Sprüche 5 | Neue evangelistische Übersetzung

Warnung vor der Verführerin (Lektion 9)

1 Mein Sohn, höre meiner Weisheit willig zu / und öffne meiner Einsicht dein Ohr,

2 dass du Besonnenheit erhältst / und deine Lippen Erkenntnis bewahren.

3 Denn mit honigsüßen Worten lockt sie dich, die fremde Frau. / Ihre Zunge ist glatter als Öl,

4 doch zuletzt ist sie bitter wie Wermut,* / scharf wie ein zweischneidiges Schwert.

5 Ihre Füße steigen nieder zum Tod, / ihre Schritte streben dem Totenreich zu.

6 Damit du den Weg zum Leben nicht siehst, / lenkt sie dich ab, ohne dass du es merkst.

7 Und nun, ihr Söhne, hört auf mich! / Schlagt meine Warnungen nicht in den Wind!

8 Geh solch einer Frau aus dem Weg, / komm nicht in die Nähe ihres Hauseingangs!

9 Sonst überlässt du anderen deine Kraft, / einem Grausamen all deine Jahre.

10 Sonst leben andere von deinem Vermögen, / Fremde besitzen dann, was du erarbeitet hast.

11 Und du stöhnst an deinem Ende, / wenn dein Fleisch und dein Leib sich verzehren

12 und wenn du jammerst: "Warum habe ich nur die Erziehung gehasst? / Weshalb habe ich die Mahnung verachtet?

13 Hätte ich doch aufgepasst / und auf meine Lehrer gehört!

14 Fast hätte mich alles Unheil getroffen, / und das vor aller Öffentlichkeit."

15 Trink Wasser aus deiner eigenen Zisterne, / Wasser, das aus deinem Brunnen quillt.

16 Sollen deine Quellen auf die Straße fließen, / deine Bäche auf die Plätze der Stadt?

17 Dir allein soll sie gehören, / keinem Fremden neben dir.

18 Deine Quelle sei gesegnet! / Freue dich an der Frau deiner Jugend!

19 Die liebreizende Gazelle, / das anmutige Reh – ihre Brüste sollen dich immer berauschen, / ihre Liebe bezaubere dich wieder und wieder!

20 Warum willst du dich mit einer Fremden vergnügen, / warum die Brüste einer Unbekannten umschlingen?

21 Denn Jahwe hat die Wege des Menschen im Blick, / auf seine Pfade gibt er Acht.

22 Die eigenen Sünden fangen den Gottlosen ein, / die Stricke seiner Sünde fesseln ihn selbst.

23 Er wird sterben aus Mangel an Zucht, / seine große Dummheit bringt ihn ins Grab.

© 2024 by Karl-Heinz Vanheiden (Textstand 2024.07) www.derbibelvertrauen.de

Český ekumenický překlad

VAROVÁNÍ A VÝSTRAHY - — Před cizí ženou

1 Můj synu, věnuj pozornost mé moudrosti, nakloň své ucho k mé rozumnosti,

2 dbej na obezřetné rady, poznání ať zachovávají tvé rty.

3 Ze rtů cizí ženy sice kape med a její jazyk je hladší než olej,

4 nakonec je však hořká jako pelyněk, ostrá jak dvojsečný meč.

5 Její nohy sestupují k smrti, její kroky uvíznou v podsvětí.

6 Nevysleduješ stezku života, její stopy se motají, nevíš kam.

7 Proto, synové, poslyšte mě, neodvracejte se od výroků mých úst.

8 Ať jde tvá cesta daleko od ní, nepřibližuj se ke dveřím jejího domu,

9 ať nevydáš svou důstojnost jiným, ukrutníkovi svá léta,

10 ať se tvou silou nesytí cizáci a ovocem tvého trápení dům cizí.

11 Nakonec budeš skučet, až celé tvé tělo zchátrá.

12 Řekneš: „Jak jsem mohl nenávidět napomínání? Jak mohlo mé srdce znevažovat domlouvání?

13 Svoje vychovatele jsem neposlouchal, nenaslouchal jsem svým učitelům.

14 Málem bych byl propadl nejhoršímu uprostřed shromáždění a pospolitosti.“

15 Pij vodu z vlastní nádrže, tu, jež vyvěrá z tvé studnice.

16 Mají se tvé prameny roztékat ven do široka jako vodní toky?

17 Tobě mají patřit, tobě jedinému, a ne cizím spolu s tebou.

18 Buď požehnán tvůj zdroj, raduj se z ženy svého mládí,

19 z milované laně, z líbezné srny; její prsy ať tě vždycky opojují, kochej se v jejím milování ustavičně.

20 Proč by ses kochal, můj synu, v cizačce, proč bys v náručí cizinku svíral?

21 Cesty člověka jsou Hospodinu zřejmé, on sleduje všechny jeho stopy.

22 Svévolníka polapí jeho zločiny, bude spoután provazy svého hříchu.

23 Nedbal na napomenutí, proto zemře; bloudí pro svou velkou pošetilost.

© 2001 Česká biblická společnost