1Du Gott der Vergeltung, Jahwe, / Gott der Rache, strahle hervor!2Greif ein, du Richter der Welt, / zahl den Stolzen ihre Taten zurück!3Wie lange noch, Jahwe, / wie lange noch sollen die Gottlosen jubeln?4Sie sprudeln über, reden frech, / die Bösen überheben sich stolz.5Sie zertreten dein Volk, Jahwe, / sie bedrücken, was dir gehört.6Die Witwe und den Fremden bringen sie um, / die Verwaisten morden sie hin.7"Jahwe sieht es nicht", sagen sie, / "der Gott Jakobs merkt es nicht."8Ihr Dummen im Volk, denkt endlich nach! / Wann werdet ihr Schwachköpfe nur klug?9Der das Ohr gemacht hat, sollte der nicht hören? / Der das Auge schuf, sollte der nicht sehen?10Der die Völker erzieht, sollte der nicht tadeln, / er, der den Menschen Erkenntnis beibringt?11Jahwe kennt die Pläne der Menschen, / er weiß, sie sind nur Dunst.*12Glücklich der Mensch, den du erziehst, Jahwe, / den du belehrst aus deinem Gesetz!13Das schafft ihm Ruhe vor den bösen Tagen, / bis dem Gottlosen das Grab geschaufelt wird.14Jahwe wird sein Volk gewiss nicht verstoßen, / wird nicht verlassen, was ihm gehört.15Bald kehrt das Recht zur Gerechtigkeit zurück, / und alle Aufrechten folgen ihm nach.16Wer hilft mir gegen die Verbrecher? / Wer steht mir gegen die Boshaften bei?17Hätte Jahwe mir nicht geholfen, / wäre ich schon im Schweigen erstarrt.18Wann immer ich sagte: "Jetzt falle ich hin!", / da stützte mich deine Gnade, Jahwe.19War mir das Herz von Sorgen schwer, / dann liebkoste dein Trost meine Seele.20Kann der ungerechte Richter mit dir verbündet sein, / der Unheil stiftet gegen dein Gesetz?21Nein, sie vergreifen sich an den Gerechten, / unschuldige Menschen verurteilen sie.22Da wurde Jahwe mir zur Burg, / mein Gott zum Fels meiner Zuflucht.23Er zahlt ihnen ihre Verbrechen heim, / er rottet sie in ihrer Bosheit aus. / Jahwe, unser Gott, vernichtet sie.
Český ekumenický překlad
BOŽE MSTITELI, HOSPODINE
1 Bože mstiteli, Hospodine, Bože mstiteli, zaskvěj se! 2 Povznes se výše, ty soudce země, dej odplatu pyšným. 3 Dlouho ještě svévolníci, Hospodine, dlouho ještě svévolníci budou jásat? 4 Chrlí drzé řeči, chvástají se všichni pachatelé ničemností 5 a deptají tvůj lid, Hospodine, činí příkoří dědictví tvému, 6 vraždí vdovu a bezdomovce, sirotky zabíjejí. 7 Říkají: „Hospodin nevidí, Bůh Jákobův to nepostřehne.“ 8 Přijdete na to, vy tupci z lidu, hlupáci, pochopíte to někdy? 9 Neslyší snad ten, jenž učinil ucho? Nedívá se snad ten, jenž vytvořil oko? 10 Neumí snad trestat ten, jenž kárá pronárody, ten, jenž učí člověka, co by měl vědět? 11 Hospodin zná smýšlení lidí; jsou pouhý vánek. 12 Blaze muži, jehož, Hospodine, káráš, jehož svým zákonem vyučuješ: 13 Dopřeješ mu klidu ve zlých dnech, zatímco se bude kopat jáma svévolníku. 14 Vždyť Hospodin lid svůj neodvrhne, své dědictví neopustí. 15 Na soudu opět zavládne spravedlnost, půjdou za ní všichni, kteří mají přímé srdce. 16 Kdo se mne zastane proti zlovolníkům? Kdo se za mne postaví proti pachatelům ničemností? 17 Kdyby mi Hospodin nepomáhal, zakrátko bych bydlel v říši ticha. 18 Řeknu-li: „Už ujíždí mi noha,“ podepře mě tvé milosrdenství, Hospodine. 19 Když v mém nitru roste neklid, naplní mě útěcha tvá potěšením. 20 Může být tvým spojencem trůn zhouby, který proti právu jen trápení plodí? 21 Napadají duši spravedlivou, nevinnou krev viní ze svévole. 22 Ale Hospodin je můj hrad nedobytný, můj Bůh je má útočištná skála. 23 Obrátí proti nim jejich ničemnosti, umlčí je jejich vlastní zlobou, umlčí je Hospodin, Bůh náš!
Diese Website verwendet Cookies, um Ihnen die bestmögliche Nutzererfahrung bieten zu können.