sídla.

8 Ti ať vzdají Hospodinu chválu za milosrdenství a za divy, jež pro lidi koná:

9 dosyta dal najíst lačným, hladovým dal plno dobrých věcí.

10 Seděli v temnotách šeré smrti, v železných poutech a v ponížení,

11 neboť se vzepřeli tomu, co řekl Bůh, znevážili úradek Nejvyššího.

12 Trápením pokořil jejich srdce, klesali, a nikde žádná pomoc.

13 A když ve svém soužení úpěli k Hospodinu, zachránil je z tísně:

14 vyvedl je z temnot šeré smrti, sám zpřetrhal jejich pouta.

15 Ti ať vzdají Hospodinu chválu za milosrdenství a za divy, jež pro lidi koná:

16 rozrazil bronzová vrata, železné závory zlomil.

17 Pošetilci pro svou cestu nevěrnosti, pro své nepravosti byli pokořeni.

18 Každý pokrm se jim hnusil, dospěli až k branám smrti.

19 A když ve svém soužení úpěli k Hospodinu, zachránil je z tísně:

20 seslal slovo své a uzdravil je, zachránil je z jámy.

21 Ti ať vzdají Hospodinu chválu za milosrdenství a za divy, jež pro lidi koná,

22 ať mu obětují oběť díků, ať s plesáním vypravují o všech jeho skutcích.

23 Ti, kteří se vydávají na lodích na moře, kdo konají dílo na nesmírných vodách,

24 spatřili Hospodinovy skutky, jeho divy na hlubině.

25 Poručil a povstal bouřný vichr, jenž do výše zvedl vlnobití.

26 Vznášeli se k nebi, řítili se do propastných tůní, ztráceli v té spoušti hlavu.

27 V závrati jak opilí se potáceli, s celou svou moudrostí byli v koncích.

28 A když ve svém soužení úpěli k Hospodinu, vyvedl je z tísně:

29 utišil tu bouři, ztichlo vlnobití.

30 Zaradovali se, když se uklidnilo, on pak je dovedl do přístavu, jak si přáli.

31 Ti ať vzdají Hospodinu chválu za milosrdenství a za divy, jež pro lidi koná,

32 ať ho vyvyšují v shromáždění lidu, v zasedání starších ať ho chválí!

33 Řeky mění v poušť a vodní zřídla v suchopáry,

34 v solné pláně žírnou zemi pro zlobu těch, kdo v ní sídlí.

35 Poušť v jezero mění a zem vyprahlou ve vodní zřídla.

36 Tam usadil ty, kdo hladověli, zbudovali město, sídlo Boží.

37 Pole oseli, vinice vysázeli, sklidili úrodu hojnou.

38 Žehnal jim a velmi se rozrostli, ani dobytka jim neubylo.

39 Jich však ubývalo, ohýbali se pod tíhou zla a strastí,

40 když je ten, jenž může vylít opovržení i na knížata, zavedl do bezcestných pustot.

41 Avšak ubožáku se stal v ponížení hradem a čeledi lidu rozmnožil jak ovce.

42 Přímí lidé to vidí a radují se, ale každá podlost musí zavřít ústa.

43 Kdo je moudrý, ať dbá těchto věcí a Hospodinovu milosrdenství ať hledí porozumět!

© 2001 Česká biblická společnost