Psalm 89 | Neue evangelistische Übersetzung

Hat Gott das Haus Davids verworfen?

1 Ein Lehrgedicht von Etan, dem Esrachiter.

2 Immer will ich die Gnade besingen, die Jahwe uns erwiesen hat, / und den nach uns Kommenden verkündigen wie treu du bist!

3 Ja, ich bekenne: "Die Gnade ist auf Dauer gebaut, / deine Treue steht im Himmel fest!"

4 Ich schloss einen Bund mit meinem Erwählten / und schwor meinem Diener David:

5 "Deine Nachkommenschaft wird ewig bestehen; / für immer hat dein Königshaus Bestand!" ♪

6 Die Himmel preisen deine Wunder, Jahwe, / deine Treue die versammelten Engel.*

7 Wer über den Wolken ist so wie Jahwe, / welches himmlische Wesen gleicht ihm?

8 Gott ist gefürchtet im himmlischen Rat; / Ehrfurcht packt alle, die rings um ihn sind.

9 Jahwe, Gott, Allmächtiger, wer ist stark wie du? / Mächtig bist du, Jahwe, und die Treue in Person.

10 Du beherrschst das Ungestüm des Meeres, / wenn seine Wogen toben, glättest du sie.

11 Du hast Ägypten durchbohrt und zertreten, / mit starkem Arm deine Feinde zerstreut.

12 Dein ist der Himmel und dein auch die Erde. / Du erschufst die Welt und was sie erfüllt.

13 Norden und Süden hast du gemacht, / Tabor* und Hermon* jubeln dir zu.

14 Dein ist der Arm mit gewaltiger Kraft, / dein die siegreich erhobene Hand.

15 Gerechtigkeit und Recht gründen deinen Thron, / Gnade und Wahrheit sind die Boten vor dir.

16 Wie glücklich ist das Volk, das den Festjubel kennt! / Sie leben im Licht deiner Nähe, Jahwe.

17 In deinem Namen freuen sie sich jeden Tag, / an deiner Gerechtigkeit richten sie sich auf.

18 Denn der Ruhm ihrer Stärke bist du, / und deine Gnade vermehrt unsere Kraft.

19 Denn unser schützender Schild gehört Jahwe, / unser König dem Heiligen des Volkes Israel.

20 Damals sprachst du in einer Vision zu denen, die dich lieben: / "Einen Helden habe ich zum Helfer gemacht, / einen Erwählten erhöht aus dem Volk.

21 Ich habe meinen Diener David gefunden / und ihn mit dem heiligen Öl ‹zum König› gesalbt.

22 Ich begleite ihn mit starker Hand / und mein Arm verleiht ihm die nötige Kraft.

23 Kein Feind soll ihn überlisten, / kein Gottloser setzt ihn herab.

24 Seine Gegner zerschlag ich vor ihm, / und die ihn hassen, mache ich klein.

25 Meine Treue und Gnade sollen mit ihm sein, / und durch meinen Namen wächst seine Macht.

26 Seine Herrschaft breite ich aus bis zum Meer, / bis zu den Strömen seine Gewalt.

27 Er wird zu mir sagen: 'Du bist mein Vater, / mein Gott, mein rettender Fels!'

28 Ich mache ihn zum erstgeborenen Sohn, / zum größten aller Könige der Erde.

29 Meine Gnade will ich ihm ewig bewahren, / ich stehe zu meinem Bund mit ihm.

30 Sein Königsgeschlecht will ich für immer erhalten; / sein Thron wird bleiben, solange der Himmel besteht.

31 Wenn seine Söhne meine Weisung verlassen / und nicht nach meinen Ordnungen leben,

32 wenn sie meine Gesetze entweihen / und meine Gebote nicht halten,

33 dann bestrafe ich ihr Vergehen mit dem Stock, / ihre Ungerechtigkeit mit Schlägen.

34 Aber meine Gnade entziehe ich ihm nicht, / und meine Treue verleugne ich nicht.

35 Ich werde meinen Bund nicht entweihen, / und meine Worte ändere ich nicht ab.

36 Einmal schwor ich bei meiner Heiligkeit: / 'Ich werde David niemals belügen.

37 Sein Königsgeschlecht soll ewig bestehen, / sein Thron, solange es die Sonne gibt.

38 Er stehe ewig fest wie der Mond.' / Denn dieser Zeuge in den Wolken ist treu."♪

39 Und doch hast du verstoßen und verschmäht; / du wurdest zornig auf deinen Gesalbten,

40 hast den Bund mit deinem Diener gelöst, / seine Krone im Schmutz entweiht.

41 Seine Mauern hast du durchbrochen, / seine Burgen in Trümmer gelegt.

42 Alle, die vorbeikommen, plündern ihn aus. / Den Nachbarn dient er zum Gespött.

43 Seinen Gegnern gabst du den Sieg, / alle seine Feinde hast du erfreut.

44 Sein Schwert hast du stumpf werden lassen, / hast ihn im Kampf nicht unterstützt.

45 Seinem Glanz hast du ein Ende gemacht, / seinen Thron zu Boden gestürzt.

46 Du hast ihn vorzeitig alt werden lassen, / mit Schimpf und Schande ihn bedeckt. ♪

47 Wie lange noch willst du dich verbergen, Jahwe, / lodert wie Feuer dein Zorn?

48 Denk doch daran, wie kurz mein Leben ist, / zu welcher Nichtigkeit du die Menschen erschufst!

49 Wo ist der Mann, der unsterblich ist, / der sein Leben aus der Macht des Todes befreit? ♪

50 Herr, wo sind deine früheren Gnadenerweise, / die du David bei deiner Treue geschworen hast?

51 Herr, denk doch daran, wie man deine Diener beschimpft, / wie ich es von den vielen Völkern ertrage,

52 wie deine Feinde höhnen, Jahwe, / wie sie alles verlachen, was dein Gesalbter unternimmt.

53 Gelobt sei Jahwe für immer! Amen,* ja, Amen!

© 2024 by Karl-Heinz Vanheiden (Textstand 2024.07) www.derbibelvertrauen.de

Český ekumenický překlad

O HOSPODINOVĚ MILOSRDENSTVÍ CHCI ZPÍVAT VĚČNĚ

1 Poučující, pro Étana Ezrachejského.

2 O Hospodinově milosrdenství chci zpívat věčně, svými ústy v známost uvádět tvou věrnost po všechna pokolení.

3 Pravím: Tvoje milosrdenství je zbudováno navěky, v nebesích jsi pevně založil svou věrnost,

4 řekls : „Uzavřel jsem smlouvu se svým vyvoleným, přísahal jsem Davidovi, svému služebníku:

5 Dám, že tvé potomstvo bude navěky stát pevně, já jsem zbudoval tvůj trůn pro všechna pokolení.“ -Sela-

6 Nebesa ti, Hospodine, vzdávají za tvůj div chválu, shromáždění svatých velebí tvou věrnost.

7 Vždyť kdo v oblacích se může Hospodinu rovnat? Kdo z Božích synů se podobá Hospodinu?

8 Strašný je Bůh v kruhu svatých, nesmírný, budící bázeň ve všech kolem sebe.

9 Hospodine, Bože zástupů, kdo je jako ty? Jsi nepřemožitelný, Hospodine, a tvá věrnost tě provází všudy.

10 Umíš zvládnout zpupné moře, zkrotit jeho vzduté vlny.

11 Netvora jsi zdeptal, jako bys ho proklál, mocnou paží jsi rozprášil svoje nepřátele.

12 Tvá jsou nebesa, tvá je i země, založil jsi svět a všechno, co je na něm.

13 Ty jsi stvořil jih isever, i Tábor a Chermón plesají v tvém jménu.

14 V své paži máš bohatýrskou sílu, tvá ruka je mocná, tvá pravice pozdvižená.

15 Spravedlnost a právo jsou pilíře tvého trůnu, před tebou jde milosrdenství a věrnost.

16 Blaze lidu, který zná vítězný hlahol, který chodí ve světle tvé tváře, Hospodine.

17 Budou jásat každý den v tvém jménu, pozvedá je tvoje spravedlnost,

18 neboť ty jsi leskem jejich moci; tvou přízní se náš roh zvedá.

19 Štít náš patří Hospodinu, náš král Svatému Izraele.

20 Ve vidění promluvil jsi jednou ke svým věrným. Řekls: „Poskytl jsem bohatýru pomoc, povýšil jsem vybraného z lidu.

21 Nalezl jsem Davida, svého služebníka, pomazal jsem ho svým olejem svatým.

22 Pevně bude moje ruka při něm, udatným ho učiní má paže.

23 Nepřítel ho nepřekvapí a bídák ho nepokoří.

24 Před ním potřu jeho protivníky, porazím ty, kdo ho nenávidí.

25 Bude s ním mé milosrdenství a věrnost, jeho roh se pozvedne v mém jménu.

26 I na moře vložím jeho ruku a jeho pravici na řeky.

27 On mě bude vzývat: ‚Tys můj Otec, můj Bůh, moje spásná skála,‘

28 a já ho učiním prvorozeným, nejvyšším nad králi země.

29 Svoje milosrdenství mu zachovám věčně, věrně dodržím svou smlouvu.

30 Jeho potomstvu dám trvat navěky, jeho trůnu po všechny dny nebes.

31 Opustí-li jeho synové můj zákon, nebudou-li žít podle mých řádů,

32 budou-li má nařízení znesvěcovat, nebudou-li dbát mých přikázání,

33 ztrestám jejich nevěrnosti metlou a ranami jejich nepravosti,

34 ale svoje milosrdenství mu neodejmu, nezradím svou věrnost,

35 neznesvětím svoji smlouvu, nezměním, co splynulo mi ze rtů.

36 Jednou jsem přísahal na svou svatost. Cožpak bych lhal Davidovi?

37 Jeho potomstvo potrvá navěky, i jeho trůn přede mnou bude jako slunce,

38 pevně bude stát navěky jako měsíc, věrný svědek nad oblaky.“ -Sela-

39 Zanevřels však na něj, zavrhls ho, na svého pomazaného ses rozlítil.

40 Zrušil jsi smlouvu se svým služebníkem, jeho čelenku jsi znesvětil, srazil k zemi.

41 Všechny jeho zdi jsi zbořil, jeho pevnosti obrátils v trosky.

42 Plení ho všichni, kdo táhnou kolem, tupení svých sousedů je vydán.

43 Pozvedls pravici jeho protivníků, učinils všem jeho nepřátelům radost.

44 Otupil jsi ostří jeho meče, nedal jsi mu obstát v boji.

45 Posvátné čistoty jsi ho zbavil, jeho trůn jsi skácel na zem.

46 Zkrátil jsi dny jeho mládí, pokryl jsi ho hanbou. -Sela-

47 Dlouho ještě, Hospodine? Skryl ses natrvalo? Bude tvoje rozhořčení sálat jako oheň?

48 Pamatuj, co jsem. Vždyť co je lidský věk? Což šalebně jsi stvořil všechny lidi?

49 Který muž kdy žil a nedočkal se smrti? Z moci podsvětí kdo zachránil se? - Sela-

50 Kde zůstalo někdejší tvé milosrdenství, ó Panovníku, jež jsi odpřisáhl Davidovi na svou věrnost?

51 Panovníku, připomeň si potupu svých služebníků, kterou od všech možných národů v svém klíně nosím.

52 Tvoji nepřátelé, Hospodine, potupili, potupili každou stopu po tvém pomazaném!

53 Požehnán buď Hospodin navěky. Amen, amen.

© 2001 Česká biblická společnost