Psalm 106 | Neue evangelistische Übersetzung

Gottes Güte – Israels Undank

1 Halleluja, dankt Jahwe, denn er ist gut! / Seine Gnade hört niemals auf.

2 Wer kann die Machttaten Jahwes nur nennen, / gebührend würdigen seinen Ruhm?

3 Wie glücklich sind die, die festhalten am Recht, / die jederzeit tun, was er will!

4 Denk an mich, Jahwe, weil du Gefallen hast an deinem Volk! / Komm mit deiner Hilfe auch zu mir,

5 damit ich das Glück der Erwählten sehe, / mich freue an der Freude deiner Nation, / mich glücklich preise, in deinem Erbteil zu sein.

6 Wir haben gesündigt wie unsere Väter; / wir haben Unrecht getan, gottlos gehandelt.

7 Unsere Väter in Ägypten verstanden deine Wunder nicht, / sie vergaßen die vielen Beweise deiner Gunst. / Schon am Schilfmeer widerstrebten sie dir.

8 Doch seinetwegen rettete er sie, / um seine Macht zu erweisen.

9 Er bedrohte das Schilfmeer, da wurde es trocken. / Durch die Fluten ließ er sie ziehen wie durch eine Wüste.

10 Er rettete sie vor dem Zugriff des Hassers, / erlöste sie aus feindlicher Gewalt.

11 Das Wasser bedeckte ihre Bedränger, / nicht einer von ihnen blieb übrig.

12 Da vertrauten sie seinen Worten, / besangen wiederholt seinen Ruhm.

13 Doch schnell vergaßen sie seine Taten, / warteten nicht auf seinen Rat.

14 In der Wüste wuchs dann ihre Gier, / in der Öde versuchten sie Gott.

15 Da gab er ihnen, was sie verlangten / und schickte ihnen die Schwindsucht.

16 Im Lager wurden sie neidisch auf Mose, / auch auf Aaron, den Heiligen Jahwes.

17 Da wurde Datan von der Erde verschlungen, / die Gruppe Abirams von Erdreich bedeckt.

18 Feuer flammte in ihrer Rotte auf / und verzehrte die rebellische Schar.

19 Sie machten ein Stierkalb am Horeb, / beugten sich vor einem gegossenen Bild.

20 Sie vertauschten den, der ihre Herrlichkeit war, / mit dem Bild eines Gras fressenden Rinds.

21 Sie vergaßen Gott, ihren Retter, / seine großen Taten in Ägypten,

22 seine Wunder im Land der Nachkommen Hams, / seine furchterregenden Zeichen am Schilfmeer.

23 Jetzt wollte Gott sie zerschmettern, / wäre da nicht Mose, sein Erwählter, gewesen. / Der trat in die Bresche vor ihm, / um abzuwenden seinen lodernden Zorn und sie nicht zu vernichten.

24 Dann verschmähten sie das herrliche Land, / denn sie glaubten Gottes Worten nicht.

25 Sie murrten in ihren Zelten, / hörten nicht auf die Stimme Jahwes.

26 Da erhob er seine Hand zum Schwur gegen sie, / um sie in der Wüste niederzuschlagen

27 und ihre Nachkommen unter die Völker zu werfen, / in fremde Länder zerstreut.

28 Sie hängten sich an Baal, den Götzen von Peor,* / und aßen von den Opfern für tote Gebilde.

29 Sie reizten ihn zum Zorn mit ihrem Tun / und plötzlich kam das Unheil über sie.

30 Da trat Pinhas vor und vollzog das Gericht, / so kam die Plage zum Stillstand.

31 Das wurde ihm als Gerechtigkeit angerechnet, / auch seinen Nachkommen für alle Zeit.

32 Am Wasser von Meriba erregten sie seinen Zorn, / und ihretwegen erging es Mose schlecht.

33 Sie hatten ihn so sehr gereizt, / dass er sich zu unbedachten Worten hinreißen ließ.

34 Sie rotteten die Völker nicht aus, / die Jahwe ihnen nannte.

35 Sie vermischten sich mit ihnen / und nahmen ihre Gebräuche an.

36 Sie dienten deren Götzen, / und das wurde zur Falle für sie.

37 Sie brachten ihre Söhne und Töchter / als Opfer für Dämonen dar.

38 Sie vergossen unschuldiges Blut, / das Blut ihrer Söhne und Töchter. / Die opferten sie den Götzen Kanaans. / So wurde das Land durch Blutschuld entweiht.

39 Sie machten sich unrein mit ihrem Treiben / und wurden abtrünnig durch ihr Tun.

40 Da entflammte Jahwes Zorn gegen sein Volk, / er verabscheute sein Eigentum.

41 Er lieferte sie an fremde Völker aus, / ihre Hasser herrschten über sie.

42 Ihre Feinde unterdrückten sie. / Sie beugten sich unter ihre Gewalt.

43 Viele Male riss er sie heraus, / aber sie blieben stur bei ihrem Entschluss / und versanken in ihrer Schuld.

44 Doch er sah ihr Elend an, / sooft er ihr Wehgeschrei hörte.

45 Dann dachte er wieder an seinen Bund, / und weil er sie liebte, tat es ihm leid.

46 Er ließ sie Erbarmen finden / bei allen, deren Gefangene sie waren.

47 Rette uns, Jahwe, unser Gott! / Sammle uns aus den Nationen heraus, / dass wir deinen heiligen Namen preisen / und uns rühmen in deinem Lob!

48 Gelobt sei Jahwe, der Gott Israels, / in alle Zeit und Ewigkeit! / Das ganze Volk sage: Amen! Halleluja!

© 2024 by Karl-Heinz Vanheiden (Textstand 2024.07) www.derbibelvertrauen.de

Český ekumenický překlad

CHVÁLU VZDEJTE HOSPODINU, PROTOŽE JE DOBRÝ

1 Haleluja. Chválu vzdejte Hospodinu, protože je dobrý, jeho milosrdenství je věčné.

2 Kdo vylíčí bohatýrské činy Hospodina, kdo rozhlásí všechnu chválu o něm?

3 Blaze těm, kteří se drží práva, tomu, kdo si v každém čase vede spravedlivě.

4 Hospodine, rozpomeň se na mě pro přízeň, jíž lid svůj zahrnuješ, navštiv mě svou spásou,

5 abych směl spatřit dobro tvých vyvolených, abych se radoval radostí národa tvého, abych společně s tvým dědictvím o tobě s chloubou mluvil.

6 Zhřešili jsme už se svými otci, provinili jsme se, svévolně si vedli.

7 Naši otcové v Egyptě nepochopili tvé divy, tvé hojné milosrdenství si nepřipomínali, vzepřeli se při moři, při moři Rákosovém.

8 On však je zachránil pro své jméno, aby v známost uvedl svou bohatýrskou sílu.

9 Obořil se na Rákosové moře a vyschlo, propastnými tůněmi je vedl jako pouští.

10 Zachránil je z rukou toho, kdo je nenáviděl, vykoupil je z rukou nepřítele.

11 Jejich protivníky přikryly vody, nezůstal z nich ani jeden.

12 Tehdy uvěřili jeho slovům, do zpěvu se dali k jeho chvále.

13 Rychle však na jeho činy zapomněli, nečekali trpělivě na jeho pokyn.

14 Chtivostí se dali strhnout v poušti, pokoušeli Boha v pustém kraji.

15 On jim splnil jejich prosbu, ale stihl je pak úbytěmi.

16 V táboře žárlili na Mojžíše, na Árona, jenž byl Hospodinův svatý;

17 tu se rozevřela země, Dátana pohltila a přikryla Abírámův spolek.

18 Proti jejich spolku vyšlehl oheň, svévolníky sežehl plamen.

19 Na Chorébu udělali býčka, klaněli se slité modle,

20 zaměnili svoji Slávu za podobu býka, býložravce.

21 Zapomněli na Boha, svou spásu, který v Egyptě konal tak velké věci,

22 v zemi Chámově úžasné divy, bázeň vzbuzující činy u Rákosového moře.

23 Už vyhlásil jejich vyhlazení, ale Mojžíš, jeho vyvolený, postavil se před ním do trhliny a odvrátil jeho zkázonosné rozhořčení.

24 Přežádoucí zem si zprotivili, nevěřili jeho slovu,

25 žehrali v svých stanech, Hospodina neposlechli.

26 Pozvedl k přísaze proti nim svou ruku, že je v té poušti nechá padnout,

27 že jejich símě rozhodí mezi pronárody, že je rozpráší do všech zemí.

28 Pak se spřáhli s Baal-peórem, jedli při obětních hodech k poctě mrtvých model.

29 Svým jednáním uráželi Hospodina, proto je postihla pohroma.

30 Povstal Pinchas k vykonání soudu, pohroma se zastavila;

31 bylo mu to připočteno jako spravedlnost až navěky, do všech pokolení.

32 U Meribských vod ho rozlítili, kvůli nim zle pochodil i Mojžíš,

33 neboť se vzepřeli jeho duchu, jeho rty pronesly nerozvážnost.

34 Nevyhladili národy, o nichž Hospodin mluvil,

35 smísili se s pronárody, učili se dělat to, co ony.

36 Sloužili jejich modlářským stvůrám a ty se jim staly léčkou;

37 obětovali své syny a své dcery běsům.

38 Nevinnou krev prolévali, krev svých synů a dcer, které obětovali modlářským stvůrám Kenaanu; proléváním krve zhanobili zemi.

39 Tak se poskvrnili svými činy, svým jednáním porušili věrnost.

40 Hospodin vzplál hněvem proti svému lidu, svoje dědictví si zhnusil,

41 vydal je do rukou pronárodů, vládli jim ti, kdo je měli v nenávisti.

42 Utiskovali je jejich nepřátelé, byli jimi pokořeni, dostali se do područí.

43 Mnohokrát je vysvobodil; svými nápady však vzpírali se opět, ale na svou nepravost jen dopláceli.

44 On jejich soužení viděl, slyšel jejich bědování,

45 kvůli nim si připomínal svoji smlouvu, ve svém velkém milosrdenství měl s nimi soucit.

46 Dal jim dojít slitování u všech, kteří je odvlekli do zajetí.

47 Hospodine, zachraň nás, náš Bože, shromáždi nás z pronárodů, tvému svatému jménu budeme vzdávat chválu, budeme tě chválit chvalozpěvem.

48 Požehnán buď Hospodin, Bůh Izraele, od věků až na věky! A všechen lid ať řekne: „Amen.“ Haleluja.

© 2001 Česká biblická společnost